Hledání štěstí
Jane Austen , Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152407/hledani-stesti-152407.jpg
4
78
78
Nejznámější romány Jane Austenové patří ke zlatému fondu světové literatury. Velmi zajímavé jsou však také juvenilie, které literární vědec Richard Jenkyns označil za „divoké” a připomínající skeče Monty Pythona. Věříme, že už to je dostatečnou pozvánkou k jejich četbě – a navíc většina z nich je v této knize vydána česky vůbec poprvé. Kromě delšího náčrtu románu Catharine, neboli Altánek, Vás potěší čtrnáct textů, které ani na velmi krátké ploše nezapřou autorčino mistrovství a její pověstnou ironii.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knížku jsem přečetla jen díky čtenářské výzvě. Nidky jsem nebyla fanouške Jane Austenové. Ale musím uznat, že mě příjemně překvapil jeji břitký styl a smysl pro humor.
Myslím, že pro milovnice knih Jane i Charlotte (mezi které patřím také) je kniha zajímavou ukázkou jejich literárních počátků. Samozřejmě jde z většiny pouze o úryvky povídek, mnohdy jsou nedokončené, ale člověk z nich přesto může nasát atmosféru tehdejší doby.
A přestože byly povídky tak krátké, začíst se do nich dlouho netrvalo.
Náhodou nalezeno při vracení Jany Eyrové do knihovny. Velká očekávání byla ovšem zklamána. Teď zpětně je mi ale jasné, že ani Jane Austenová nebyla už ve třinácti letech spisovatelský génius a neměla jsem od povídek, které ani neprošly korekturou, čekat druhou Pýchu. Nicméně přesto minimálně "Catherine, aneb altánek" by rozhodně stála za dokončení. Co byl vlastně Edward zač, se už nikdy nedozvím… Od Charlotte je v publikaci jen jedna pohádka a potom vzpomínka na zesnulé sestry Brontëovy a jejich začátky. Pro mě asi nejzajímavější část. Currer, Ellis a Acton Bell jsou pro mě čím dál zajímavější osobnosti a snad poprvé jsem odhodlaná tu Větrnou hůrku dočíst! Agnes Greyová je další v seznamu.
Knížka se mi líbila i jsem se zasmála. Jane Austenová mě nikdy nepřestane bavit a její sarkazmus je super. I část od Charlotte Brontëové se mi líbila. Myslím, že kdo má rád tyto dvě spisovatelky, tak neudělá chybu, když si knihu přečte.
Dvě velikánky anglické literatury v trochu jiné podobě. Austenovic Jana mne nepřestane fascinovat svým kousavým vtipem a stylem, jenž je namířen hlavně proti sentimentu romantismu a s tím související společnosti. V těchto krátkých povídkách (byť nedokončených) mne častokrát pobavila, ať už se jednalo o Amelii Websterovou nebo naprosto nepřekonatelný Dopis jedné mladé dámy či Podivuhodné vylíčení. Krom těch dobrých jsou u i záležitosti méně zábavné, či spíš ty, jejichž smysl nebo vtip mi unikl. Ale tato "houpačka" už bude asi v mém vztahu s Austenovou zvykem.
Za úchvatnou považuji část Charlotte Brontëové. A to jak pohádkový příběh Hledání štěstí, který napsala v pouhopouhých 13ti(!!) letech, tak dojemné vzpomínky na předčasně zemřelé sestry Emily a Anne. Ostatně tato rodina nadějných spisovatelek odešla velmi rychle a předčasně. Zapsali se však nesmazatelně.
Za zmínku pak ještě stojí rozdíl ve stylu a způsobu myšlení mezi Austenovou a Brontëovou. Je zajímavé, jak se na člověku a jeho psaní odrazí původ, vzdělání, rodina a okolí.
Milé oddechové počtení. Jasně, v kontextu díla obou autorek je to asi jako srovnávat třeba Leonardovu Poslední večeři s jeho skicami a náčrty, ale ostatně na nic jiného si kniha nehraje.
Krátké práce Austenové jsou příjemným obohacením náhledu na autorku, jejíž díla se jinak zpravidla berou tak vážně. Překvapí tím, jak jsou "jiné" oproti jejím dospělým, velkým dílům, mnohem hravější a ztřeštěnější, přesto nepostrádající pointu a autorčin typický rukopis. Trochu se jim vymyká delší fragment "Catharine neboli altánek", který je již bližší pozdějším pracím, jistě by bylo zajímavé, jak by byl pokračoval, kdyby jej autorka neodložila.
Oproti tomu mě Charlotte Brontëová Hledáním štěstí nijak nepřekvapila - byť je to samozřejmě rané dílko, mám pocit, že typické rysy autorčina psaní jsou patrné už tady (kromě samozřejmě oněch rozbouřených vášní dospělých příběhů). Vzpomínky na sestry asi nelze po stránce literárních kvalit moc hodnotit, jejich cena spočívá v něčem jiném.
Celkově příjemný relax a pro fanoušky obou spisovatelek zajímavé doplnění. Jako první a jediné reprezentativní čtivo jak od Austenové tak od Brontëové bych ovšem nedoporučila, výsledný dojem by mohl být zkreslený ke škodě obou autorek.
Skvěle se mi to četlo. Mám ráda spisovatelský um Jane Austenové a hlavně její styl psaní, ale přeci jen nedokončené povídky mě nijak neoslovily. Škoda, že nebyl čas je dokončit, protože by to byla určitě zase jedna z jejích skvělých knih, ale takhle je to nuda.
Jistě se jedná o zajímavé čtení krátkých příběhů velkých autorek. Nicméně, mnoho dílek jsem asi ani nepochopila, takže to pro mě nebylo úplně to pravé ořechové...
Musím říct, že mě prvotiny Jane Austenové, plné sarkasmu a lehké ironie, pobavily.
Je skutečně pozoruhodné, jak díla autorky jako J. Austenové, dokáží i po dvou stoletích neustále přitahovat čtenářskou pozornost. Možná právě tím naprosto odlišným pohledem na morálku, společenské konvence a s tím spojenými problémy na poli citů, jsou tyto příběhy jistou příjemnou náplastí na duši nám čtenářům, kteří žijí v době až možná přílišné otevřenosti a bezstarostnosti. Díla těchto prvních spisovatelek moderních literárních dějin nejsou příliš rozsáhlá, proto je značně zajímavé, když se na trhu objeví i něco zatím neznámého. A do této kategorie patří i nejnovější přírůstek z nakl. Čas – Hledání štěstí“ – rané a nevydané prózy Jane Austenové a Charlotty Brontëové.
Osobně mám rád, když kniha obsahuje doslov či předmluvu. Často než se pustí do čtení samotného příběhu, nejdříve si přečtu doslov, protože kvalita doslovu většinou koresponduje s kvalitou samotné knihy. A v případě tohoto titulu doslov J. Snětivého je napsán brilantně. Co mě na něj nejvíce zaujalo, je věta : „Její (Austenové) juvenilie pak označil znalec jejího díla Richard Jenkyns za „divoké“ a připomínající skeče Monty Pythona.“ Ano, kombinace Austenové a šílenců z montypythonů mi připadala … přinejmenším zvláštní. Ale skutečně po přečtení musím u části příběhů s tímto názorem souhlasit. Už v první povídce J. Austenové „Catharine, aneb, Altánek“ je přes klasický austenovsky stavěný příběh cítit jistou frivolnost. Především postava tetičky Percivalové dokázala vykouzlit na tváři jemný úsměv. Ale za skutečně neuvěřitelně groteskní, až fraškovitý příběh se dá považovat povídka „Vesnička Evelyn“. Příběh pana Gowera a rodiny Webbových je založen na obráceném vnímání hodnot. Přitom značně dobře napsaný příběh není naivní, násilně vtipný. Jednotlivé závěry jsou více než úsměvné. V tomto duchu se nese většina další krátkých příběhů a divadelních skečů.
Poslední čtvrtina knihy je věnována juveniliím Charlotty Brontëové. Dominuje jim především povídka „Hledání štěstí“ , pohádkově laděný příběh, který mi svojí myšlenkou tak trochu připomíná styl „Alchymisty“ od P. Coelho. Osobně jsem si více cenil tří textů, které Charlotta věnuje společnému životu a dílu svých dvou sester Emily a Anne.
Jak jsem už psal, kniha je příjemnou ukázkou tak trochu jiné tvorby těchto svou velikánek světové literatury. Humornější a fantastičtější. Přesto stále čtivé a pro ně tak typické.
Kromě doslovu se Josef „Pepson“ Snětivý postaral o překlad dílka Charlotty Brontëové, příběhy Jane Austenové přeložila Kristýna Julinová.
Část díla
- Amelia Websterová
- Catharine neboli Altánek / Catharine, aneb Altánek
- Dopis jedné mladé dámy, jejíž city byly silnější než její úsudek a přivedly ji tak ke spáchání chyb, jež její srdce nesc
- Edgar a Emma
- Emily, Anne a já
Nebýt knižní výzvy na Databázi knih, asi bych se k Jane Austen nedostala. Ano, znám její tvorbu v teoretické rovině, ale nikdy jsem ji nečetla. Až teď. A musím říct, že jsem zůstala v úžasu, protože tak vtipné a sarkastické čtení jsem opravdu nečekala.