Denní hlídka
Sergej Lukjaněnko , Vladimir Vasiljev
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/4729/bmid_denni-hlidka-pQB-4729.png
4
736
736
2. kniha série Hlídka. Souboj stoupenců Světla a Tmy pokračuje. Znovu se setkáváme s oběma hlavními protihráči – Geserem a Zavulonem – i s jejich družinami. Boj mezi Dobrem a Zlem, mezi Světlými a Temnými, nekončí… Do tohoto boje zasahuje Inkvizice, jejímž úkolem je střežit křehkou rovnováhu. Se světlým mágem Igorem se dostáváme před její tribunál, sídlící ve starobylém domě na Vyšehradě v Praze… Překlad Libor Dvořák.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2005 , Argo , TritonOriginální název:
Дневной Дозор (Dněvnoj dozor), 2004
více info...
Přidat komentář
Pomalý rozjezd který přetvával napořád..V tomto druhém díle jsem očekával větší napětí a nějaký spád ale opak byl pravdou
Jsem asi nenapravitelný romantik, který by měl být odsouzen k pobytu v knihovně se samými díly Stephenie Meyerová, ale já mám ten titulní limonádový příběh z Artěku ze všech hlídkových nejraději. Ani ten o Jiném bez paměti spadlém do boje hlídek nejdřív nebyl k zahození, ale ten už se k závěru odporoučel ke klasickému hlídkovému šachovému turnaji Světla a Tmy, což je poloha, která mne úplně nevzala za srdce ani při prvním čtení. A závěrečný pražský příběh už je jasným pokračování téhle filozofické linie, a to i s pijáckou epizodou a nekonečným dumáním nad nesmrtelností chrousta.
Celkově Denní hlídku hodnotím výš než tu Noční, šlo o příjemný výlet do ruských devadesátek, v nichž se mísí poslech nelegálně vypálených CDček s posměchy nad "novými ruskými" podnikateli s kolchozně uvázanými kravatami od Hermése a dozvuky zahořklých postojů k čerstvému Clintonovu bombardování Jugoslávie. Žel dnes už je všechno jinak.
70%
Druhý díl je o dost slabší, než skvělý první a to hlavně díky tomu, že se Lukjaněnko rozhodl přizvat dalšího autora, který svým stylem (ne nutně dobrým, právě naopak) značně poznamenal celý vývoj příběhu. Bylo to jako číst úplně jinou knihu, kterou napsal nějaký druhořadý fanoušek...
Pro někoho zřejmě malinko slabší díl série, ale zapadnout sem musí. Autor musí popsat i druhou stranu hlídky. Přečíst se to dá, Sergej píše konstantně dobře. Je to jako v Hobitovi, někdy s pytlíky bojujete a někdy se s nimi jen tak potulujete [převážně muži].
Oproti předchozímu dílu mě Denní hlídka přišla jak povídky pro děcka. Nadržené, nudné, nezajímavé. Další díl mě zřejmě mine. Možná za nějaký rok až zapomenu co toto bylo za tragédii
Asi patřím na temnou stranu, ale oproti prvnímu dílu, tohle byla jízda. No, ono teda spíš jsem tomu všemu líp porozuměl a začalo mi to do sebe zapadat. Osudy postav jsou napříč příběhy provázané a doplnil jsem si spousty hluchých míst z prvního dílu. Těším se na další.
Druhý díl Hlídky mě zaujal krapánek více, než díl první. Podle názvu by člověk řekl, že kniha se bude tentokrát zaměřovat výhradně na Temné, ale není tomu tak. Těm je tu sice dán větší prostor, a čtenář se toho dozví více o jejich filozofii a vnitřním fungování, postupně se ale dostáváme opět do hlavy našemu známému Antonu Goroděckijmu a jeho příběh pokračuje.
Český čtenář nepochybně ocení to, že se třetina knihy odehrává v Praze, takže protagonisté knihy vymění filozofování u vodky za debaty nad českým pivem.
Pohled na protistranu z prvního dílu. Díky pražské anabázi se zde víc pije, chválí české pivo a u toho se opět tlachá. Kniha má několik dobrých momentů a rozkrývání vrstev, které kryjí jiné vrstvy a zájmy. Osobně jsem z tohoto světového hitu zklamán. Další části této série už nechám jít vlastní cestou a filmy si zřejmě také nechám ujít.
Pro mě výrazně slabší než noční hlídka. 3 povídky a z nich 2 slabé a nudné. Zápletka jednoduchá a nezajímavá a akce chybí téměř úplně.
Nějakou chybou (vlastní) čtu tento díl jako první. Další díly určitě dočtu. Trvalo mi se začíst, přestože dej se mi moc líbil. Osobně jsem měla problém, že se mi dost pletly postavy, ale vždy z textu jsem během chvíle věděla, kdo na čí straně stojí. A ten závěr mě opravdu nadchl. Rychlý spád a hlavně děj umístěný do Prahy, co si víc přát.
Tentokrát pohled z druhé strany. To není nikdy na škodu. Vždyť každá mince mát taky dvě. Příběh už je zajímavější. Ocitneme se v mé milované Praze. To mě hodně potěšilo, protože se v okolí Malostranské a hlavně teda na Malé Straně dost často pohybuju. Podle uživatele Zanzary jsem tedy Iknvizitor. No, alespoň vím, jak se věci mají a na čem jsem. Konečně to někdo odhalil.
Tento díl se mi líbil o kousíček víc, než Noční hlídka. Ale oba díly se vzájemně doplňují, takže číst jednu bez druhé jen snižuje požitek z příběhu.
Při čtení knihy jsem si říkala, že dám tak max 3 hvězdy a určitě nebudu v serii pokračovat.... Nicméně člověk míní a život mění a závěr knihy to vytáhl na hvězdu čtvrtou a nezbývá než přečíst další díl....
Pozor lidé!
Poté, která část - první nebo druhá - se vám víc líbí, dáváte najevo, zda patříte do Světla nebo do Tmy. Komu se obě časti líbily stejně, a navíc žije v Praze - vše je také jasné: patří k Inkvizicí...;)
Po Noční hlídce, která mě bohužel moc nenadchla, přišlo milé překvapení. Příběhy mi přišly zajímavější, propracovanější...Už není vše tak jednoznačné, černobílé jako v prvním díle.
Mnohem, mnohem lepší než první díl. Složená ze dvou částí, obě skvělé, navzájem se doplňují, proplétají s dílem prvním, mění se i pohled vyprávění (první osoba se třetí) během jednoho dílu. Trochu nezvyk, ale ničemu to nevadí.
Opět se čte velmi dobře, konečně sympatická postava, ale nakonec se ukáže, že je to jen zrcadlo, škoda. Nápad se zrcadlem je z celé knížky nejlepší. Bohužel se do knihy trochu protlačily i autorovy politické názory na Američany a bombardování v Kosovu, a to je otrava.