Hlubina
Nick Cutter
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260836/bmid_hlubina-260836.jpg
3
81
81
Šetřte si dech na poslední zaječení… Lidstvo decimuje v globálním měřítku podivná epidemie lidově označovaná jako Róza. Ti, kteří ji dostanou, začnou zapomínat – nejprve jen maličkosti, jako kde si nechali klíče… pak už ne takové maličkosti, jako jak řídit auto nebo písmena abecedy. Nakonec jejich těla zapomenou, jak fungovat. A moderní medicína je bezmocná. Hluboko v Tichém oceánu, na dně Marianského příkopu, byla objevena neznámá substance pracovně nazvaná ‚ambrózie‘ – která podle prvních zpráv dokáže vyléčit cokoliv. Je docela možné, že právě tohle by mohl být lék schopný poradit si s Rózou. Pro výzkum tohoto fenoménu byla jedenáct kilometrů pod hladinou oceánu vystavěna speciální výzkumná laboratoř Trieste obsazená trojicí špičkových vědců. Když se ale náhle přeruší spojení s ní, je do temných vod oceánu vyslána dvoučlenná záchranná výprava v naději, že záhadu vysvětlí… a místo toho se setká se zlem temnějším, než si kdo vůbec dokáže představit. Hlubina je dílem horor a dílem psychologická noční můra, kterou si nesmí nechat ujít žádný čtenář Stephena Kinga a Cliva Barkera - zvlášť pokud se bojí tmy.... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 2015 , PolarisOriginální název:
The Deep, 2015
více info...
Přidat komentář
Hlubina vo mne vyvolala mnoho zmiešaných pocitov, ktoré som aj niekoľko dní po prečítaní nedokázal spracovať. Je mi ľúto túto knihu odsúdiť, a to kvôli jej veľmi zaujímavému a mrazivému námetu, prostrediu ako "stvorenému" pre thalasso/klaustrofobikov, ale aj skvelému rukopisu a štýlu autora. Aj keď boli neustále záblesky minulosti (napr. scény z Lukovho detstva) občas otravné, perfektne dopĺňali a mnohokrát aj desivosťou prekonali horor, odohrávajúci sa pod hladinou mora.
Ale. Napriek všetkým superlatívom ma samotný príbeh prekvapivo sklamal. To, čo mala byť honba za liekom na rózu, bol nakoniec len spletenec blúdenia po podmorskej výskumnej stanici, kde sa na samotnú ambróziu akoby takmer úplne zabudlo. U Luka sledujeme len hru jeho strápenej mysle a jeden halucinogenný výjav za druhým. A mňa ako antifanušika halucinácii v knihách (a všeobecne aj vo filmoch) tento vývoj veľmi nebavil. Často to pokladám ako ospravedlnenie si toho, že príbeh vôbec nedáva zmysel - veď je to len halucinácia. Mám radšej, keď sa udalosti postavám dejú naozaj. Najväčším sklamaním bol za mňa úplne nevydarený záver, kvôli ktorému som knihu zavrel s trošku väčšou silou, ako som plánoval.
Po týchto slovách bude moje hodnotenie možno tiež trocha nezmyselné, avšak ako som už spomínal, štýl autora mi naozaj sedel, kniha obsahovala aj niekoľko naozaj nepríjemných a mrazivých scén, ktoré vo mne po dlhej dobe vyvolali pri čítaní veľmi intenzívne pocity. Kniha ma v jednej pasáži dokonca aj rozplakala. Avšak kvôli nevyužitému potenciálu z úvodu knihy a mnohým (za mňa) nudným preludom musím knihe niečo strhnúť a hodnotím 3.75*/5*.
Tohle je dílo, jež mě po dlouhých letech přitáhlo zpátky k četbě knih obecně :). Napínavé, záživné a zcela strhující. Mysteriózní prvek udržoval zájem po celou dobu četby a ani často kritizovaný závěr mě nezklamal. Už od začátku to má rychlý spád a nedá vydechnout. Hodně to připomíná Věc a Vetřelce, přičemž nešetří drsnými výjevy a povedenými flashbacky, které krásně prohlubují pozadí postav a jsou stejně zajímavé jako děj v současnosti - pacing zde funguje výtečně. Hlubina mě přilákala i k autorově předchozímu kousku - Oddíl, který též doporučuji. Obě knihy hodnotím jako jedny z nejsilnějších knižních hororů jaké jsem kdy četl. x)
Upřímně, na kvality knížek Crichtona to nedosahuje, ale i tak moc příjemný počtení. I když, jak už tu bylo někde psáno, hodně depresivní. Vyvrcholení možná trochu zbytečně zběsile urychlený. Každopádně za mě čtivej lepší průměr ve scifi horroru. Přelousknuto i vzhledem k rozsahu (něco málo přes 300 stran) za pár dní.
Strašidelné, hrůzostrašné a nervy drásající. Syrový horor zkřížený s temnou fantastikou. Konec člověka nutí k zamyšlení, protože temnota v hlubinách může skrývat cokoliv.
Zajímavá, ale depresivní kniha.
Autor smotal dohromady Propast, Kouli, Věc a Mouchu a udělal z toho fantasmagorickou všehochuť.
Nicméně konec byl k zamyšlení, nikdo nemůže vědět, co se na dně oceánu skrývá.
Většinu z toho bych podložila nesmyslným koncem, který nebyl matoucí strašidelným psychologickým způsobem, ale spíše otravným frustrujícím typem atmosféry.
Jediné, co je na této knize děsivé, je to, jak byla nudná...bohužel.
Představa, že jsem se svým strachem z vody zavřená v nějaký rourovitý stanici jedenáct kilometrů pod hladinou moře je sama o sobě tak tísnivá, až mě jímá hrůza. Bohužel ale v Hlubině mi něco chybí. Nebo naopak možná přebývá, ani nevím, proč mi to přišlo už moc za vlasy. Jsem drobet zklamaná, protože Cutterův Oddíl považuju za jednu z nejlepších knih a Hlubinu jsem si velmi šetřila, ale... Nesedlo si to.
Pro mě celkem kvalitní horor, od autora ale preferuji knihu Oddíl. Některé popisy psychické nestability hlavních postav byly pro mě příliš dlouhé, hlavně ke konci, když jsem si přála vědět, jak příběh skončí jsem přeskakovala celé stránky a nechyběly mi...což není dobrý signál. Závěr možná ne příliš uvěřitelný, nebo vlastně ani uvěřitelný být neměl, protože jsem se tak trochu ztrácela v tom, co je reálné a co ne. Tohle byl určitě autorův záměr a vyšlo mu to.
(SPOILER) Příběh sepsaný s dokonale volenými slovy, výraziva upřednostněná pro hororové setkání s ambrózií byla užita způsobem, kterým příběh zaujal, ačkoliv tohle, domnívám se, nebyl záměr autora, protože jím užité výrazové prvky jsou pro horor typické. Ambrózie byla smrtelná a přitažlivá současně, lákala a nikdo jí nemohl odolat. Nepřevtělovala se, vnikala do lidí, kteří jí ovšem, z vědeckých důvodů, nemohli odolat. Byla rarita. Virus několik tisíc kilometrů pod mořem, kde měl možnost růst, absorbovat se, je výborným námětem a známkou atraktivnosti děje, protože tento děj se vždy bude vyvíjet, když je zde vědecký výzkum a s ním výzkumní pracovníci připravení na jakoukoli zvláštnost, která by znamenala posun ve vědě. Narozdíl od jiných podobných příběhů byl příběh Hlubina dotažen do konce a pozor(!) s vítězstvím viru. Takže nikoli idylický závěr, po kterém sáhne nejeden autor hororu, přitom závěr byl dotažen a zároveň ponechána možnost pokračování. Knihu, přes nízké hodnocení, doporučuji, protože pro mě znamenala ozvláštnění dvou večerů a tudíž únik od stereotypu.
Hororový příběh je založený na hrátkách s psychikou lidí uvězněných na výzkumné stanici na dně oceánu. Jejich nepříjemné zážitky z dětství i strachy spojené s jejich dětmi se zde zhmotňují. Autor nešetří nemyslitelnými tělesnými nechutnostmi, kdy končetiny různě rosolovatí, lámou se, bulvy tečou, vypadávají, střeva vyhřezávají, apod. Pointa byla taková nijaká.
Také nechápu tak nízké hodnocení. Pro mě bylo čtení jako návrat ke klasikám 90. let (Věc, Propast, Koule). Zrovna nedávno jsem překládala kapitolu věnující se bentické zóně a nedovedu si představit nic děsivějšího, než absolutní tmu a ticho podmořského dna. Ano, kdo nespatřil byť aspoň obrázek takové zubatky, těžko to pochopí, ale já ji vidět v reálu, jsem podě..ná strachy.
Kniha násobí naši tíseň, útočí na samotu, strach z neznáma i hmotu v tom nejzákladnějším slova smyslu. Původně jsem od knihy příliš nečekala, ale dostala jsem parádní atmosférický horor. Za mě rozhodně spokojenost.
Po dokončení této knihy jsem se rozhodl, že na recenze a komentáře se budu dívat výhradně až po dočtení. Upřímně nechápu, proč Hlubina sklízí tolik negativní kritiky, protože za mě to byl velice čtivý a originální nervák.
Vzpomínkové vsuvky a noční můry hlavního protagonisty mě naopak hodně bavily. Bylo zajímavé se dozvědět, jak děsivou měl minulost. Zajímavé byly i dopisy doktora Westlakea.
Některé pasáže byly opravdu nechutné a hodně grafické a atmosféra temná, stísněná, autorem dokonale popsaná a já jako milovník hororů, obzvlášt těch z podzemí a temných prostor, jsem si četbu velice užil. Na knihu jsem narazil v knihovně náhodou, a když jsem uviděl horor ze dna Mariánského příkopu, zajásal jsem v duchu nadšením.
Závěr nevím jistě do jaké míry ho brát vážně, všiml jsem si i na jiných stránkách, že ho někteří nepochopili, ale mě to bylo celkem jasné. Jen možná trochu zbytečné, mluvím o té superfantasmagorické pasáži v předposlední kapitole.
Jinak jsem byl ale nadmíru spokojen a od autora si již brzy přečtu jeho předchozí knihu. Jen mě mrzí, že vzhledem k dlouhé odmlce a neoblíbenosti už další kniha v ČR nejspíš nevyjde.
Rozporuplné pocity. Kniha sa miestami čítala dobre, no niekedy bolo tých "divov" až moc. Námet určite výborný, prostredie rovnako, no záver s podivnými tvormi sa mi nepáčil. Autor použil námety z viacerých kníh a filmov (Koule, Vec).
„Ticho je těď náš živel. Ticho a temnota.“ Od Nicka Cuttera sa mi veľmi páčil Oddíl, tak som si kúpil aj jeho druhý román. Hlubina je o poznanie temnejšia (áno, dá sa to), komornejšia a psychologickejšia. Pripomína Sféru, ale keďže je to môj obľúbený román od Crichtona, tak mi to nevadilo. Skôr naopak. Ale treba dodať, že ku koncu už som rozpoznával oveľa viac „inšpirácií“, než len Crichtona (napr. som vycítil filmy Leviathan alebo Vec). Cutter sa nezaprie: ako v Oddíle, aj tu akonáhle dôjde reč na humusy, červy, krv, zvratky, hnis, sliz a iné šťavnatosti, je kráľom. Bohužiaľ, po nezázračnej, ale zručnej prvej polovici, sa kniha preklopí do druhej. A nastáva problém. Postavy (až na excentrického brata a psa) nezaujímavé, plno klišé a ako bonus autor siaha po snoch, predstavách, víziách a spomienkach. To od detstva nemám rád v literatúre. Vinou toho dej upadá do strašnej monotónnosti a nakoniec ste radi, že je koniec. Ako film by to bolo lepšie. Nie je to katastrofa, no po Oddíle sklamanie. Ako keď jednotkár napíše písomku na trojku a vy sa tvárite, že ste to nevideli, avšak v duchu si poviete, že nabudúce si naňho už dáte radšej majzla. Koniec mi pripadal odfláknutý. Čiastočne ako Pod kupolou od Kinga: stovky strán čakáte na vysvetlenie a nakoniec je "nijaké". Sklamala ma i nedostatočne opísaná podmorská základňa; vôbec som sa neorientoval v jej veľkosti a v tom, čo kde je.
Vše podstatné o knize říká anotace: čtenář se vydává s hlavním hrdinou, veterinářem Lucasem, do hlubin Mariánského příkopu, kde temnota neznamená pouhý nedostatek světla. Ve stanici Trieste pracují vědci s neznámou látkou, která by mohla být pro lidstvo spásným všelékem. Skutečnost ovšem předčí ty nejstrašnější noční můry...
Kniha ve mně vyvolala příjemně mrazivé vzpomínky na Carpenterovu filmovou klasiku "Věc", prostor je samozřejmě mnohem izolovanější, postav méně, nechutností více a nechybí náležitá psychologická sonda především do duše hlavního hrdiny. Jeho flashbacky, různé traumatizující rodinné zážitky, byly svým způsobem děsivější než podmořská splatterpunková záplava morbidních hrátek s lidskou i zvířecí anatomií, hrozící čtenáře utopit v krvi a slizu.
Kdyby někdo "Hlubinu" natočil, hodně by se odehrávala ve tmě, byla by plná panického pobíhání, lekaček (tedy ponuré hudby, co z ničehonic zařve do uší kvůli kdejakému falešnému uprdnutí) a speciálních, žaludek obracejících efektů. U knihy je člověk odkázán na vlastní fantazii, intenzivnějšímu zážitku určitě pomůže nechat četbu na večer/noc, ideálně pokud nikdo jiný není doma.
Za první polovinu románu bych nadělila čtyři pochmurné hvězdy, s přibývajícími nechutnostmi dojem mírně klesal, ale hřebíček pod "pouhých" 70% autor zatloukl během posledních pár desítek stran. Některé věci prostě působí lépe, když jsou jen naznačeny. Snaha o detailní vysvětlení může zavánět pitomostí a kýčovitostí, jak se tomu bohužel do značné míry přihodilo i v tomto případě. Závěr připomínal chaotické klubko neuvěřitelně zlých snů - pořád jsem čekala, až se Luke konečně probudí s rukou v nočníku... což by možná bylo lepší než finální pointa. Nejprve jsem myslela, že je to dáno mládím a nezkušeností Nicka Cuttera (nebo Craiga Davidsona, jak je libo), ovšem vypsaný čtyřicetiletý fotr si zkrátka nezaslouží shovívavé přimhouření očí.
Lehce rýpnu také do překladu - že si jednoruký člověk zakryje obličej dlaněmi, to ještě může být autorův lapsus, ale opakované nevhodné použití slova "patetický" už jde čistě na vrub překladatele.
Jsem bohužel zklamán. Skvělý začátek a poměrně zajímavý prostředek nakonec zabíjí naprosto retardovaný a vlastně nic nevysvětlující závěr. A to měla kniha tak dobře našlápnuto.
Začátek knihy vypadal velice nadějně. Škoda, že to autor pak tak domotal. No a ten konec... Nesmysl. Jinak se to snad ani popsat nedá.
Za mě určitě nedoporučuji.
Hutné, děsivé... jedna z tech knizek, kvuli ktere jsem musela mit rozsviceno v noci. Nechapu to nizke hodnoceni, protoze podle me, je to absolutni spicka moderniho hororu s jeste tajuplnejsim pozadim... pravidelne kontroluji, zda autor nevydal novou knihu, protoze na tohle se nezapomina
U téhle knihy mě docela udivuje nízké hodnocení,i když chápu že je to čistě subjektivní záležitost.Ke knize-Bavila mě, obzvlášť při čtení v noci.Tmavé chodby,klaustrofobický pocit,kdy doslova cítíte ty tisíce tun vody nad sebou.Jistě,není to nic převratného a celou dobu máte pocit,že jste již někde četli nebo viděli (atmosférou to připomíná třeba Věc, Horizont událostí,Kouli),ale napsané to je bravurně a se zkušeností.A musím říct,že se v jedné části zaleskly i oči (Vé). Retrospektivní vyprávění také funguje na jedničku.Výborný sci-fi horor,za mě plný počet.
Humusoidně psychedelické.
Pro mě osobně je na tom asi nejděsivější představa, že někdo dokáže vymyslet takové věci. Ono to chvíli trvá, než napíšete knihu. Vybrousíte věty. Vykonstruujete děj, případně zápletku (je-li nějaká). Tak jako tak, než je to hotové, žijete s tím. Nějak se nedokážu srovnat s představou, že někdo žije s tímhle. Od pro mě příjemně mrazivých horrorů se tento liší tím, že je tak popisný, že děs je nahrazený ošklivě vylíčenými věcmi. Připadala jsem si jako někdo, kdo se prohrabává hromadou odpadků a doufá, že najde něco, co by za to stálo. Pro mě to byl popis ponoru a hlubinné temnoty. Toť asi vše.