Hned vedle bílá barva mráčků

Hanuš Hachenburg se začal poezii intenzivně věnovat již od svých dvanácti let, kdy vznikly jeho první básnické pokusy. Promítal do nich svou nelehkou životní zkušenost, formovanou nejdříve pobytem v židovském sirotčinci a poté existencí mnohem obludnějších rozměrů: Hanuš byl totiž transportován do terezinského koncentračního tábora a odtud pak dále na východ, kde se jeho tragický úděl završuje. Po Hachenburgovi zůstalo několik veršů, které dokumentují jeho tehdejší myšlenkový svět a citové dozrávání, reprezentované především snahou o sblížení se svými věkovými souputníky. I když v nich nalezneme například ozvěny máchovských variací i jeho dalších literárních vzorů, přesto lze jeho tvorbu považovat za svébytné umělecké vyjádření, v němž se třeba již odrážejí i některé sociální motivy, dále pak lyrické reflexe i zamyšlení nad osudem a existencí člověka. Kniha vznikla a je vydána jako součást dlouhodobého projektu Shoa, v němž se studenti pražského gymnázia Přírodní škola zabývají problematikou nacistické perzekuce a holocaustu.... celý text