Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288676/bmid_hobit-aneb-cesta-tam-a-zase-zpatky-9C7-288676.png
5
10652
10652
Legendární Hobit J. R. R. Tolkiena v plátěné vazbě, s několika barevnými ilustracemi samotného autora. Edice obsahuje 134 číslovaných výtisků tištěných na papíře Chamois Classic. Knihu graficky vypravil Pavel Růt, vytiskla tiskárna Akcent. Speciální výroční vydání v plátěné vazbě.
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
The Hobbit, or There and Back Again, 1937
více info...
Přidat komentář
Další knížka z povinné četby. Popravdě řečeno jsem z filmů Hobit viděla vždycky jenom kousek a i to mi přišlo akčnější než děj v knížce. Zato musím přiznat, že je to v celku dobré čtení.
Knihu jsem četla jako dítě a pak znovu v rané dospělosti. Patří k základům každé dobré rodinné knihovny. Film jsem neviděla a ani to neplánuji.
Kniha se mi líbí mnohem víc než film. Je útlá, čtivá, zábavná. ( Četla se mi lépe než Pán prstenů ). Film Hobit je příliš rozvláčný a roztáhlý do více dílů.
Příběh Bilba ještě před tím, než byl Pán prstenů mě zaujal a ráda se k němu vracím. S Pánem prstenů je úzce propojen. Velmi příjemné čtení.
Pro mě bez nějakého hlubšího obsahu, prostě pohádka. Občas mě zamrazilo z různých krutostí ve jménu "dobra". Každopádně parádní prázdninové čtení. A prima český překlad.
Mně se až nechce věřit, že toto je ta celosvětově uznávaná kniha (i film). Přečetla jsem ji s velkým donucením, a to jen díky humornému stylu. Chvilkami to bylo opravdu zábavné, ale s příhodami hobitů, elfů a skřetů jsem jednou provždy skončila.
Možná jsem udělal zásadní chybu, když jsem LotRa četl dřív než Hobbita, a asi proto si mě tak nezískal. Je to milá pohádková knížka, ale na svého mladšího brášku prostě nemá. I tak stojí určitě za přečtení.
Tolkien vymyslel úžasný svět plný napínavých a skvělých dobrodružství. Bilbo mi velmi přirostl k srdci a smekám před jeho odvahou oddaností a přátelstvím. Určitě se podívám do Středozemě ještě mnohokrát a vždy se do ní ráda budu vracet. Zúčastním se s nadšením každého dalšího dobrodružství, jež se zde bude konat.
Jedna z knih, na ktore urcite v zivote natrafite, nech uz vasa cesta smeruje tam ci tam. Urcite s Hobitom zacnite, ak chcete spoznat Tolkiena. Napriek "rozpravkovosti" je to vstupna brana do jeho sveta. Lebo mozno nechtiac, autor urobil genialnu vec. Je napisana pre mladeho citatela, kedy sa zhruba kazdy s Tolkienom zoznamuje. Uprimne, dostat sa mi do ruk prvy Silmarillion, to by bola konecna. :)
V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit! Mohlo by se zdát, že napsat knihu pro děti musí být jednoduché, jenže opak je pravdou. Ty nejzdárnější a fantazii nejdráždivěji stimulující příběhy totiž nejsou žádné náhodné infantilní povídačky, nýbrž hluboký ponor do vypravěčského umění – protože děti jsou zhusta ti nejpřísnější kritikové, a kdo je chce skutečně zaujmout, a ne jen přelétavě pobavit povrchním pozlátkem, ten musí skutečně milovat dobrodružství. Z tohoto hlediska Hobit obstál na až neuvěřitelnou výbornou.
Samozřejmě, Tolkien k tomu měl k jeho napsání jakožto znalec mýtů a pověstí všemožných národů a pronárodů ty nejlepší předpoklady. Stejně je ovšem fascinující, že si s tím dal tu práci a nemávl nad dětským světem prostě rukou jako mnozí jiní. Obzvláště když si člověk uvědomí, jak nezměrná a důvěrná znalost literatury a dějin myšlení je v Hobitovi ukryta. Vůbec přitom ovšem nevadí, že si toho někdo při prvním čtení vůbec nepovšimne – ono to v Hobitovi zůstává ukryté a čeká to, až se čtenář vrátí vyzbrojen povědomím o tom, jak se příběhy vyprávěly v dávných časech. Vlastně se dá říci, že tahleta Tolkienova kouzelná próza je taková cesta proti proudu času: od domáckých edvardiánských historek o neočekávané návštěvě, přes pohádky o obrech z 19. století, dále pak přes starší vrstvu raněnovověkých pohádek o pronásledování vlky a setkání s měničem, přes renesanční povídky o tom, jak (ne)zabloudit do lesní férie hodujících elfů, až nakonec k nejstarším kořenům anglické imaginace (či indoevropské, chcete-li) v podobě brutálního střetnutí s drakem a účasti v krvelačné bitvě pod Osamělou horou.
To vše se dá v Hobitovi nalézt, nad tím vším se bude tetelit jak dítě, tak dýmkou vyzbrojený vzdělanec oxfordského typu. A proč se o všechny ty otázky historie, literatury a mýtu začne jeden vůbec zajímat, ptáte se? Dost možná i proto, že ho k tomu Tolkienovo dílo v mladém věku nepatrně ponoukne, asi jako když malinko zlomyslný čaroděj vyšle zpohodlnělého hobita vstříc spoustě dobrodružství v širém a dojemném světě.
Hobbita mi kdysi doporučil ke čtení můj o 4 roky starší bratr. Mně bylo 24 a už obálka vydání z roku 1991 napovídala, že jde o pohádku pro děti. Proto jsem na ni tehdá - já slečna vysokoškolačka - pohlížela docela s despektem. Opět jsem málem prohloupila, opět měl pravdu můj starší, sečtělejší, bystřejší etc. brácha. Nakonec se Hobbit a následující Tolkienova díla stala ústředním tématem mé diplomky. Myslím, že to hovoří za vše. Tolkienovy bytosti ze Středozemě a jejich nesmírně propracovaný mýtický svět a kouzelné příběhy mně jednoduše učarovaly, provází mě doteď a termíny hobit a z toho odvozený hobitín mi i dnes nezřídkakdy vytanou na mysli.
Mimochodem, není bez zajímavosti, že hobit (hobbet) byl v 19. st. výrazem pro koš se semeny nebo hmotnostní jednotku představující cca 25,4 kg kukuřice. Tolkien ale spíš odkazoval k "hole", kam umístil příbytky svých statečných půlčíků.
Jak si tak pročítám komentáře, budu v naprosté menšině, jak se zdá.
Udělala jsem chybu, když jsem knihu četla po Pánovi prstenu, po filmech a především po Harry Potterovi? Nejspíš ano.
Abyste chápali, proč sem cpu HP: Hobit i první díly HP jsou knihy pro děti. Prosté konstatování faktu. Obě knihy jsou branou do úchvatných světů snad až za hranice běžné fantazie. To mají společné. Ale jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Obě jsou psané rozdílným jazykem. HP je dětská kniha psaná tak trochu i pro dospělé. Hobit je… dětská kniha. Prosím, neuražte se nikdo, ale on ten Hobit je opravdu pro malé děti, nebo jinak si ten poněkud “šišlavý” způsob vyprávění vysvětlit neumím.
Pana profesora se vážím. Jeho dílo obdivuji. Lituji víc toho, že jsem Hobita četla až jako dospělá nebo toho, že ho vůbec psal pro děti a nedal mu spíš zralý ráz hodný jeho eposu o Středozemi? Těžko soudit. Příběh je to nádherný, šťavnatý a plný sytých barev. Kdo tvrdí opak, lže sám sobě do kapsy. Bohužel ho nezařadím mezi knihy, ke kterým bych se vracela a dokonce ani mezi knihy, které bych sama od sebe na první dobrou doporučila.
Naprosto chápu tvůrce filmu, když se rozhodli předlohu vzít poněkud volněji, rozdělit jí na tři díly, doplnit jí dějem, který je fanouškům znám z jiných děl pana profesora, a s Pánem prstenů propojit tolika paralelami, až to bere dech. Z předlohy určené předškolním dětem se podařilo vytvořit velkolepý, vskutku epický příběh pro dospělé, který kanonické (a pro mnohé i posvátné) předloze ostudu nedělá. A čtenáři jako já mohou tak Hobita i nadále obdivovat, předloze navzdory.
Krásná dobrodružná, ale zároveń i poetická “pohádka”. Dobro a zlo. Šťastný konec, ale ne úplný happy end. Úžasný fantasy svět a v těchto kulisách všechny možné charaktery, na jaké si jen vzpomenete. Prostě vezměte si tuto knížku a nechte se unášet.
Ale nedá mi nezmínit tady třídilnou filmovou adaptaci. Myslím, že kdyby k tomu měl co říct Tolkien, tak bychom se divili. Knihu určitě nezamýšlel jako uměle natažený a přehnaně akční kasovní trhák.
Hobita mám, i přes kouzelnou filmovou trilogii, spojeného s chvílemi, kdy moje dcerky, vykoupané, zalezlé pod peřinkou, nedočkavě volaly, abych už šla číst. Každý večer jsem usedala střídavě na postýlku jedné či druhé a otevírala stránky do velikého dobrodružství, které bylo tehdy nové i pro mne. Našla jsem každé postavě její hlas a styl mluvy. Asi jsem byla přesvědčivá, protože občas se z pod duchničky ozvalo: "Maminko, já se bojím!" To jsme si pak o tom, co se v příběhu odehrávalo, povídaly a povídaly, až strach odešel a děti spokojeně usnuly. Následující den jsme rituál opakovaly. A po celý život se k této útlé knížečce vracím, jednak pro její fantazii, krásnou řeč a moudrost, jednak pro vůni milých vzpomínek.
Už dlouho slýchávám ze všech koutů chválu na tuhle knihu, ale já se přiznám, že mě moc neoslnila. Ano, příběh je skvělý a originální, Středozem je krásný svět, ale já jsem se docela často musela nutit do čtení a nikdy jsem neměla pocit, že prostě musím zjistit, co se stane dál.
"Oči ju nevidia, ani ju nepočuť,
je celkom bez vône a nemá ani chuť.
Márne ju chytiť chceš a zovrieť do dlaní,
a predsa jestvuje aj medzi hviezdami.
Do izby nalezie, zaplní všetky skrýše,
je ako atrament, len sa ňou nepíše."
Hobbita som prvý krát prečítal už za čias mýtov a legiend, ale vždy sa k pánovi Tolkienovi rád vraciam. Príbeh Bilba je jeden z najlepších príbehov Stredozeme. Kniha sa mi samozrejme páči viac ako film, ale to je asi u väčšiny samozrejmosť. Autorovi sa podarila hlavne pasáž s Glumom a Bilbom, kde si navzájom kladú neľahké hádanky.
Štítky knihy
draci elfové kouzla zfilmováno trpaslíci anglická literatura putování Středozem, Středozemě (Tolkien) fantasy hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Opomenu-li fakt, že se nejedná o mnou vyhledávaný žánr, musím říct, že na příběhu není nic, co by ve mě zanechalo nějaký dojem.
15/14 putujících postaviček.
A když dojde k nějakému zajímavému dějovému zvratu, Bilbo je omráčen nebo zrovna spal.
A pak do všeho přijde vypravěč, který čtenáře upozorní na odbočku či něco, s čím jsme se v ději setkali apod.