Hoď kamenem, kdož jsi bez viny
Vladimír Kroupa
Povídková kniha je směsicí příběhů vojáků působících v dnešním Afganistánu. Jsou zde uvedeny zážitky vojáků, působících v americké tajné službě v sluncem rozapáleném Bagdádu, nebo historky skoro až fantastické. Příběhy lidí, kteří chtějí žít a kteří se někdy musí vyrovnat s tím nejsilnějším nepřítelem - s vlastním svědomím.... celý text
Přidat komentář
Dobrá kniha, nic víc psát nebudu, za to mluví název této knihy:
Hoď kamenem, kdož jsi bez viny.
Z knihy mám rozporuplný dojem. Na začátku se tváří, že jde o příběhy o vojácích a jejich válkách, a to těch, které absolvovali fyzicky, i těch, které budou ještě dlouho bojovat ve vlastních hlavách. Ke konci však autor sklouzává k historické fabulaci, nebo se prostřednictvím svých postav vyrovnává se vztahovou nevěrou. A tak jsou, alespoň pro mě, nejzajímavější a snad i nejuvěřitelnější s nadsázkou psané historky z období autorovy vojny 87/88.
Stojí tedy kniha za koupi? Pokud ji, stejně jako já, objevíte ve výprodeji v Levných knihách, potom proč ne. Jinak si nejsem jistý, že jde o něco, bez čeho se vaše knihovna neobejde.
Rozhodně lepší než první kniha.
Nemusím moc povídky, ale tyhle jsem si užíval.
Možná je hlavním důvodem to, že jsou krátké a výstižné.
Nemá smysl psát jejich seznam, to bych možná dřív dopsal nějaký román:-),
ale jejich - těch povídek - víc jak třicet na 244 stránkách.
Osobně se mi nejvíce zamlouvají povídky
Tma, Duch, Chodba a stejnojmenná, jako celý soubor, tedy Hoď kamenem, kdož jsi bez viny.
Část díla
Afghánistán: Mise SLIM LINE SIXTH (přísně tajné)
2009
Ano, já jsem Smrt
2008
Až se usměju, zemřeš
2009
Bodyguard
2008
Bušidó
2009
Autorovy další knížky
2011 | Hoď kamenem, kdož jsi bez viny |
2009 | Tanec s bílou smrtí |
Tohle svěží dílko spadá spíš do oddílu terapeutické literatury. Chápu nutkání autora pustit se do toho z této strany ale je to trochu úkrok stranou a já si vůbec nejsem jist, že jsem tohle chtěl číst. Autor se pokouší vypořádat se se svým životem, zážitky a svými chybami a já jsem bohužel čekal něco úplně jiného. Takže asi nejzajímavější bylo vyprávění o tom jak byl na vojně. Inu fajn, já byl taky. Naštěstí úlovek z knihobudky, takže cajk. Peníze bych za to dal celkem nerad.