Hod mrtvou labutí
Ondřej Hübl
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404434/bmid_hod-mrtvou-labuti-sEP-404434.jpg
4
275
275
Operní pěvec a režisér Líbezný se stane aktérem mezinárodního byznysu a politiky. Na Nuselském mostě však spěje k činu, který má ukončit jeho trápení. Jedenáctiletý Afričan Odongo, jehož adoptovali na dálku bezdětní manželé Peter a Nikol, stojí tváří v tvář střelné zbrani v očekávání konce svého života. Všichni se stali kolečky ve špinavé hře, narýsované ve vysokých patrech bruselské byrokracie. Režisér Dejvického divadla Krobot se pod tíhou nedostatku financí uchýlí s celým souborem k pokoutnímu prodeji kuchyňského nádobí ve stylu „šmejdů“. Ne že by si za to on, Odongo, Peter či Nikol, stejně jako pěvec Líbezný nemohli sami… Všechny Hüblovy povídky mají dvojznačné hrdiny, napůl záporné, napůl kladné, a vždy nepříjemně a dotěrně blízké. Je to zneklidňující, drsné i zábavné čtení, protože Hübl disponuje originálním smyslem pro humor i nakažlivou chutí vymýšlet neotřelé situace a spojení.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si vybral kvůli černobílé obálce a dvacátému úkolu Čtenářské výzvy 2019. A byl jsem spokojen. Povídky se mi líbily na střídačku za 4 a za 5, tak zaokrouhluji na celkových pět hvězd. Budu komentovat povídky, které mě oslovily více: Hod mrtvou labutí se ironicky věnoval současné nepřirozené genderové a mediální masáži (co se má považovat za normu), politické korektnosti a generaci žíjící pouze prostřednictvím sociálních sítí v jakési divné bublině. Z povídky Průmysl 4.0 jsem měl docela mrazení, protože to se možná může během několika generací stát realitou a až se tak stane, tak to tedy bude dost psycho. A nakonec Špacírflinta o pražském pytlákovi jeho zdravotních a rodinných problémech a vykonané pomstě (na každou svini se vaří voda). Závěr příběhu nebyl podle práva, ale tady se spravedlnosti stejně dlouhodobě nedaří - stačí mrknout do novin...
lehkým nadprůměrem mě jeho povídky povětšinou pobavily. Je znát, že se textařinou pan Hübl živí.
dost hrůza...nedočetla jsem. Nepamatuju se, kdy naposledy jsem četla něco tak chaotickýho a nezáživnýho. Většinou mě hodnocení zde nezklame. Tentokrát to nevyšlo...
"Autor lehce kriticky nahlíží na současného Čecha a s laskavým humorem sleduje jeho hledání aktuálního vztahu k lidem a světu - jeho závislost na moci a sociálních sítích, povrchnost ve vztahu k ekologii, ..."
Tak na to zapomeňte! Humor tam nechte, ale doplňte si k němu místo těch blábolů přívlastky sarkastický, černý a cynický, k závislosti přívlastek přehnaná (nebo není?), ke kritičnosti tvrdá - a přesná, trefná, k povrchnosti - zobrazená s nadsázkou (opět - nebo ne až tak nadsazená?). Pokud vám tento pohled pasuje do vašeho aktuálního pohledu na současné Česko (popř. Evropu), možná se budete usmívat s poněkud ubíjejícím pocitem, jak se to stalo mně.
Ondřej Hübl je kromě smyslu pro humor a absurditu navíc dobře vybaven jazykově a stylisticky. Pobavil mě téměř stoprocentně.
Tak to jsem si početla. Povídky jako sondy do životů lidí, kteří tu jsou, byli a možná i budou. Krásným jazykem, vtipné i hořké. Doufám, že autor bude v psaní pokračovat.
Povídky mám rád stejně jako procházky, demoverze a jednohubky. Proto jsem byl velmi nadšen, když jsem zjistil, že jsem si omylem koupil soubor povídek. Dejvické divadlo nikterak nesleduji a tak mne spojení Hübla s tímto uskupením nechalo zcela jednohubkou.
Protože jsem ale tolerantní otevřený člověk, i tak jsem se do knihy pustil. Po první povídce ale málem letěla do kamen. Pražská smetánka & současná obsese sociálními sítěmi a s tím spojená řeč byla za 0/10. V povídce chyběli už jen hráči Sparty, abych poprvé v historii udělil negativní hodnocení.
Naštěstí jsem to ale do kamen nehodil a poslední povídka o pražském pytlákovi a sbírce pušek se dokázala vyhrabat z výkalů první povídky a tak jsme nakonec dohromady šli s celou sbírkou na pěknou 6/10 procházku. Na první a poslední. Už mne nikdo do povídek nenuťte, je to jasný?
A tak si tu žijeme... Raději nevidíme nebo nechceme vidět. Líbí se mi s jakou dávkou nadhledu, humoru i elegance autor vylíčil současnost.cz .
černý humor, obrázky z našich komunálních i státních politických luhů i hájů, prostě co se děje kolem nás, ať už to vnímáme nebo ne - povedená kniha.
Tuhle knížku ocení o něco víc lidi, kteří se aspoň trochu pohybují okolo umění a kaváren. Ne všechny povídky jsou na toto téma, ale upřímně mě tyhle bavily nejvíc. V nich si taky autor nejvíc božsky střílí ze všech těch rádody umělců a hpsterů a "Pražáků"... Fakt jsem se bavila.
Na to, že povídky prakticky vůbec nečtu, to bylo hodně zajímavé a milé překvapení. Lehkost, vtip, který mi sedl, a přesto místy tíseň. Moc fajn.
Kniha, která mě doslova uchvátila. Styl humoru, někdy hodně černého, mě bavil. Stylem a někdy absurdními situacemi mi připomíná Stoletého staříka. Královsky jsem se bavila.
Nádherná knížka. Původně jsem ji popadla kvůli krásné obálce, navíc černobílé do Čtenářské výzvy. Děj byl promyšlený, postavy uvěřitelné a plastické. Povídky vypointované do detailu. Příjemně jiné, milé, promyšlené, sarkasticky vtipné. Prostě super!
Tohle se mi líbilo, povídky se četly krásně. Příjemné překvapení, a jako bonus zabalené do moc hezké obálky.
Knížka mě naprosto uchvátila! Vtipné, chytré, vypointované povídky, dějově nepředvídatelné, moc jsem si je užila a výtečně se při nich bavila.
Originální a zneklidňující povídky. Autor se nebojí zajít v ději hodně daleko možná někdy až mírně přes čáru. Většinu povídek vystihuje slovo šokující. Já jsem byla šokovaná hned u první povídky a to silně. Autor sarkasticky popisuje problémy a nešvary současné doby, někdy snad až moc drsně. Možná nebylo nutné používat tolik vulgárních slov, které mi dost vadily. V některých povídkách tato slova byla nutná pro dokreslení situace, ale v jiných byla zbytečná.
Pro mě byla nejlepší povídka Heslo a Špacírflinta. Nelíbila se mi povídka Průmysl.
Konečně jsem objevila knihu se skutečně černobílou obálkou, konečně svižné, vtipem okořeněné povídky k zamyšlení nad aktuálním stavem naší společnosti. Ráda se k povídkám časem zase vrátím. A těším se na další dílo tohoto autora, kéž by napsal knihu s oxymórem v názvu :)
Originální. Povídky jsem nikdy moc nemusela, ale tahle zvláštní směska stojí za přečtení. U mě zvítězila Špacírflinta.
A tohle se mi líbilo. Bylo to vtipné, milé, hezké, sarkastické. Některé povídky mě bavily více. Hrozně jsem se od začátku knihy těšila, jestli tou mrtvou labutí skutečně někdo někam házel. Smysl pro humor, který je v knize použit, je přesně šálek mé kávy. Bavilo mě to a určitě doporučuji dále.
Štítky knihy
Praha prvotina povídky satira humor černý humor podvodníci zfilmováno – TV seriál
Část díla
Divotvorné hrnce
2018
Heslo
2018
Hlas barvy lesního medu
2018
Hod mrtvou labutí
2018
Průmysl 4.0
2018
Říkám JO JO JO! a tleskám. Vestoje. Kniha plná ironie, sarkasmů a absolutně lahůdkového jazykového stylu, kde po poetické větě plné květnatých přívlastků následuje direkt přímo na solar v podobě až vulgárního vtipu. Krátké povídky, zejména skvělá titulní "Hod mrtvou labutí" svými trefnými postřehy ohledně moderní společnosti, zejména "rádoby vyšší střední třídy", cílí přesně a tnou do živého. Opravdu radost to číst! Drobné mínus za rozuzlení opakovaně tak trochu horkou jehlou, ale v absurditě zápletek poměrně pochopitelný důsledek. Ondřeji, piště dál, prosím!