Hodina ticha
Ivan Klíma
První román Ivana Klímy Hodina ticha vznikal na přelomu padesátých a šedesátých let, v době relativního kulturního uvolnění. Jeho děj se odehrává na východním Slovensku, v kraji extrémní chudoby, postihovaném navíc zátopami z Laborce (místní poměry autor poznal jako začínající novinář během své reportérské cesty v 50. letech); časově je zasazen do konce války a doby, kdy vládu převzali komunisté a začali s kolektivizací zemědělství. Přes dohled cenzury se autorovi v románu podařilo vyjádřit deziluzi z násilných praktik komunistického režimu. Román ocenili někteří z tehdejších kritiků za propracovanou formu i úsilí o „pravdivé vidění“.... celý text
Přidat komentář
Kniha má velkou literární hodnotu. Autorovi se povedl naplnit záměr ukázat ošklivost a děsy války. Její realitu. Popisy operování vojáků, zhrublé chování lidí ke zvířatům i k sobě navzájem. Celou knihu doprovázela lidská prázdnota, hledání nových ideálů. Hledání čehokoliv, co tu prázdnotu zaplní. Krutost války byla přiblížena realisticky a určitě to čtenáře nevede k žádným pěkným myšlenkám. Sílu díla chápu, bohužel mne styl autora vůbec nesedl a četlo se mi to velmi těžce. Popisné pasáže mne nedonutily udržet pozornost. Četba mne bohužel nenadchla. Třeba jednou.
(SPOILER)
To je tak depresívna kniha... ale na druhej strane veľmi dobre napísaná. Jedná sa o fikciu, nielen čo sa postáv týka / obec Blatné je na západnom Slovensku , tiež zápasili a zápasia so záplavami, ale nie z Laborca, autor pravdepodobne opisuje istú udalosť, ktorá zasiahla obce v okolí Laborca, pravdepodobne sa jedná o obec Senné/
Ako sám píše: ...Navíc jsme si v poslední době zvykli čekat nebo dokonce žádat od psaného slova aspoň malou míru potutelné adresnosti. Neusiloval jsem o nic takového a ze všeho nejméně bych si přál, aby se někdo pokoušel za těmito příběhy objevovat skutečné události a za hrdiny jejich živé předlohy."
Knihou jsem se prokousávala těžce a dlouho. Je to smutné čtení. Ale je dobře, že takové knihy podněcující k zamyšlení existují. Počátky komunismu u nás je potřeba chápat v kontextu doby. Myšlenka spravedlivého rozdělení bohatství ve společnosti formou kolektivního vlastnictví nevznikla jen tak. Věřím, že v poválečné době to řadu lidí nadchlo a byli plní ideálů. Pamětníci o tom nakonec sami takto vyprávějí. Bohužel se slzami v očích, protože následnou dobu násilného zestátňování, zneužívání moci a teroru si rozhodně nepřáli. Vlastní omyl a ztrátů iluzí pocítilo i hodně postav v knize. Velké množství lidí nesouhlas s režimem vyjadřovalo tichým mlčením. Doufám, že žádná další éra ticha tady nenastane.
Tahle kniha se mi četla hodně špatně. Ano, určitě mi rozšířila obzory, ale nesedl mi styl psaní.
Kniha, jejíž čtení nebylo úplně lehké... Je napsaná zvláštním jazykem, u kterého jsem se musela dost soustředit. Osudy několika lidí z východního Slovenska v době těsně po válce až do kolektivizace. Smutná doba...
Neuvěřitelné plastické vyprávění s jemnou smutnou notou, která postupně sílí a sílí, až smutek člověka celého pohltí. Vědět to předem, možná by mě to odradilo, což by byla veliká škoda. Ta kniha je silná. Zapíše se do srdce a pak na ni musíte myslet a myslet.
Poslední kapitoly nenáslině, ale vemlouvavě vystihují, v čem tkví omyl komunismu. Když kniha končila, kdesi hluboko jsem plakal...
Po několika dnech s odstupem a zamyšlením přidávám komentář. Knihu jsem náhodou našel v knihovně, ani nevím proč jsem si jí půjčil a nelituji.
Autor dokázal dokonale krásným jazykem zachytit válku, komunismus, ideály, bídu, lásku, strach, smrt, charakter, víru atd. Životy obyčejných i neobyčejných lidí, ale i společenství lidí jako takového. Postavy se vyvíjejí a symbolizují. Mají spoustu nedostatků, snad více než předností a jsou nedokonalé, ale i to je dělá opravdovými. Vlastně jsou až děsivě opravdové.
Je to neuvěřitelně smutná kniha. Někdy a hlavně před koncem jsem měl chuť ji odložit, protože mi z ní bylo strašně smutno a takové knihy moc rád nemám.
Těžko říct jak velký byl v té době vliv cenzury od komunistů, ale pokud by bez cenzury byla ještě smutnější, asi bych ji nikdy nedočetl.
Poselství o tichu, o životě, válce a komunismu jsem si odnesl s pár jizvami na duši, které jen tak nezmizí. Za takhle intenzivní zážitek dávám nakonec 5*.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Má veselá jitra |
| 1990 | Láska & smetí |
| 2010 |  Moje první lásky a jiné milostné povídky |
| 2009 | Moje šílené století |
| 1964 | Milenci na jednu noc |
Hodina ticha je metafora mlčení a tichého souhlasu lidi, kteří se poddavaji většině. Krásně a výstižně vylicen závěr valky a následný převrat. Není dobré mlčky přihlížet. Jediné co mi vrtá hlavou, ze tohle soudruzi v šedesátých letech pustili cenzurou.