Hodinář z uličky Zvěrokruhu

22.08.2023

Román, jehož děj je zasažen do Tel Avivu (Jaffy). Další dílo, které Viktor Fischl napsal společně se svým bratrem Pavlem. Předesílám, že jsem obrovským (ne nekritickým) příznivcem autora a tudíž za mě opět velmi silná věc, která na mě velmi zapůsobila. Viktor Fislchl prostě psát uměl a i na tomto díle je to jednoznačně znát.

Hlavní postava románá, Viktor Blum, je přeživší Šoa, který se v koncentračním táboře přiučil hodinářskému řemeslu a po vysídlení do Izraele si vybudoval malou hodinářskou dílnu v Jaffě (součást Tel Avivu). Práce i Viktorův manželský život plynou den za dnem, v relativně monotónním tempu. Zdánlivě jednotvárný život a kolorit, dotvářen svéráznými sousedy z Jaffy, je ovšem stále silněji narušovaný vracejícími se traumatizujícími vzpomínkami na léta, které Viktor prožil v koncentračním táboře. Tyto traumata se stále častěji vracejí a sužují jej popisovány jako šeď, která jej pohlcuje a obklopuje. Postupně selhávají pokusy o vypořádání se s těmito běsy, ať už prostřednictvím manželského soužití (Viktor není schopen říct své ženě více o svých hrůzných prožitcích), či v kontaktu s dalšími přeživšími, kteří jdou cestou absolutního vytěsnění vzpomínek na kruté zážitky. Jakousi katarzí je setkání s vnučkou prodavače falafelu, souseda z ulice, kde má Viktor svoji dílnu. Po určitém dramatickém vývoji a tragédii, která se stane v sousedství, se Viktor (za vydatné pomoci své ženy Magdy) svým způsobem začne vypořádávat s trýznivým údělem, poznávajíce, že svým vzpomínkám sice nemůže jednou provždy uniknout, ale může se je pokusit nést tak, aby mu umožňovaly zároveň i prožívat důstojný a naplněný život

Nemohu jinak, než subjektivně hodnotit tento román nejvyšším počtem bodů. Mimo své výše zmíněné obliby díla Viktora Fischla je fascinujícím prvkem poetičnost a jazyková hravost, s jakou je román napsán - to je výrazným aspektem i dalších Fischlových děl. Dalším významným motivem je autobiografie - Pavel Fischl, spoluautor románu, přežil hrůzy Šoa, což se jednoznačně odráží v díle. Řečeno s autorem: ... "ten, kdo přežil peklo, mohl jím buď projít a nechat je za sebou, anebo nést v sobě dál to peklo, kterým sice prošel, ale ze kterého nikdy nevyšel a ono nevyšlo nikdy z něj".

06.08.2023

Síla autorova vyprávění spočívá v poetičnosti, krásném jazyce a v hluboké znalosti lidské duše. Příběh hodináře Victora poukazuje na skutečnost, že ne všechno zlé přebolí, že ani čas nezahojí všechny rány a paměť je hluboká jako černá studna. Nebyl by to ale Fischl, kdyby nakonec své postavě i čtenářům nenabídl naději a důvod žít dál, navzdory prožitým hrůzám.

09.04.2020

Fischl znovu píše o lásce a soudržnosti, která je větší než všechny stíny. Znovu jemně, poeticky. Ale jindy bývají postavy umírněné, přes všechny problémy prosté a obyčejně lidské, zatímco hodinář Blum má drama v sobě i kolem sebe. O to větší, bezbřehá, pak musí být ta láska všude kolem, i náhody musejí přijít na pomoc, aby se svět vně i uvnitř harmonizoval.
Fischl je vždycky nadějeplný aniž se vnucuje, i tentokrát. Ale přes údajné autobiografické rysy to nedokážu číst jinak než jako krásnou, do extrému dovedenou fikci. Pocit, že postavy jsou živí lidé, přímo přenesení na stránky, se tentokrát nedostavil.

19.06.2019

Šest přečtených knížek a můj oblíbený autor. Důvodů je víc: přitažlivý styl, poetický a zároveň civilní, nepatetický. Současný a bohatý jazyk. Postavy, kterým věřím, někdy jakoby pouze načrtnuté, ale přesto dostatečně uchopitelné a pochopitelné. Poselství, které vyplyne samo a přirozeně.
Opravdu moc mě zajímal hodinář s autobiografickými rysy. Brzy mi ale došlo, že právě ponor do vlastního zmučeného nitra a potřeba se z toho vypsat zvyšuje míru patosu a snižuje onu civilnost a přirozenost. Se zájmem jsem knížku přečetla, Victoru Blumovi rozumím a soucítím s ním, ale zásah mého srdce a mozku byl jiný. Abych byla taky trochu poetická: u předchozích autorových knížek na mě pršelo, déšť mě zmáčel, někdy až nepříjemně, ale pak jsem pomalu osychala a zůstal ve mně spíš pocit příjemný a svěží - ten přetrvává. V případě Hodináře padaly kroupy. Natvrdo - obsahem i stylem.

11.06.2018

Silná kniha! Jak málo je čtená a tak si to nezaslouží... Popravdě mě prvních pár stran nebavilo a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla. Pak jsem ji dala jedním dechem. Skvělý popis života člověka, který přežil koncentrák a v podstatě s tím, že přežil, neumí žít. Okamžikem záchrany se opravdu život nemění v pohádku a pamět je v tomto případě velký nepřítel. Někteří se s tím uměli vypořádat, někteří méně a někteří to nesli čím dál tím hůř. Věřím, že počet sebevražd mezi lidmi, kteří přežili, nebyl malý. Pokud na tuto už postarší knížku jakkoli narazíte, určitě si ji přečtěte.