Hodinky
Veronika Jonešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420741/bmid_hodinky-tCt-420741.jpg
4
388
388
Kniha Hodinky - společenský román Na nejrušnější ulici ve městě se s přesným úderem na hodinkách střetají po třiceti letech hlavní hrdinové – pilot Samuel a fotografka Patricie. S tisíci otázkami v očích a strachem v srdcích zjišťují, jestli se osoba, kterou tenkrát milovali, skrývá v těle, které téměř nepoznávají. Postupně odhalují tajemství svých minulostí a znovuobjevují stará, známá, milovaná, a tak dávno ztracená já, která pohřbili dokonce i sami před sebou. Jak dokázali překonat třicetiletou propast, kterou mezi nimi život vykousal? Proč Samuel beze slova a beze stopy zmizel? Jak se se Samuelovým zmizením Patricie vyrovnala? Kolik zemí museli oba procestovat, aby zjistili, že to, co hledali, měli přímo pod nosem?... celý text
Přidat komentář
Moc pěkná a čtivá knížka, těším se na pokračování. Vadily mi jen gramatické chyby.
Milá a čtivá knížka...místy malinko přikrášlená, až nerealistická, ale naštěstí se to vždy otočilo k dobrému. Líbily se mi myšlenky a určitá filosofie v příběhu.
Určitě stojí za přečtení.
Z počátku jsem pociťovala zklamání. Příběh mě moc nebavil... moje očekávání byla nejspíš jiná a reálnost příběhu v některých částech značně pokulhávala. Po měsíci jsem se odhodlala dočíst poslední třetinu a malinko jsem přehodnotila. Pasáže s Jamesem a focením byly skvělé, procítěné a toto umění mi více přiblížily...
Kniha se mi líbila, přečteno jedním dechem, mezi nejhezčí kapitoly pro mě, byla 11 - Vánoční zázrak.
Hodinky.. Nádherný, do ruky moc příjemný obal knihy s příjemnou fotografií. Prvních šest kapitol jako ukázku jsem přečetla během chvilky a namlsala jsem se. Knihu jako celek hodnotím na 80 %. Příběh je až těžko uvěřitelný. Dějová linka až moc pozitivní, takhle to v reálném životě nefunguje. Hvězdu navíc dávám za celkové zpracování, za to, že je to prvotina a čte se opravdu sama.
Kniha se mi líbila. Možná, že než celý děj, který byl krásně ideální, mě zaujaly detaily jako např. názvy kapitol. Bavilo mě, najít jejich význam v každé kapitole, ať už to bylo jasné jako facka - Kongo, Vánoce v Minnesotě... nebo ty "zapeklitější" jako třeba Víra a osud... Záložka, kterou jsem taky pochopila mě nadchla. Kolegyňě si objednala taky knihu na mé doporučení a dostala jinou, takže jsme se shodly, že to má paní Veronika prostě vymakané...
Bavila mě nezkaženost a zároveň hloubka, která byla z knihy cítit. A ta obálka je za mě jedna z nejhezčích a na omak nejpříjemnějších, které vlastním. Těším se na druhý díl...
Kniha mě zklamala. Příběh těžko uvěřitelný, vše v podstatě dokonalé. Od knížky jsem podle komentářů ostatních čtenářů očekávala neco jiného.
Beze sporu krásný, poutavý přebal knihy.
Kniha se mi líbila, jen jsem se vždy musela zorientovat, který rok a koho se děj týká...
Zajímavé téma zasazené do budoucna. Kniha se četla dobře, jen mi moc nevyhovovalo střídání časového období. Pokud je střídání směrem do minulosti od současné doby, tak mi to nevadí, ale orientovat se ve střídání času v budoucnu mě moc neoslovilo. Děj byl ale příjemný, místy emočně vypjatý. Těším se na druhý díl.
Moc milé a odpočinkové čtení. Hezký styl a poutavý příběh. Přečetla jsem za dvě odpoledne na dovolené. Doporučuji.
Hvězdičky dávám snad jen za krásný lesklý papír, vlastní nakladatelství a vůni. Ten zbytek mi připadal tak absolutně neuvěřitelný - bezmezná láska k dětem, bezproblémový vztah obou dětí, výuka doma. Příběh měl tak strašně moc hluchých míst - na jaký pas cestovali zpátky do česka? Kdy si mohl osvojit nebo adoptovat černošské dítě, které nemá ani známé rodiče? Jak je pustili do ČR? Jaktože pětileté dítě mohlo být tak rychle osvojené. Kniha, která mě opět utvrdila v tom, že pokud se jedná o milostný román - je buď vynikající, nebo je to trošku slátanina. Omlouvám se autorce, určitě bych nebyla lepším spisovatelem, ale za mě tedy vůbec ne.
Kniha mi trochu připomínala další knížku "Všechno co máme", moc ráda si přečtu další díl.. 4-5* :)
Prvních 6 kapitol co na mě vyskočily na internetu jsem přečetla jedním dechem. Po přečtení zbytků ...spokojenost, nadšení, prožitek a vůbec mi nevadilo to přeskakovani v čase, těším se na další díl od autorky. Děkuji
Krásná kniha,napínavá,moc hezky napsaná.Ani na chvíli jsem se nenudila.Moc doporučuji si ji přečíst a dávám plný počet.
Ač bych měla recenzovat "pouze" samotnou knihu, nedá mi to a inspiruji se panem MarkemH. v komentářích níže a hodnotím celkový přístup autorky...
Na knihu jsem četla pochvalné komentáře a neodolala jsem a objednala si rovnou dvě. expresní doručení do druhého dne mě mile překvapilo. Jakmile jsem nalistovala první stránky, dojalo mě osobní věnování, které bylo dokonce v každé knize jiné a v každé knize byla jiná krásná záložka. Tento přístup velice oceňuji a považuji za originální a velice osobní, kterým by se naši už zaběhnutí autoři mohli inspirovat.
K příběhu jsem přistupovala skepticky, nejsem fanda srdceryvných výplodů z per nezkušených pisálků, ale Veronika mě dostala do kolen. Cit, pečlivost, poetičnost a láska, kterou je celá kniha provázaná se mi neuvěřitelně líbila.
Nemohu nezmínit hlavní hrdiny v knize, protože jsem občas měla pocit, že jsou to živé bytosti. A ne, nepřijdou mi dokonalí jako některým čtenářům. Jsou to chybující osobnosti, kteří občas balancují na hranici zlomení, a tak pijí Jacka Danielse a jsou nešťastní. Nechovají se ideálně a nepřijdou mi nijak extra zidealizovaní. Jenom se prostě se živote perou lépe než jiní a jsou upřímní ve všem svém konání. --- a tady vidíte, co p. Jonešová umí --- píše tak, že o osobnostech mluvíme jako o lidech, o živých bytostech a hodnotíme jejich chování a charaktery.
Její styl je podkůži lezoucí a já se nemůžu dočkat její další knihy.!
Krásná kniha, přečteno jedním dechem míč se těším na další knihu od výborné pisatelky
Hodinky
„Nečekej na perfektní okamžik, ale udělej okamžik perfektním!“
Nemůžu hodnotit nestranně - kniha pro mě byla neočekávaně až moc osobní. Až příliš. I přes tu absolutní a až naivní nereálnost příběhu, kterou bych za jiných okolností asi docela dost zkritizovala…
A to nejen z důvodu totální shody mých vlastních zájmů se zájmy hlavní hrdinkou - lásky k fotografování, cestování, knihám, Islandu…
Často jsem cítila paralelu mých vlastních pocitů s tím, co bylo v knize prostřednictvím Patricie vyjádřeno. Veronika Jonešová prostě hodila na papír to, co často cítím, ale nedokážu tak přesně slovy vyjádřit. Na rozdíl od knihy však vím, že když někdo najednou bez vysvětlení zmizí tomu druhému ze života, takový idylický happyend, jako v případě této knihy, se rozhodně většinou nekoná.
Kdyby se mě to tak moc vnitřně nedotýkalo, ubrala bych za tu naivitu a malou uvěřitelnost příběhu asi aspoň jednu hvězdičku…ale v tomto případě nemůžu jinak. Prostě moc osobní…
„Nejvíc se osvědčuje vzorec: Pokud se ti něco nechce, nedělej to. Pokud se ti nechce usmívat, být veselá, šťastná, nebuď. Pociťování potlačených vnitřních potřeb je očišťující. Pokud se vám chce brečet, tak brečte. Pokud vám není do smíchu, nenuťte se do toho a budete v rovnováze sami se sebou…“.