Hodiny
Michael Cunningham
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164759/bmid_hodiny-YAu-164759.jpg
4
1037
1037
Scéna ze života anglické spisovatelky Virginie Woolfeové, osud prosté americké dívky v 50. letech, drama mladé lesbičky a majitelky nakladatelství tři příběhy o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce; autor obdržel za román Pulitzerovu cenu. Hodinám se dostalo titulu kniha roku od nejprestižnějších amerických deníků (New York Times, Los Angeles Times, Boston Globe, Chicago Tribune) i časopisů věnovaných vydavatelskému průmyslu (Publishers Weekly). Následovaly prestižní ceny - Pulitzerova a PEN/Faulkner, kterou uděluje americká pobočka celosvětové spisovatelské organizace... celý text
Přidat komentář
Moc pěkné čtení. Dokonale vykreslené pocity duší uvězněných v tělech a životech. Plno věcí mi došlo až po přečtení doslovu a komentářů a plno věcí mi nedošlo vůbec. Musela bych si kreslit vztahového pavouka a časovou osu. Příště...
Kolik bolesti, vnitřní rozpolcenosti a deprese se dá najít na 190 stranách. Tato útlá knížka, Vás chytne za srdce, zmáčkne ho, až to zabolí a vrhne slzy do očí.
Jeden jediný den tří ženských postav, které autor bravurně popisuje.
Kniha se čte trošku těžko, je třeba se na čtení soustředit, ale zaručeně za přečtení stojí.
Pokud neradi čtete, pak vřele doporučuji stejnojmenný film, kde hlavní hrdinky dojemně zahrály herecké hvězdy Nicole Kidman, Meryl Streep a Julien Moor. Homosexuála nemocného zákeřnou nemocí AIDS nepřekonatelně hraje Ed Harris.
Viděl jsem jednou, četl dvakrát a jistě, jistě přečtu znovu.
Hodiny jsou emotivní, depresivní, srdcervoucí. Vše, co naše hlavní hrdinky prožívají, budete prožívat společně s nimi - veškerou bolest, neštěstí i nechuť k životu. Michael Cunnigham se ve svém mistrovském díle Hodiny inspiroval životem a románem Virginie Woolfové. Ne náhodou získal za tento skvost Pulitzerovu cenu. Nejen že bravurně vykreslil postavy, prostředí a pocity, ale také si dokonale pohrál s psychikou čtenáře!
Moc se mi líbil styl psaní, velmi příjemné, knižní vyjadřování, které dnes knihám velmi chybí..trochu mě ale zklamal děj jako takový, rozhodně bych se ráda mnohem víc začetla do životů hlavních představitelek..
Za začátku bylo čtení náročné, když jsem ale pochopila strukturu a souvislosti mezi hl. hrdinkami, podařilo se mi do knihy ponořit. Cením!
Jedna knihu napsala,druhá přečetla a třetí prožila.Příběh tří žen,tří generací.Krásný je i film
Cunningham ženám rozumí. Nádherně vykreslené charaktery tří různých žen, v různých časových obdobích mě prostě chytlo za srdce.
Právem autorovo nejoceňovanější dílo.
Nikdy v životě jsem nedočetla až do konce knihu,co mě tak moc nebavila. Jenže ona vypadala docela tenká a hodila se do výzvy..! Měla jsem aspoň možnost ji číst v různých náladách a situacích,takže nemůžu říct, (jako u některých jiných knih) že jsem jí nedala šanci. Já chápu,že nejsem zrovna čtenář intelektuální literatury a že něco je asi nad můj limit. Jenže tohle vážně bylo největší utrpení. Všechny postavy tak neuvěřitelně citlivé a neustále přemítající nad smrtí. Opravdu hodně mě to štvalo..já nevím,semtam jsem v tom i našla nějakou pravdu,vím, že lidské myšlenky jsou často plné takových kontrastů, především asi ženské myšlenky. Jenže v takové koncentraci, to pro mě prostě bylo k nevydržení. Letošní výzva je pro mě tedy opravdu výzva.
Kniha, která si nepochybně Pulitzerovu cenu zaslouží. Řeší závažná témata, má dokonale propracovaný půdorys střídáním tří ženských postav z různých období 20. století, autor se na její napsání skvěle teoreticky připravil a dokonce způsob psaní přizpůsobil románu Paní Dallowayová. Kloubouk dolů! Jenom jsem se těmi 180 stránkami prokousával tři dny a strašně jsem se u toho nudil. S výjimkou několika pasáží o paní Woolfové to mířilo k úplně jiným čtenářům než jsem já. Přitom Daldryho filmové zpracování se mi moc líbilo ...
Srdeční záležitost. Skvěle prokleslené hlavní ženské postavy. Tři nezávislé příběhy z různých dob se zajímavě prolínají. Nečte se úplně lehce, ale zážitek z toho je silný.
No ja si nemôžem pomôcť, ale mňa táto kniha až tak nechytila. Možno nebola tá správna chvíľa na túto knihu. Prečítala som ju až do konca, chvíľami som bola pocitmi hore, potom dolu. No dám jej ešte raz šancu niekedy v budúcnosti.
Čakala som trošku viac. Mne osobne nevyhovoval štýl písania, trvalo mi dlho /asi polovica knihy/ kým som sa začítala. Páčilo sa mi striedanie príbehov jednotlivých postáv. To bolo na tejto knihe dobré. Film som ešte nevidela, ale určite sa k nemu časom dostanem. Viac nebudem rozpitvávať...v ďalších komentároch je popísané viac.
Pokud si dobře vzpomínám, četla jsem Hodiny poprvé v době, kdy jsem o Virginii Woolfové věděla jen málo a z jejích knih znala jen Flushe (za což vděčí korepondenci R. Browninga a E. Barrettové).
Od té doby jsem s velkým potěšením přečetla téměř všechna autorčina díla přeložená do češtiny. Přesto si nejsem jistá, jestli to mělo na mé dojmy z Hodin zásadnější vliv. Spíš pro mě zůstávájí svébytnou knihou, v níž jsem při nynějším čtení nejostřeji vnímala motiv "osvobození se", touhy po odchodu z okolností, do nichž se člověk necítí patřit, které přijímá omylem, jemným nátlakem, (zdánlivou) nevyhnutelností. To je pro mě osobně zajímavé téma, v prvním hnutí mám sklony vidět je jako pokušení, příbuzné té svůdné a popohánějící iluzi, že hluboká láska je ve skutečnosti snadná, jen když najdeme tu správnou osobu. Že pocit smyslu, pokojné srdce, je záležitostí takových a takových životních podmínek, které je tedy potřeba získat. Možná bych spěchala říct, že proti tomuto pokušení je nutné bojovat - kdybych ovšem neviděla, že právě to postavy v knize dělají. Bojují proti svému pocitu, že nežijí správný život - svůj život. Zkoušejí proti němu bojovat drobnými i většími ústupky, vnějším přizpůsobením se, vnitřním povzbuzováním a horečným oceňováním toho, na čem "by jim mělo" záležet. Ale nejsou šťastnější. Manévrovací pole pro možnost vybudování opravdu nosného, a ne jen zdánlivého souladu jim omezuje duševní nemoc či slabost, ohlušující očekávání okolí, nedostatek otevřené komunikace, snad i křehkost povědomí o vlastní identitě.
Krásně napsaná emocemi nabitá kniha. Neuvěřitelně proniknutí do ženské duše v dlouhých 24 hodinách. P
Pro mne hodně tězké čtení. Kniha je hodně pocitová, ale jedná se o těžké až depresivní pocity, kdy všechny protagonistky se setkávají se smrtí. Měla jsem pocit, že ještě nejsem v tom věku, kdy dokážu vše dostatečně pochopit a ocenit. Závěr byl však překvapivý, protože jsem si celou dobu myslela, že dvě z žen mají jinou spojitost.
Nevím, jestli mě ta kniha ohromila, nebo nevysvětlitelně zasáhla. Nevím, jestli pro mě byla poutavým čtením, nebo mi přinesla hluboké rozčarování a ani nemohu s jistotou říct, jestli v mém téměř dospělém já zasadila o něco více pochybností, než v něm doposud klíčilo.
Nevěděla jsem, co čekat od knížky oceněné Pulitzerovou cenou, ani co čekat od příběhu, který se odehrál třem ženám, ve třech různých dobách, které údajně spojoval jakýsi mystický smysl pro detail běžného dne a určité, byť nepřímé ovlivňování.
Netušila jsem, že svět, život ba dokonce obyčejný den může být viděn očima Cunninghamovýma do nejdrobnějšího detailu, a trochu ho za toto procitnutí proklínám.
Kniha vzbuzuje mnoho pocitů a myšlenek a je potřeba ji vstřebat, nejen kvůli neobyčejnosti obyčejného příběhu, ale také pro vytříbenost slov, přirovnání, metafor a neustálou touhou nazývat věci jinak, ale přesto výstižně až do jejich nejhlubší podstaty.
Zůstává mi záhadné, jak pan Cunningham, jakožto homosexuální muž, umí tak dokonale proniknout do ženského nitra. Jedná se opravdu o zvláštní příběh a nemohu se dočkat, až jeho prožitek podpořím filmovou adaptací.
Tři ženy, tři osudy, tři dny...kniha od Michaela Cunninghama, jež získala Pulitzerovu cenu a byla úspěšně zfilmována s třemi světově proslulými ženami. Z těch tří postav v téhle knize jsou dvě fiktivní, ale obě mají něco společného s ženou třetí, jímž není nikdo jiný než legendární Virginia Woolfová. A i když se může z anotace zdát, že se nejedná o nic zvláštního, tak ve skutečnosti se jedná o mistrovské dílo. Takže, Hodiny...
Musím upřímně říci, že nemám rád Meryl Streepovou. Nechci pochybovat o jejích hereckých schopnostech, avšak jako člověk je mi nesympatická. Tak jsem tedy měl obavy, že charakter, který hraje ve filmu, mi bude protivný...mílil jsem se. Její postava měla skvělý charakter a vskutku mne bavilo ho číst. Co se dvou jiných postav týče, také jsem si je oblíbil a rád jsem četl jejich osudy. Sečteno a podtrženo, jedná se o krásnou knihu, vyprávějící nám události, které se odehrávají ve čtyřiadvaceti hodinách hlavních hrdinek, jež jsou vskutku neobvyklé (jak postavy, tak události).
HODNOCENÍ: 10/10
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena lesby, lesbismus fiktivní životopisy, biografie spisovatelky LGBT, queer, LGBT+ obseseAutorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
(SPOILER) HODINY jsem viděla před 10 lety ve filmové podobě. Byla jsem v té době ještě dítětem; životem nezkušená; děj jsem proto nepochopila.
Nyní poté, co jsem zjistila, že film byl natočen podle románu od pana Cunninghama, jsem po této knize sáhla a konečně si ji přečetla.
Ze začátku mi dlouze trvalo, než jsem se do příběhu pořádně začetla. V knize více převládá popis charakteru, myšlenek postav a činností jednoho jediného dne. Musela jsem se ke knize nutit. Ale nakonec jsem vytrvala a knihu dočetla.
Nejvíce mě zaujal pohled Virginie Woolfové, jakožto známé britské spisovatelky, která napsala slavný román Paní Dallowayová, a posléze spáchala sebevraždu kvůli její duševní nemoci. Nejméně sympatická mi byla postava Laury Brownové. Chápu, že ne každá žena je pro obyčejný a spořádaný život stvořená. Ale tak nějak jsem se nedokázala do jejích myšlenek, emocí a situace vžít. Nejspíš máme každá rozdílný pohled na svět...
I přes skutečnost, že jsem se do čtení musela neustále nutit, knihu rozhodně můžu doporučit. Děj je velmi zajímavý, a chytne za srdce. Přes to ale film u mě vede na celé čáře!