Hodiny
Michael Cunningham
Román je do jisté míry poctou modle literárního modernismu, anglické spisovatelce V. Woolfové. První příběh je totiž střípkem ze života autorky v době její nemoci a líčí i její sebevraždu. Druhý uvádí na scénu Lauru, která si po druhé světové válce "prostě musí" vzít mladíka, jenž se jako hrdina vrátil z Tichomoří - s vražednou upřímností se snaží v typickém stereotypu americké nepracující ženy padesátých let nalézt životní štěstí. Třetí a hlavní rovinou je den v životě Clarissy, lesbičky a majitelky nakladatelství, která pořádá večírek pro svého přítele, homosexuála v pokročilém stadiu AIDS… Je to kniha o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce, o tom, že člověk může být často hluboce nešťasten, a přesto dokáže najít i okamžiky štěstí.... celý text
Přidat komentář
Zo zaciatku take roznorode pocity, od strany cca100 vcelku zaujimave a uz aj “velmi ctive” a rozuzlenie sialene dobreeee. Uz len za ten napad ako tie osudy zien previazat 4,5 z 5:)
Film Hodiny jsem před lety viděla v kině a od té doby je můj velmi oblíbený. Když jsem si ale sehnala knižní předlohu, vůbec jsem se nedokázala začíst a nedočetla jsem ji. Nicméně nyní, po několika letech, jsem se k ní vrátila a naopak mě velmi chytla. S postupujícím časem se stává stále tíživější a hutnější. Stejně jako ve filmu mě i v románu nejvíc chytla linka Laury Brownové, podle mě jsou vnitřní pochody hrdinky nejznepokojivější a tedy mistrné. Byla skutečnou obětí doby.
Skvěle napsaný příběh prolínajících se osudů tří žen, vyprávěný stylem Virginie Woolfové, jejíž poctou tato kniha je. Před časem jsem četla "Paní Dalowayovou", takže jsem ocenila autorův obdobný smysl pro detail, schopnost působivě vytvořit atmosféru všedního dne a citlivé vylíčení ženských tužeb a strastí.
Výborný!! prostě výborný! je to pocta geniální spisovatelce Virginii Woolfové, ale nejen to... je to ponor do komplikované ženské duše, je to o přátelství, lásce, o niterných touhách, je to o nemoci i o smrti, o štěstí, které většinou najdeme v maličkostech a úplně všedních věcech...... ale nejvíc mě dostalo úžasné ztvárnění nezastavitelného toku času obecně a času, který je každému člověku dán a co člověk v průběhu života postupně ztrácí, je to čas a záleží jenom na něm, jak ten, co mu zbývá využije... ... líbí se mi věta v krásném doslovu paní Hany Ulmanové..... "Snad jedinou možností, jak lze nad časem zvítězit, je umění, které nás dokáže nejen rázem přenést do naprosto jiné doby či navodit iluzi mládí, ale také nás přinutí alespoň na okamžik zapomenout, že s každou uplynulou vteřinou jsme o maličký krůček blíže smrti."
V románu je popisován jeden den v životě tří žen, jejichž osudy se v závěru románu protnou. Jsem naprosto unešená originálním námětem, nečekaným koncem i citlivým, nádherným, působivým zpracováním. Jak psala Annie1999 přede mnou - "kniha, ve které se čte mezi řádky" - i já vnímala kromě děje jako takového i všechny ty "meziřádkové" úvahy o životě, o jeho smyslu, o jeho pomíjivosti...
Hodiny - kniha, ve které se čte mezi řádky.
Virginia, mající moc nad všemi, kteří jí vznikají pod perem, nemá nad sebou moc žádnou.
Laura, žijící americký sen, ve skutečnosti žije ve snech a iluzích.
Clarissa, snažící si užívat všedních maličkostí, je neustále ponořena do minulosti.
Tři postavy, každá v jiné časové rovině, přesto zažívající podobný pocit uvěznění.
Už dlouho mě nějaká kniha tak nezasáhla. Jazykem, příběhem, myšlenkami.
Pane Cunninghame, tleskám.
Co k tomu jen říct?
Lehce napsané tři prolínající se příběhy a vy si nedokážete vybrat, kterému fandíte nejvíc.
Doporučuji stejnojmenný film, s hudbou Philipa Glasse je to něco neuvěřitelného.
"Útěchu nám může poskytnout jediné; tu a tam nějaká hodina, během níž náš život propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili."
Knihu jsem četla skrz výzvu, ale bohužel mě neoslovila. Možná to za pár let zkusím znova.
Tohle je geniální dílo. Vzhledem k tomu, že Paní Dallowayovou jsem dočetla pár dní před tím, než jsem se pustila do Hodin, zážitek z této knihy byl vážně maximální. A samozřejmě film, který miluju, a který mě přiměl k tomu si tyto dvě knihy přečíst.
Virginia píše svoji nejznámější knihu, která pak výrazně ovlivní život dvou amerických žen. Stejně jako Paní Dallowayová, i Hodiny jsou neskutečně intimní dílo. Velmi do hloubky propracované postavy, o nichž se nejvíc dozvídáme prostřednictvím jejich myšlenek. A nejúžasnější věc na této knize je práce s jazykem. Cunningham píše tak, že i když zrovna čtete o smrti, máte pocit, že je to něco krásného. Není to úplně lehké čtení. Je to čtení smutné, ale i nádherné.
Neskutečně silná a dojemná kniha, která ve mě zanechala spoustu pocitů. Nevím, jestli se mi chce brečet nebo se usmívat.
Kniha se odehrává během jednoho dne tří postav, které žijí v jiných časových rovinách. Nemůžu si pomoct, zpracování mě nenadchlo a po dočtení jsem měla pocit nedotaženosti, nevypointování. Doslov českého vydání byl ovšem velmi dobrý a pomohl mi spojit si některé věci, zejména paralely s románem V. Woolfové.
"Stále ještě naplno prožívá jedinečnou dokonalost té chvíle – byla mimo jiné dokonalá i proto, že tak jasně slibovala ještě mnohem víc. Teď už to Clarissa ví: to byl ten pravý okamžik. Žádný další už nepřišel.“
Začetla jsem se až napodruhé a to možná jen díky tomu, že mi moje kamarádka řekla, že stojí za to. Stojí; jen je potřeba se zastavit a nechat čas a myšlenky plynout.
četla jsem díky čtenářské výzvě. Kniha mě nijak zvlášť neoslovila, věrohodné myšlenky mi přišli jen u Laury, u ostatních dvou jsem měla pocit, že žena takhle neuvažuje
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě, nemohu říct, že jsem se do knihy úplně ponořila, ale určitě ve mě něco zanechala. Četla se velmi dobře a rychle, jen některé pasáže mi přišly zdlouhavé.
Nejspíš se ke knize vrátím i o pár let později a film si také nenechám ujít :-)
Vůbec mě to nebavilo. Neříkám, že je to špatná kniha, ale já tento druh literatury asi neumím docenit... :-/
Monika říkala, že prý by mohla být tato kniha depresivní. Vůbec ne, spíš naopak. Pro citlivé a vnívamé bytosti, které mají odvahu se na relalitu dívat zpříma a chtějí zároveň nahlédmout pod povrch věcí, je to jistý druh pohlazení, pochopení či povzbuzení .... jednoduše, kniha je úžasná.
Často se mi to nestává, ale tady musím říct, že se mi snad ještě o trošku víc líbil film, než kniha samotná. Knize bych dala 3,5 hvězdičky, idea tohoto díla je skvělá a možná to bylo mnou, ale úplně mě nepohltila, jak jsem si (asi naivně) představovala. Příběh(y) silné, zajímavé, poutavé, ale...
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena lesby, lesbismus fiktivní životopisy, biografie spisovatelky LGBT, queer, LGBT+ obseseAutorovy další knížky
2004 | Hodiny |
2005 | Domov na konci světa |
2014 | Tělo a krev |
2011 | Za soumraku |
2015 | Sněhová královna |
Přečtená několikrát. Miluju knihu, miluju ten film, je to úžasně sestavený příběh. Díky Hodinám jsem si našla cestu k Paní Dallowayové, a pomohly mi toho pochopit mnohem víc.