Hodiny s kukučkou

15.09.2019

Hezky, čtivě napsáno, přečetla jsem po večerech a během cest veřejnou dopravou za tři dny. Celou knížkou lehce prostupuje smutek z neúprosného běhu času a pomíjivosti života. Jsou to věci, které si někdy neradi připouštíme, ale stojí zato se nad nimi zamyslet, tak, jako se zamýšlela Marianna – ústřední postava příběhu. Někdy je těžké něco změnit a čas, ten už vůbec nezastavíme, ale důležité je usilovat, navzdory všem nepříznivým okolnostem (a že jich v životě Marianny bylo!), nenechat se životem semlít.

Román končí okamžikem, kdy se mladší dítě Marianny a Josefa, syn Pavel, vydává studovat do vzdáleného města. Trochu mě mrzelo, že tím příběh skončil a víc jsme se o šikovném a chytrém Pavlovi, který byl matčinou nadějí, nedozvěděli, ale je pravda, že tři generace jsou na jeden román až dost a že každý příběh je konečný, tak, jako je konečný život sám...

Román je zalidněn spoustou postav, z nichž některé jsou vyloženě nesympatické. Autorovi se ale povedlo vykreslit jednotlivé postavy velmi realisticky, i na nesympatických postavách nachází alespoň občas světlé stránky a naopak kladní hrdinové jsou vždy lidé chybující. Autor jejich jednání zasazuje do širších souvislostí, a tak se nám před očima odvíjí plastický obraz života na malé jihoslovenské vsi od začátku 20. století až přibližně po 60. léta. Mnoho myšlenek, v románu obsažených, má ovšem univerzální platnost, bez ohledu na čas a prostor.