Hodně jsem nikde
Michael Třeštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478405/bmid_hodne-jsem-nikde-J1t-478405.jpg
4
67
67
Spousta malých proher, spousta malých vítězství. A pořád se hraje dál. Michael Třeštík ve své autobiografii vypráví o dobách dávných i nedávných. Ať už jeho ambice omezovala politická situace či pandemie, vždy měl potřebu (nejen) sám sobě něco dokazovat. Ve spletitém pohledu do soukromí líčí své dětství, klukovské sny i všechny své lásky včetně té životní, jíž je manželka Helena. Ani tentokrát mu nechybí vtipný nadhled, s nímž popisuje životní eskapády, úspěchy i nepříliš příjemné zkušenosti. I když se věnoval architektuře, Michael Třeštík měl odjakživa snahu realizovat se jako umělec. Přes obrázky nahých žen jeho tvůrčí cesta vedla k pastelům a dokonce si vyzkoušel i keramiku. Významnou část knihy tvoří jeho úsilí napsat román. Zdi tvé mu nakonec v roce 1988 vyšly a otevřely mu cestu do porevoluční české společnosti. Jenomže život není jen o lukrativních nabídkách a pozvánkách na rauty. Život je také o odmítnutích. Michael Třeštík o tom ví své a zaznamenává život v celé jeho pestrosti.... celý text
Přidat komentář
Prostě potěšení. Myslím tím větší, čím víc se věk čtenáře překrývá s dobou, o které je řeč.
Kreativita pana Třeštíka mi svým záběrem trochu připomíná Terryho Pratchetta. :)
"Hodně jsem nikde" je zajímavé i tím, že člověk ví, o čem a o kom se mluví a kde se vše odehrává.
Poslouchá se to nádherně, čte Jiří Schwarz.
Michaela Třeštíka mám po téhle knížce ještě raději. Ne každý dokáže prozradit o svém životě, byť pozoruhodném, tolik, aby to čtenáře bavilo a zajímalo, ne každý dokáže nedělat se hezkým, ani se zbytečně neshazovat, ne každý dokáže neubližovat svými vzpomínkami ostatním, nezamlčovat, ale zároveň neodhalovat, co má zůstat soukromé.
A hlavně glosovat životaběh s nezaměnitelným humorem, lehkým jako peříčko a místy skrytým.
Líbilo se mi to moc. Stálé zdraví, pane Třeštíku!
Upřímná výpověď napříč lety.
Otevřeně popsaný strach z covidu, "závist" vlastní ženě - která má úspěšnou kariéru, polemizování nad profesním směřováním.
Nemyslím, že je to literárně brilantně skvostné, ale je to zajímavé a opravdu upřímné čtení o jednom sympatickém stárnoucím chlapíkovi, se zajímavým životem.
Závidím panu Třeštíkovi ten elán, s kterým se stále pouští do dalších a dalších výzev, sebejistě, naplno.
Knížky Michala Třeštíka nejsou podle mého pro každého. Plnohodnotně si je užijí jen “věrní fanoušci”, FB “přátelé” nebo ti, co čtou už několikátou Třeštíkovu zpověď, prostě ti, co se tak trochu vetřeli do takové širší rodinné základny třeštíkovců :-) . Protože pak víte, kdo je Bais (mám pocit, ze v této knize už se předpokládá, že prostě musíte vědět), víte, že nejsou pastely jako pastely, umíte si přesně představit, jak vypadá Reny Muzik (a víte, že vypadá fakt dobře). A taky tušíte, ze v další knize se pravděpodobně objeví něco o chytrých hodinkách velikosti menší mikrovlnky, které se spikly s mobilem a počítají kroky naprosto totožně, bez jakéhokoli soutěžního ducha.
Je to takové skoro o ničem, ale strašně dobře se to poslouchalo. Jako jen tak si pokecat o zážitcích z minulosti. Nic moc neřešit.
Dobře se mi to trefilo akorát na svátek 17.11., takže jsem možná o to intenzivněji vnímala ty části z doby kolem 89. roku. Ale bavily mě i ostatní části.
Navázala jsem hned po Aspoň jsem to zkusil a dohromady to dává krásný celek o Třeštíkově životě. A po přečtení hned musela objednat Umění vnímat architekturu.
Mám ráda styl pana Třeštíka a ani tentokrát nezklamal. Některé pasáže jsou méně zajímavé, ale většinou mě fascinuje, kolik toho zvádl, co vše se naučil , vytvořil nebo napsal. Je toho na několik životů. Větší částí knihy se prolíná ponurá atmosféra normalizačních let a člověk si uvědomí, jak dnes už svobodu považujeme za samozřejmost. Jako rodič jsem ráda, že už nemusím řešit jak motivovat nebo vést své děti, aby nemusely řešit hledání svobody emigrací, protože tehdy nikdo netušil, jak bude dlouhá. Autor ale zvládá i nepříjemné prožitky s nadějí a optimismem, podtitul -Spousta malých proher, spousta malých vítezství- je myslím, trefný. Dobrý čtenářský zážitek!
Tahle knížka je prostě boží..mám k ní osobní vztah, je mi strašně blízká. A potvrzuje jednu velkou pravdu : nic není zadarmo.
Další skvělá kniha od pana Třeštíka.
Tentokrát i docela intimní a dost otevřená,a o to více bližší čtenáři.
Velkým bonusem bylo i pro mně číst o vzniku knihy Zdi tvé-tu mám opravdu moc ráda.
Zvládl toho tedy za svůj život opravdu hodně. Oceňuji upřímnost a odvahu psát o sobě takhle otevřeně. Obě knihy "pro prcky" jsem četla a jsou úžasné, takže mě potěšilo číst o jejich vzniku.
Autobiografie Michaela Třeštíka podle jeho slov vznikla z větší části v průběhu léta roku 1995. Je patrné, že předrevoluční atmosféru měl v té době ještě pod kůží, vykreslil ji opravdu přesvědčivě. Přes ponuré okolnosti je vyprávění svižné a skromně podané, navíc plné postřehů. Podrobněji zpracovaná témata v něm střídají stručné odstavce, vzpomínkové pasáže občas doplňují editace a děj z minulosti dotváří ten současný.
Pro mě je nejvíc inspirující autorova houževnatost, kreativita, spektrum zájmů a oblastí, které vždycky byl a dodnes je ochotný zkoumat. Má k tomu jistě předpoklady, protože navzdory uměleckému založení umí pracovat systematicky a se smyslem pro detail. Hlavní je ale jeho chuť nahlédnout pod povrch i za roh – a ještě se u toho, pokud to jen trochu jde, i bavit.
Michael Třeštík se nebojí přiznat vlastní nejistotu, pochyby, snad i omyly. Nesnaží se sám sebe lektorovat, zkrátka jen vypráví o tom, co zažil a jak se při tom cítil. I když ten obraz nemusí být úplný, ve mně zanechal spoustu dojmů – a radost z toho, že se věčným klukům může dařit plnit si sny.
Tato kniha je zase trochu jiná než předešlé. Musím uznat, že napsat něco jako autobiografii v tak útlé knížce, vybrat ty správné životní okamžiky a popsat je naprosto upřímně a přitom stručně, věcně a s vtipem, je opravdu mistrovství. Možná to neocení každý, stejně jako každý nemusí třeba pochopit nějaké výtvarné dílo nebo báseň, ale mě tento způsob vyprávění nadchnul. Navíc román Zdi tvé, o kterém je v knize řeč, jsem četla, a moc se mi líbil, takže to, že jsem se mohla dovědět okolnosti kolem jeho napsání a vydání, beru jako další přidanou hodnotu tohoto mého milého vánočního dárku.
Mám moc rád postřehy pana Třeštíka a vyloženě miluju jeho statusy na FB, které jsou plní takového sebeironizujícího humoru, který mi tady docela chyběl, ale na druhou stranu vypráví o svém životě a ne sbírku bonmotů, takže pěkné. Nejvíce mně oslovili pasáže, kdy MT cítí, že chce tvořit, že se potřebuje někam posunout a ono to vyloženě nejde, a pak najednou. Tak jak to bývá asi všechno má svůj čas.
M.T. píše o sobě - o tom, jaký byl zamlada a v dalších letech, čím se trápil, co ho bavilo a jaké různé práce si vyzkoušel. Vzpomíná na lidi, dobré i jiné a přiznává se i k vlastním chybám nebo k tomu, že žárlil na úspěchy své ženy (a styděl se za to). Dozvíme se, jak se rodil román Zdi tvé i nová knížka o architektuře. Hodně mě to bavilo, je to zajímavá, myslím, že dost otevřeně a čtivě podaná autobiografie.
Baví mne vyprávěni, humorný nadhled a upřímnost pana Michaela Třeštíka. S knihou jsem prožila dvě víkendová odpoledne a bylo mi s ní milo. Ve vyprávění se prolínají dvě životní období - dávno (Michalovo dětství a mladá léta) a nedávno - nám všem známa doba poznamenaná pandemií koronaviru, která měnila a stále mění naše plány a zpřetrhává pouta mezi lidmi.
Připomněla jsem si pachuť socialistického bezčasí, mrazilo mne při četbě o lidech, jejichž děti odešly z republiky a vnímala Michaelovu obavu, zda nepotká totéž i jeho.... Ne, nebyla to hezká doba.
I předchozí dva roky byly těžké, ale přece jen doufající a nadějeplné.
Děkuji za krásný čtenářský zážitek!
Náhodou jsem se dostala k této knížce a doslova jsem jí zhltla. Má pravdu pan spisovatel, že je víc známá jeho žena. Nicméně o to větší, a pro mně i osobnější překvapení je ON v podobě zatím této jedné knížky. Jsou v ní zmiňovaná místa, která znám, mám kořeny z matčiny strany kousíček od Kostelce. Když jsem se jí zmínila, že čtu výbornou knížku a co v ní, mimo jiné je, dotázala se jestli jsou zmíněni i bratři Hůlové. Jistě, že jsou, opáčila jsem.
Dobře, mám pro ní, díky této knížce, tip na dárek k Vánocům a jdu shánět knížku o keramice v Kostelci :-)
A rozhodně jdu dohánět své knižní vzdělání přečtením dalších autorových knih.
Další knížka Michaela Třeštíka, která mě moc baví. Připadá mi osobnější než předchozí a o to ji mám radši.
Štítky knihy
paměti, memoáry česká literatura architekti čeští spisovatelé autobiografie české osobnostiAutorovy další knížky
| 2014 |  Komu zvoní mobil |
| 2013 |  Chceš-li rozesmát pánaboha |
| 2017 | Jen aby, řekla moje žena |
| 2020 | Katka |
| 2011 | Umění vnímat umění: Guerilla writing about art |
Jednoznačně pět hvězdiček; prostě další skvělá a poutava knížka od M. Třeštíka.