Holanďanka
Ellen Keith
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399268/bmid_holandanka-Ey0-399268.jpg
4
268
268
Uprostřed druhé světové války, v roce 1943, zatýkají nacisté v Amsterdamu příslušníky odboje. Marijke de Graaf a její manžel jsou deportováni každý do jiného koncentračního tábora v Německu. Tam Marijke dostane na vybranou: buď zemře hlady a vysílením při těžké práci, nebo se dobrovolně přihlásí do nevěstince a možná se jí naskytne šance přežít a najít manžela. Její život se navždycky změní, když potká důstojníka SS Karla Müllera, který se do ní zamiluje. Zároveň s příběhem těchto dvou lidí sleduje čtenář tragický osud Karlova syna, kterého roku 1977 zachytí soukolí tzv. špinavé války v Argentině. Román nabízí zamyšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopní udělat, aby si za extrémních podmínek zachovali život, a napovídá, že hranice mezi dobrem a zlem není tak zřetelná, jak si myslíme.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Dutch Wife, 2018
více info...
Přidat komentář
Příběh Marijke super, části z Argentiny mě příliš nezaujaly a myslím, že kdybych je přeskakovala, příběh by i tak dával smysl a užila bych si ho.
Kniha mě zaujala svou anotací, četla se celkem dobře a byla překvapivě hned z tří pohledů dělící se na dvě dějové linky. Tenhle druh literatury jsem si docela rychle oblíbila, paradoxně, ale co mě fascinuje a mrazí zároveň jsou ty popisy "lidských" úkonů. Nemůžu uvěřit, že ta krvelačná krutost a zrůdnost byla realitou. Šílenost.
Hlavní hrdinka Marijke mi skoro až do konce vůbec nevadila, dokonce mohu říct, že jsem si ji oblíbila. Chápala jsem její rozhodnutí a dokázala se do její postavy i trochu vcítit. (Trochu proto, že postava byla do příběhu vyšitá horkou jehlou, ale nebyla sama, týkalo se to všech hlavních postav.) Na konci se to ale otočilo. Jestli jsem o ní měla nějaké iluze, tak se hodně rychle rozplynuly. Nechápala jsem, jak mohla být nakonec falešná - falešně loajální svému manželovi Theovi, který neměl vlastně žádný prostor, ale člověk si ho zařadí do té kladné až milé zásuvky. Ona ho vlastně opustila - v hlavě, a vyměnila ho za někoho jiného. Když zjistila, že ten jiný zmizel, obratem se vrátila k Theovi, jak k záchranému lanu, aby sobecky přežila se svými myšlenkami, téměř tam, kde skončili. Nelíbilo se mi to a nesouhlasila jsem s tím, že mu neřekla víc o tom, co bylo v Buchenwaldu, co se stalo jí, co o sobě zjistila, kdy měli vlastně vyhráno.
Druhý hlavní hrdina byla Karl... z člověka donutili udělat zrůdu, byť ho to stálo jisté úsilí. Drsný osud. Měla jsem ale tendenci vidět, že se snaží bojovat - alkoholem anebo návštěvou nevěstince, potažmo láskou. Na jednu stranu ho za ta zvěrstva nechci obhajovat, ale zase si říkám, vždyť ten chlap neměl na výběr. Pokud by nesouhlasil, skončil by s kulkou mezi očima tak či tak, ne? Byť byl Karl na špatné straně nemůžu říct, že bych ho snad nenáviděla. Jenže konec v táboře, který si naplánoval mě překvapil. Nečekala jsem to. A jeho osud vůbec? Další velké překvapení. Zdálo se to jako jasná věc, ale za mě, jsou tam dvířka otevřená, kam se vejde nejedna otázka. Asi bych chtěla vědět víc. Proč teď a kdo?
Třetí hlavní hrdina už nám ukazoval dění v sedmdesátých letech v Argentině. Modernější odvětví války. Stejně krvavé, kruté, šílené zvěrstvo. Kde je nějaká evoluce? Opravdu jsme po tolika letech zůstali těmi zvířaty? Hyenami? Bylo mi z toho všeho špatně. Pakliže jsem nemohla uvěřit tomu, co se dělo za druhé světové války, tak už vůbec nechápu to potom. Ten kluk Luciano si toho vytrpěl dost. A nejen kvůli škatulkování, možná smýšlení, ale i díky životní orientaci. Musím se přiznat, že mi ze začátku jeho vyprávění vadilo, protože jsem nevěděla, proč tam je. Díky tomu jsem si k němu jako postavě nevytvořila žádný vztah. Každopádně jeho osud a ve finále i spojitost se zbytkem byl víc než neuvěřitelný šok. Mimo jiné kruté a mnohé paradoxy. Určité podezření jsem na tu spojitost měla, ale trefila jsem se jen na 50%.
Na druhou stranu se musím taky přiklonit k tomu, co je zmíněno pode mnou. Ten příběh byl vyprávěn z dost zrychleného hlediska. A spatřuju i fakt, že to je dost na škodu. Dějově zrychlené, postavy nejsou vykreslené do hloubky a byť mě tyhle příběhy většinou dojímají, tady se moje emoce zdržely projevu. Něco malinko bylo špatně a to je vážně škoda. Však i tak jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a dokonce se v tom příběhu dá i něco najít. :)
Knihu jsem vlastně dočetla jen proto, že se mi hodila do čtenářské výzvy. Téma bylo velmi silné v obou časových rovinách a mělo velký potenciál, proto mě zklamalo, že tohoto potenciálu autorka nevyužila. Ne, že by to bylo napsané úplně špatně, ale bylo to tak nějak z rychlíku a místy ne moc uvěřitelné. Autorka klouzala pouze po povrchu a ani u jedné postavy nešla do hloubky, takže jsem si je vlastně nemohla ani moc oblíbit. Čtivé to celkem bylo, ale proč číst průměrné knihy, když jich máme tolik, že?
Když jsem knihu začala číst, tak jsem si po pár stránkách říkala, že to bude slabota - velmi jednoduchý styl psaní a velmi rychlé posouvání děje. Ale příběh mě nakonec hodně dostal. Líbí se mi, když je ve válečných dobách tématizovaná lidskost - nacista zamilovaný do odbojářky, odbojářka, která začne milovat jeho. Svět není černobílý. Ale nejvíce mě dostal děj z Argentiny. Není to ani padesát let a tohle je... peklo. Jak budou vypravěči spolu souvistet Vám dojde velmi rychle. Hodně se mě dotkla část o homosexuálech a konečná pointa na tuto notu byla úžasná. Jednoduchá, avšak krásná kniha.
Literatuře z období II. světové války jsem se doposud vyhýbala, možná tedy i kvůli nemožnosti srovnání hodnotím Holanďanku veskrze kladně. Prostředí nevěstince v koncentračním táboře je zajímavé téma, moc se mi líbily dva úhly pohledu ve vyprávění Marijke a Karla, nerušily mě ani argentinské pasáže. Naopak díky nim jsem si dohledala víc informací o Špinavé válce. Konec bych si představovala jiný, ale to hrdinové knížky asi taky.
Protoze musim knihu hodnotit jako celek, nemohu dat vyssi hodnoceni. Pribeh odehravajici se v Argentine me vubec nezaujal. Priznam se, ze jsem ty pasaze preskakovala a cetla jsem jen dopisy, ktere psal Luciano svemu otci. Kdyby to byl pribeh samotneho Karla, bylo by to OK (podobne rusive jsem to vnimala i v knize Pekarova dcera).
Jinak pribeh z valky se cetl "dobre", byl sice popsan hodne povrchne, realita musela byt mnohem mnohem horsi, ale zase je to trochu jiny pribeh z koncentraku.
Neřekla bych, že Holanďanka je vyloženě špatná kniha, ale že bych z ní byla nějak odvařená se taky říct nedá. Hodnotím ji spíše jako průměr. Ke konci jsem se začínala nudit a když už se v ní zase začalo něco dít zajímavého, tak byl vlastně konec. Nutno říct, že dosti zvláštní a přinesl mi jisté zklamání. Různé časové dějové linky mám většinou v knihách ráda, ale zde mi vyloženě přeskakování vadilo.
Zklamal mě konec, který je podle mého názoru až naivní.
Obě dějové linky se mi líbily, část z koncentračních táborů je určitě zajímavější, umíme si ji lépe představit než část druhou Argentina 1977.
Oceňuji hlavně neobvyklé téma zpracování holocaustu. Přestože jsem čekala trochu víc, knihu doporučuji.
Zajímavá kniha s prostředí koncentračního tábora kde hlavní linie popisuj nevěstinec a pak je druhá část,která se odehrává v 1977 v Argentině,která nás přenese do vězení kde zavírali politicky nevíhodné lidi.Kniha se čte pěkné, nemá hluchá místa a vemně zanechala mnoho.
Hm... Knížka byla fajn, to bezesporu. Cením si výběru tématu a snahy o věrné zpracování, mám za to, že každý "střípek pravdy", ke kterému se někde dostaneme, je důležitý. Podle mě je ale škoda celkem povrchního (a místy i dost nerealistického, jak píší ostatní hodnotící, to je fakt...) zpracování příběhu, který měl přitom takový potenciál... Dovedu si představit, že to mohlo být skutečné literární dílo, škoda :-(. Na druhou stranu by se z knížky dal udělat bezva film, tím jak se nic neřeší do hloubky, nemusel by se děj ani moc osekávat, to málo emocí a "hlubokých" charakterů by se dalo zahrát jedna báseň. Což mě přivedlo na myšlenku, že jsem možná měla celou dobu pocit, jako bych si četla knížku, která je jen převyprávěný film...
Kniha, která je napsána velice autenticky a vtáhla mě do příběhů. První děj se odehrává během druhé světové války a odehrává se v pracovním táboře, druhý děj nás přenáší do vězení v Argentině a do současné doby. Musím říct, že místy to na mě bylo až příliš drsné, a Karl, který ukazoval své dvě tváře - SS a lidskou zamilovanou, mě lidsky vadil. Kniha mi trochu připomíná svou kompozicí knihu Hračkář. Příběh ve mě zanechal hluboký zážitek, takový smutný. A říkám si, kolik důstojníků SS převléklo kabát a dožili spokojený život pod jinou identitou...
Kniha rozhodně nezklamala, vyborně a popisně napsana s mrazivou atmosférou jak to chodilo v koncentrácích za 2 světové války.. Vyborně se to četlo a byl jsem zvědav jak to dopadne s hlavními hrdniny
Ta argentinská část vůbec v knize neměla byt a ani mne nezaujala, ačkoliv věřím že to byla šílená doba..
Skvěle napsaný příběh z trochu jiné stránky koncentračního tábora. Líbila se mi i argentinská část . Kniha je velmi čtivě a emotivně napsaná.
Druhá světová válka- nevyčerpatelné téma pro vyprávění lidských příběhů! Další čtivá kniha o odvaze, pocitech provinění, hanby, touze o přežití a vnitřní síle. Doporučuji!
Z knížky jsem nadšená.Rozhodně si zaslouží plný počet hvězdiček.Silný příběh z prostředí z koncentračního tábora a téma prostituce.
Holanďanka je dalším silným příběhem o lásce a touze přežít, na který budu ještě dlouho myslet a jenž poukazuje nejen na hrůzy, odehrávající se v koncentračních táborech za 2.světové války, ale také na zvěrstva, páchaná armádou na obyvatelích v Argentině v 70.letech.
Kniha mě zaujala svým celkovým námětem, ze kterého vyplývá hned několik otázek. Co všechno je člověk schopný obětovat a udělat, aby přežil? A jak se má se svými rozhodnutími a činy naučit žít po zbytek života, ať je jakkoliv dlouhý? A jak bych se zachovala já, čtenářka tohoto příběhu, kdybych se ocitla na místě někoho z hlavních hrdinů? Zároveň bych chtěla také ocenit autorčin nápad na skloubení zrovna zmíněných dvou historických událostí, protože na nich bylo dobře vidět, že ačkoliv se odehrály zhruba v rozmezí 30 let, tak si byly v lecčems dost podobné. Je hrozné, že ani po tolika letech, po tolika krveprolitích, zmařených lidských životech, se lidé nepoučili a je stále ještě možné se s podobnými režimy a praktikami setkat...
Tento titul mě velmi překvapil i svou propracovaností, psychologickým vykreslením jednotlivých postav a tím, jak moc byl čtivý a napínavý. Jeho přečtení mohu jen doporučit.
Ale pozor! Vzhledem k několika drastickým scénám ho určitě nedoporučuju slabším povahám.
Ke knize Holanďanka jsem přistupovala velmi obezřetně. Ještě pořád ve mně zůstaly dozvuky zklamání z jiné, obdobně chválené knihy, a proto jsem čekala,
co se z příběhu nakonec vyklube…
Marijke žije společně se svým manželem v Holandsku. Snaží se vyrábět drobné radiopřijímače a pašovat padělané přídělové lístky. Jejich činnost je odhalena a oba jsou deportováni do koncentračního tábora Buchenwald, kde se jejich cesty rozdělí. Po nějaké době dostane Marijke na výběr – buď se stane pracovnicí táborového nevěstince a zajistí si o něco pohodlnější život, nebo bude dál těžce pracovat. Marijke by ráda znovu spatřila manžela. Její volba je proto jasná…
Karl Müller přijíždí do Buchenwaldu, aby převzal funkci vedoucího tábora. Je ohromen a částečně znechucen tím, jakým způsobem toto místo funguje. Po jednom z těžkých dní se rozhodne navštívit nevěstinec. Nikoli však ten, určený velícím důstojníkům…
Píše se rok 1977. Luciano Wagner se probouzí ve svém pokoji, stále zaslepený alkoholem, který noc před tím vypil. Ve svých vzpomínkách se vrací k předchozímu večeru a zklamání, které během něj prožil. Naplno procitá až v okamžiku, kdy je z domu rodičů násilně odvlečen na neznámé místo. Zde je bit, mučen i vyslýchán. To vše kvůli jeho občasným účastem na demonstracích a protipolitických akcích…
Román spisovatelky Ellen Keith se mi skutečně velmi líbil. Příběh je srozumitelný, ačkoli se odehrává v rámci tří dějových linií, dobře napsaný a poutavý. Také oceňuji, že se děj neodehrával, jako již velmi často, v polské Osvětimi.
Mimo tematiku holocaustu, poukazuje autorka na další závažná společenská témata, ať už jde o fakt, že v novodobější historii existovaly případy, kdy byli lidé unášeni, vězněni a mučeni stejně, jak tomu bylo za druhé světové války. Setkáváme se s touhou po otcovské lásce, pomíjivostí vztahů a přátelství navázaných v koncentračních táborech.
Ačkoli kniha není ochuzena o romantickou linku, nenajdete v ní žádná klišé. Konec cesty každé postavy končí víceméně reálně, tak, jak by se to ve skutečném životě nejspíš stalo.
Čím víc se budete blížit ke konci, tím hlouběji se do příběhu začnete nořit a prožívat ho. Jsem si jistá, že se Holanďanka objeví na seznamu nejlepších knih roku 2019.
Neotřele zpracované a velmi silné. Doporučuji!
Knih s podobnou tematikou jsem četla již mnoho, první se však věnovala problematice nevěstinců v koncentračních táborech. Do děje jsem se nechala vtáhnout velmi snadno, jednak proto, že autorka každý detail popisuje velmi poutavě, a druhak také proto, že jsem prakticky nedávno koncentrační tábor Buchenwald, resp.jeho pozůstatky, navštívila. Příběh Luciana mne zpočátku příliš nebavil, ale brzy jsem i vyprávění o něm četla se zatajeným dechem. Byl mnohem odvážnější než zbabělý otec i otcův otec. Soudit však nemohu nikoho z nich, jelikož od plných talířů nelze s jistotou tvrdit, jak bychom se zachovali my, byli-li bychom v jejich kůži. Kniha každopádně velmi zajímavá, možná jen ten konec proběhl dřív, než bych chtěla.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) láska prostituce kanadská literatura zneužívání Amsterdam, Amsterodam kanadské romány
Knížka byla skvělá, přečetla jsem ji jedním dechem.