Holčička, která nechtěla vyrůst: můj boj proti anorexii
Isabelle Caro
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85643/bmid_holcicka-ktera-nechtela-vyrust-muj--L9M-85643.jpg
4
235
235
Její fotky obletěly celý svět, aby pomohly v boji s mentální anorexií. Isabelle Caro - modelka trpící touto nemocí pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho. Rozhodla se světu ukázat své tělo. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou. Nakonec se rozhodla svůj příběh sepsat. Příběh, kam až tato nemoc může zajít. Dva roky po jejím vydání modelka Isabelle Caro svůj boj prohrála. Zemřela ve věku 28 let.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Zdraví
Vydáno: 2011 , XYZ (CZ)Originální název:
Petite fille qui ne voulait pas grossir: Ma bataille contre l’anorexie, 2008
více info...
Přidat komentář
Isabelle byla neskutečně silná osobnost. Knihu jsem si půjčila s tím, že si jí nechám na dovolenou, ale nevydržela jsem to. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a přečetla jsem jí jedním dechem. Nepochopila jsem, co se muselo honit její matce hlavou. Brala si do péče malé dívky a Isabelle nechávala samotnou, čímž projevila nezájem. Pak se odstěhovala a matka se o ní najednou začala strachovat a pečovat o ní jako o malou. Že by si konečně uvědomila skutečnost, že každý vyroste a ona svojí blbostí promarnila dvacet let se svojí dcerou? To, že o anorexii nebylo psáno hned ze začátku mi nevadilo, život téhle dívky byl zajímavý a poutavý. Když jsem knihu zaklapla a libovala si, jak pěkná byla, uvědomila jsem si "sakra, vždyť to je skutečnost" a skoro jsem se až rozbrečela, tak silné pocity jsem po dočtení měla. Doporučuji jí přečíst každé slečně.
Kniha dobře napsaná, je vidět, že příběh autorka skutečně prožila a nevymyslela si ho, bohužel, od samého začátku jsem věděla, že nemůže skončit happyendem. Mrazí mě, když si uvědomím, kolik dětí žije v pařátech zdánlivě spořádaných rodin v naprosto zničujících poměrech.
Kniha me trochu zklamala... dej moc protáhlý a o samotném tématu se Pise az skoro na konci...
Litarární úroveň této knihy hodnotit nebudu, i když nebyla úplně špatná. Příběh samotný je pro mě velice silný a těžký... a vlastně k tomu ani nemám slov. Rozhodně by si knihu měl přečíst každý, kdo poruchou příjmu potravy trpí nebo s ní bojoval. Protože vlítnout do toho znovu je přeci tak snadné...
Její matka by teda zasloužila pořádnej sekec mazec za to, co udělala svojí dceři. Docela mě zklamalo, že knížka tématem anorexie se začala zabývat až na 70 % tedy tesně před koncem. Celý příběh byl pořád o tom samém a nic nového nepřinášel, dívka pak vyrostla, stala se nějaká menší zápletka a najednou byl strašně rychlý divný konec :(
Četla se sice dobře, ale už jsem četla i lepší a silnější příběhy na téma anorexie..
Opravdu čtivá kniha. V některých chvílích hodně šokující. Hlavně chování její matky, která se potřebovala taky léčit. Holka nikdy nepoznala normální život. Pořád ji ale obdivuji za to, co dokázala. Rozhodně doporučuji přečíst
hodne dobre napsana kniha , tu jeji matka vubec nechapu .. vsechno zavinila.. jist kosticku cokolady a vic nic? boze chudak holka vazit 26kilo
Neuvěřitelná sonda do života - jaký si nedokážu vůbec představit. A už vůbec nechápu Isabellinu matku - která to má podle mě všechno na svědomí ...
Pravda, napsané to nebylo nijak závratně, ale to asi u takové knihy není úplně nejdůležitější. Asi nepatřím k těm, které by mohla anorexie potkat- ještě dlouho ne :-D Ale je to dokonale odrazující. Nejvíc šokující pro mě asi bylo popisování chování její matky, hlavně když byla Isabelle dítě, a nevšímavost jejího okolí. Nechápu, jak v dnešní době může žít někdo takhle izolovaně.
Je to taková zvláštní kniha. Alespoň na mě tedy působila zvláštně. Čte se dobře, ale něco mi tam chybí. Četla jsem i lepší knihy o anorexii, ale zase je zajímavé poznat tu slečnu z plakátů, která je tak strašně hubená. Bohužel Isabelle svůj boj nevyhrála. Třeba ten její příběh někomu pomohl nebo pomůže.
Knihu jsem přečetla rychle, neudila jsem se, ale nějak tomu chyběla šťáva. Raději si přečtu autobiografii někoho, kdo má i spisovatelského ducha. Super mi přišel Andělin popel, Memento, ale tohle mne strhnout nedokázalo. A trochu mám pocit, že to na odrazení není dost silné. Mnohé dívky si řeknou: ona to nezvládla, já to mám pod kontrolou. Zaujaly mne dvě věci: 1) asi v půlce knihy používá Isabelle výraz matka, ale pak opět přejde k výrazu maminka a čiší z toho, jak silně se jí nechala ovlivnit. Nevím ale, jestli to není jen překladem. 2) Zarazilo mne, že vyspělé zdravotnictví naprosto selhávalo v terapiích. To je opravdu tak špatné. Vždyť se Isabelle dostalo terapeutické pomoci jen opravdu výjimečně?!
Okouzlující mentální souboj s nemocí, která nakonec bohužel zvítězila. Isabelle má můj obdiv, byla statečná a bojovala až do konce. Budiž ti země lehká, milá Isabelle.
Knížku by si měla přečíst každá dospívající dívka, která by se chtěla vyrovnat modelkám na titulních stranách časopisů. Odpočívej v pokoji Isabelle...
Výborná kniha, jejíž obsah vezme silně za srdce. Nikdy nepochopím, jak mohla matka takovým hrozným způsobem zničit vlastní dítě.
Štítky knihy
životopisy, biografie pro ženy anorexie poruchy příjmu potravy modelky podle skutečných událostíAutorovy knížky
| 2011 |  Holčička, která nechtěla vyrůst: můj boj proti anorexii |
Když si člověk uvědomí, že se to opravdu dělo, je to šílené... čte se dobře, jen jakoby ji psalo opravdu to malé děvčátko, bez detailů, bez emocí....za přečtení určitě stojí, ale čekala jsem od ní mnohem více.