Holčička, která nechtěla vyrůst: můj boj proti anorexii
Isabelle Caro
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85643/bmid_holcicka-ktera-nechtela-vyrust-muj--L9M-85643.jpg
4
232
232
Její fotky obletěly celý svět, aby pomohly v boji s mentální anorexií. Isabelle Caro - modelka trpící touto nemocí pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho. Rozhodla se světu ukázat své tělo. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou. Nakonec se rozhodla svůj příběh sepsat. Příběh, kam až tato nemoc může zajít. Dva roky po jejím vydání modelka Isabelle Caro svůj boj prohrála. Zemřela ve věku 28 let.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Zdraví
Vydáno: 2011 , XYZ (ČR)Originální název:
Petite fille qui ne voulait pas grossir: Ma bataille contre l’anorexie, 2008
více info...
Přidat komentář
Rozhodně se nejedná o velké literární dílo. Právě naopak, celý příběh je odvyprávěn tuze amatérsky a obzvláště na začátku poměrně stroze a odosobněně. Až když se autorka dostane do doby svých vlastních vzpomínek, křivd a radostných okamžiků, nabude kniha života. Možná se před lety ukázala světu zcela nahá na plakátu, aby ukázala zrůdnost své nemoci, nicméně opravdu odhalená je až zde. Pokud už se něco snaží skrýt, věřím, že se nejedná o záměr, ale o vlastní neuvědomění. Dle mého se pokusila dát světu dílo co nejupřímnější, a proto dokáže působit na čtenáře tak, že i když je kniha literárně bídná, přesto ji nacházíme čtivou a opravdovou.
Fotku autorky jsem znala, ale opravdu jsem netušila jak silný a nešťastný příběh se za ní skrývá. Opravdu chudák holka. Čekala jsem něco ve stylu v pubertě jsem si připadala tlustá a tak jsem zkusila dietu a nějak se to zvrhlo..... Ale toto? To opravdu ne. Povedená matinka ta by potřebovala.......
Jak už psali jiní, škoda Isabell, kam to jen mohla holka dotáhnout. Rozhodně stojí zato si její knížku přečíst.
Velmi silné čtení.
Nejhorší je pomyslet, kam to mohla Isabelle dotáhnout, kdyby se jí nestaly tak zlé věci. Hodně se mi líbilo na poukázání psychiatrií a celkově postupy u léčby anorexii, sama se s nemocí potýkám a nikde mi zatím psychiku nespravili, spíše zhoršili. Čímž samozřejmě nenadávám na nemocnice spíše poukazuji na problém.
Kniha mě také velmi potěšila čtivostí a odkrývání všemožných koutů anorexie, děkuji.
Na knihu jsem přišla díky kampani upozorňující na anorexii.
Musím se přiznat, že jsem se zmýlila v očekávání, když jsem četla, že autorka je modelka a knihu napsala o svém životě s anorexií... Myslela jsem, že to bude také o modelingu.
Ale to vůbec nevadí, že je to příběh úplně jiný.
Při četbě rodinného příběhu, který má počátky ještě dřív než se Isabell narodila, mne překvapilo, jak snadno a podvědomě si člověk nese neštěstí i do budoucího života.
Někdy máte větší někdy menší šanci s tím něco změnit, někdy vůbec žádnou.
Když rodina nefunguje tak jak má a člověk, který si neuvědomuje nebo nepřizná, že není normální, vám pak může zničit život a v takovém případě zbývají jen asi dvě radikální možnosti: buď se vzepřít a i třeba zpřetrhat vazby (stojí to hrozné množství sil) nebo dál člověk pojede ve vyjetých kolejí a přenášíte toto "dědictví" dál.
V této knize obdivuji Isabell, že si našla způsob, jak to věznění nějak přežít. Nebo to jak popisuje boj se svým vědomím vězněné, poslušné osoby a zároveň ví, že když bude v kontaktu s matkou, tak nemá naději na záchranu.
Je tady velmi dobře vidět, kolik to stojí sil i jen se pokusit změnit svůj život k lepšímu, jak hrozně těžké to je, když nemáte nikoho kdo by vám v tom mohl pomoci.
Kniha člověku pomůže si uvědomit, jak velké štěstí je, když máte normální rodinu, normální život, člověka to upozorní, že věci co považujeme za samozřejmost, samozřejmostí nejsou.
"Až příště potkáte na ulici příliš hubenou dívku, usmějte se na ni, potřebuje to..."
Pro tuhle větu stojí za to knihu přečíst. Isabelle na svém příběhu odkrývá bolestný boj s anorexií, podhoubí jejího vzniku a marné snahy o osvobození se od matky i od nemoci.
Už nikdy se nepodívám na příliš hubenou dívku s odsudkem "že to s tou dietou nějak přehnala".
Knihu jsem poprvé četla ve svých šestnácti letech, od té doby se k ní ráda vracím.
Neustále se mi vrací jedna otázka: „Kde mohla dnes Isabelle být, bez zcela sobecké výchovy její matky”
Mohla vyrůstat jako zdravé dítě, toužila po kamarádech, přírodě a běžných dětských radostech. Ani v dospělosti nedokázala bojovat proti autoritě své matky, ale alespoň si dokázala uskutečnit část své touhy studiem herectvím a částečně se osamostatnit. Léčbu potřebovala hlavně její podívínská matka, když ještě byla Isabelle malá holčička. Ke knížce mě přivedla čtenářská výzva a to, že ráda čtu životopisy.
Už od začátku příběhu musí být všem jasné, že hlavní podíl viny na její nemoci nesla její chorá matka. Škoda mladého života.
Ke knize jsem si původně chtěla na chvíli sednout a "načnout ji", ale nakonec jsem se do ní tolik ponořila, že jsem ji na jeden zátah dočetla úplně celou. Je to velmi silný příběh se špatným koncem, o kterém jsem samozřejmě věděla, ale stejně to ve mně po přečtení zanechalo takovou prázdnotu a smutek...
Musím říct, že tohle byla silná káva. Dočetla jsem to asi před pěti minutama a ta tíha a deprese, kterou cítím, je tak silná. Asi do poloviny jsem měla pocit, že čtu nějaký hodně čtivý, ale smutný venkovský román, jen do chvíle, kdy Isabelle vyroste. Tehdy mi došlo, že to je autobiografie někoho, kdo skutečně tohle všechno prožil a navíc dnes je již po smrti. Jak je uvedeno v úvodu, některé věci jsou lehce upravené pro ochranu osob i míst z Isabellina vyprávění. Zanechalo to ve mě opravdu hodně silnou stopu, jsem ráda, že jsem si to přečetla a našla jsem tam spoustu věcí, na které si určitě ještě vzpomenu. Každá rodina je jiná a já jsem po této knize ještě vděčnější za to, jakou rodinu (hlavně maminku) mám.
Velmi šokující a smutný příběh, který vezme za srdce. Přečteno během jednoho dne. Nemohla jsem se vůbec odtrhnout i když jsem věděla jak to celé dopadne . . .
Neuvěřitelně smutný příběh a přesto pravdivý.... škoda, že se Isabelle nepodařilo vyléčit a alespoň chvíli žít normální život.
Doporučuji k přečtení a děkuji Ize za tento její odkaz. Doufejme, že alepoň někomu pomůže.
Nechápu, jak může mít taková pomatená žena dítě. Škoda této holčičky, nepoznala šťastné dětství ani normální život s milující matkou.
Než jsem knížku začala číst, myslela jsem si, že se jedná "jen" o jeden z mnoha příběhů o anorexii, ale opak je opravdou. Dětství Isabelle bylo děsivé a a jasně ukazuje, že i "láskou" se dá zničit život.
Přečteno během jednoho dne. Nemám slov.. asi jen.. ta matka, co to bylo za člověka????
Smutný,až skoro neuvěřitelný příběh...jako literární počin nic moc,ale chápu,že to nepsala žádná spisovatelka,ale nešťastné dospělé dítě
Štítky knihy
životopisy, biografie pro ženy anorexie poruchy příjmu potravy modelky podle skutečných událostíAutorovy knížky
| 2011 |  Holčička, která nechtěla vyrůst: můj boj proti anorexii |
Příběh je velmi silný a šílený , ale stejně mě kniha vůbec nedokázala vtáhnout a oslovit . Asi i víc informací jsem se pak dozvěděla z internetu , než z této knihy .