Holčičky
Magda Váňová
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387962/bmid_holcicky-J6G-387962.jpg
3
94
94
Kniha Holčičky spojuje tři novely s nepředvídatelným koncem, který čtenáře překvapí a možná i nadchne. Najít znovu štěstí je úkol pro Dinu z novely Pomsta. Její rodiče byli kouzelníci a zahynuli při autohavárii. Dina vyrůstá u staré tety a nikdy neví, zda si po štěstí šlape sama, nebo ho ztrácí za absurdních okolností. V druhé novele Holčičky učiteli Marcelovi přinášejí opravdové potěšení malé kamarádky, které může vzdělávat, učit správnému chování, zasvěcovat je do umění a literatury, napravovat jejich nedostatky a sdílet s nimi tajemství fotografií, na kterých zachytil, jak vyrůstaly, než se staly ženami. Nejnadanější holčička ho však v dospělosti začne milovat a jeho mírně zvrácený tajný svět úplně zničí. Ve třetí novele Lví dvůr se potkají dvě zklamané mladé ženy, které se přitahují svými protiklady. Podnikavá Marta přemluví výbornou kuchařku Gabrielu, aby si otevřely restauraci. Úspěch Lvího dvora zamotá jejich život tak, že mají dohromady nejen restauraci, ale i manžela a milence. Tři novely jsou napsané s velkým porozuměním pro různé polohy života od tragických až po humorné. Takové příběhy, ve kterých jedno nevylučuje druhé, jsou výstižné a sbližují čtenáře s hlavními hrdiny.... celý text
Přidat komentář
Rozvláčné, hlavně u holčiček mě nudily popisy hudebních nástrojů apod. Jakoby úmyslně spisovatelka děj natahovala, aby měl co nejvíce stránek.
Kniha mě moc nebavila a příběhy se mě ani moc nedotkly, vše takové neskutečné.
Nebylo to tak nejhorší, nicméně bych už podruhé po knize nesáhla. To, že příběhy byly neuvěřitelné, bych nechala bokem, vše nemusí být podle pravdy, ale ten poslední byl fakt zvláštní. Z prostředního mě mrazilo... :-)
Tato kniha mi příliš nesedla. A to mám velmi ráda české autory a i tato autorka píše poměrně dobře. Všechny příběhy a jejich zápletky mi přišly hodně nereálné až neskutečné. Takže ano přečíst, ale příliš nad nimi nepřemýšlet do hloubky. Každopádně ale zkusím od autorky jinou knihu, protože styl psaní se mi líbil.
Soubor tří celkem plochých příběhů, i když téma prvních dvou byla docela zajímavá. Ne moc příjemná. Každopádně všechny tři příběhy byly jen obtížně uvěřitelné, strojené, nepravděpodobné.
Navíc mě tam iritovala pitomá jména některých hrdinek - Dina, Leonila, Silvana.
Na můj vkus také příliš mnoho chyb. Dělá se ještě dnes u knih před tiskem jazyková korektura?
Dočetla jsem to, ale žádné zvláštní potěšení mi kniha nepřinesla.
První povídka mě moc nebavila, ale ty zbylé dvě nebyly nejhorší...asi se mi nejvíce líbila ta poslední, i když bylo brzo jasné, jak to dopadne.
Ani jeden z příběhů mě za srdce nevzal. Poslední novelu (Lví dvůr) považuji z této trojice za nejslabší.
Paní Vaňová opět nezklamala psychologická jízda od začátku do konce, místy tedy poměrně brutální (nicméně to tak asi je) . Půjčeno z knihovny .
První a poslední povídku už jsem četla. Povídka Holčičky je varující, učitel Marcel, který si libuje v malých dívenkách ,ještě že s naplněním počká až do patnáctých narozenin. Takové věci se bohužel stávají.
Holčičky
Ráda čtu Magdu Váňovou a opět nezklamala. Tentokrát se nejedná o román, ale o tři povídky. Podle jedné z povídek je i název knihy, byla to síla. Doufám, že obsah byl jen fabulace ...
Povídka pomsta byla „divná“. Nejvíc se mi líbila povídka Lví dvůr, i když nevím, jestli ve skutečnosti se to stalo. Určitě tato stojí kniha za přečtení, dávám 4 hvězdy.
První a poslední kniha, kterou jsem od autorky četla. Vůbec nechápu jak novelu holčičky mohla napsat žena. Jak ji vůbec někdo mohl napsat.
Po delší době jsem si dala pauzu od thrillerů a udělala jsem dobře. Povídky sice nejsou žádný zázrak, ale já jsem je četla s chutí. Nejvíc se mi líbil "Lví dvůr", potom "Holčičky", povídka "Pomsta" se mi zdála nejslabší.
Je to moje první setkání s paní Váňovou a už vím, v jaké době po její další knížce znovu sáhnu.
Tahle knížka za mě velké zklamání. Knihy paní Váňové kupuji "na jméno" - prostě vidím, že moje oblíbená spisovatelka napsala další knihu, tak ji koupím, aniž bych blíž pátrala po obsahu. Velká chyba. Dvě ze tří povídek jsem už četla, navíc pod jinými názvy, což od spisovatelky považuji za podvod na čtenářích. Pokud jde o obsah jednotlivých povídek - většina dalších knih paní Váňové je lepší.
Spatne se cte, prekombinovane - skoro nikdy neodlozim, ale tohle neslo!
Mám ráda tvorbu Magdy Váňové pro ženy, ale tentokrát se mi to moc nelíbílo. Asi proto, že obsah byl příliš deprimující a smutný. A asi také proto, že se jednalo o malé holčičky. Navíc Lví dvůr, jehož děj byl nevěrohodný a pro mě překombinovaný, jsem už dříve četla, neboť byl součástí povídkové knihy Babí léto a přišlo mi to zvláštní, že je tedy znovu uveden v knize Holčičky.
Taky jsem nevěděla jestli knihu číst nebo no, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem se nenechala odradit negativními komentáři. Kniha se mi četla dobře. Vůbec mi nepřipadala první a třetí povídka stejná a ta prostřední byla zase varováním, aby se rodiče více zajímali s kým tráví jejich dítě volný čas a měly by jim být podezřelé drahé dárky. A postava učitele Marcela se vyskytuje i v běžném životě, tak alespon je to varování. Poslední povídka je trochu překombinovaná, ale i tak se dobře četla. Mám tuto autorku ráda a nemyslím si, že by se nedala číst.
Po přečtení předcházejících komentářů jsem váhala, jestli se mám do knihy vůbec pouštět, ale českých autorek nevychází zas tak moc, tak jsem to zkusila a nelituji. Určitě to není žádná odpočinková četba a i když sympatických postav je v knize moc málo, stojí za přečtení. Proč vyčítat autorce, že vykreslila v postavě Marcela úchylného člověka, když takových ale i mnohem horších se kolem nás najde dost - stačí se podívat na zprávy v televizi. Kdyby se měla kvalita autora posuzovat podle toho, o jak sympatických postavách píše, museli bychom odsoudit všechny autory detektivek (a že se v mnohých nachází šílená zvěrstva). Proti nim byl Marcel opravdu "hodný strýček". Každý z příběhů v sobě měl něco k zamyšlení a jediné, co autorce vyčítám, jsou místy nekonečné a zbytečně dlouhé poučné pasáže.
Autorku mám ráda, na knížku jsem se moc těšila, ale .... při čtení první a pak i u třetí povídky, jsem zjistila, že čtu podruhé jedno a to samé. Což jsem vůbec nepochopila. Povídku Holčičky jsem se musela donutit přečíst dokonce. Byla jsem, jak to říct slušně, zhnusena, ale pak jsem si řekla dobré vědět a dávat si pozor na podobné hnusáky.
Přes dřívější předsevzetí jsem opět sáhla po knize paní Váňové v naději, že se mi třeba bude líbit tolik, jako ta kdysi první od ní. Bohužel. Je to jen rutinně napsané, velmi laciné a povrchní .Na první pohled líbivá četba, čte se snadno. Jen ty situace, nevěrohodné - anebo spíš nevěrohodně zpracované. Takže zase nic:(
Raději 2x stejnou povídku, než jednou prostřední. Moc mě mrzí, že tvorba pani Váňové jde trošku dolů. Ne že by knihy nebyly čtivé, ale obsahově klesají dolů.
Štítky knihy
pro ženy osudy žen restaurace české romány
Část díla
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zapomeň na minulost |
| 2008 | Past |
| 2003 | Tereza |
| 2010 |  Kukaččí mládě |
| 2016 | Nebýt sám |
(SPOILER) první povídka vesele mění žánry a postavy se chovají nesmyslně. celé to končí naprostým úletem.
druhá část je jedním slovem nechutná, autorka se do mysli pedofila vžívá do nejmenších (a nejodpornějších detailů). wtf? dočetla jsem jen proto, že jsem doufala v nějaký spravedlivý trest - což bylo naivní. po dočtení jsem si chtěla vypláchnout oči louhem, ale bylo už příliš pozdě. úchylovo věčné poučování bylo taky k nevydržení.
třetí povídka je taková podnikatelsko-romantická selanka, chybělo jen, aby že se zubařem otěhotněla i koza, a idylka by byla dokonalá. věčné popisy jídel jsem přeskakovala stejně jako pedofilovy edukační řeči.
co mě ale přimělo knihu komentovat, je soustavná ležérní (casual) česká fatfobie, kterou je prosáklá celá kniha. krásné postavy jsou vždy vytáhlé a štíhlé, vše ostatní je komentováno coby tlusté - tedy ostudné a opovrženíhodné.
ponižující a misogynní popisy se bohužel netýkají jenom prostřední úchylné části, ale celé knihy.
jednu * místo odpadu dávám nejspíš proto, že jsem z četby stále ještě konsternovaná. a taky protože s jazykem autorka zacházet umí - místy až příliš dovedně.
první a poslední kniha autorky, co jsem četla. děkuji, už nebudu.