Holka se sílícím hlasem
Abi Daré
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476609/bmid_holka-se-silicim-hlasem-ujA-476609.jpg
5
110
110
Příběh vyprávěný nezapomenutelným hlasem nigerijské služky, odhodlané bojovat za své sny Adunni je čtrnáctiletá nigerijská dívka, která ví, co chce: vzdělání. Matka jí prozradila, že vzdělání je jediný způsob, jak získat sílící hlas — schopnost mluvit sama za sebe a rozhodovat o své budoucnosti. Místo toho ji však otec prodá — Adunni se stane třetí manželkou místního taxikáře, který už se nemůže dočkat, až mu porodí syna a dědice. Adunni uteče do města v naději na lepší život, vzápětí ale zjistí, že nemá jinou možnost než jít do služby k bohaté rodině. Poddajná dcera, poslušná manželka, bezmocná otrokyně. Ostatní lidé Adunni neustále připomínají, že je nikdo. Ačkoli smůla její hlas na chvíli utlumí, úplně umlčet ho nemůže. Adunni si uvědomí, že se musí postavit nejen za sebe, ale i za ostatní dívky, a je odhodlaná ozývat se všemi možnými způsoby — šeptem, písní, lámanou angličtinou —, dokud ji někdo neuslyší.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
The Girl with the Louding Voice, 2020
více info...
Přidat komentář
"Uchvátila mě Adunnina odhodlanost a touha po lepší budoucnosti, přestože si Adunni v životě zažila více zlého než dobrého. Je zde také vidět kontrast mezi prostředím, které nám vykresluje autorka a mezi naším vzdělávacím systémem. Většina dětí u nás tvrdí, že do školy chodí za trest a nejradši by do školy ani nechodily. Zatímco v této knížce je vzdělání popisováno jako jediný způsob, jak se vymanit z područí cizí moci a jak docílit toho, aby vás ostatní vyslyšeli..." Takto knihu hodnotí 18letá Tereza z facebookové skupiny Nezletilí kritici; celou recenzi najdete právě tam.
Knihu jsem právě dočetla a byla skvělá. Tak jak mi zpočátku dělal problém lámaný jazyk, kterým je tento příběh vyprávěný, ke konci mi připadal úplně úžasný. Dával knize 100% navíc na kráse i zajímavosti. Doporučila bych ji všem, vypovídá mnoho o problematice života v Africe, konkrétně v Nigérii. Příběh Adunni mě vtáhl do sebe a knihu jsem dočetla jedním dechem. Je sice plná bolesti, smutku, ponížení, neštěstí.....,ale zároveň je v ní spousta lásky, naděje, odhodlání , síly a víry ... Bylo by hezké kdyby autorka napsala pokračování, abychom se dozvěděli zda se Adunni podařilo dojít k svým vysněným cílům
Uchvátila mě ta neskutečná motivace a vášeň pro lepší zítřky, která z Adunni srší i přes veškerou bolest, kterou si denně procházela. Toto mě přimělo zamyslet se nad vlastní motivací a hnacím motorem v životě, ve kterém zažívám bezpečí a komfort. Kam směřuji a proč, co chci kolem sebe měnit a proč. Tuhle osobní vizi měla Adunni velmi silnou. Moc inspirující příběh.
V kontextu společnosti, na jaký jsme my Evropané zvyklí, jsou pro mě vždy knížky od afrického autora vytržení ze snění o tom, jak se nám všem na planetě Zemi krásně žije.
Negramotnost, dětské nevěsty, otroctví, postavení žen .... a nejen o tom všem se v příběhu čtrnáctileté Adunni dočtete. A důležité je říct, že děj je zasazen kolem roku 2015.
Kniha je zajímavá nejen svým příběhem, ale i jazykem vyprávění. Jazyk je schválně komolen a jak se postupně vyvíjí hlavní postava, tak se vyvíjí i jazyk knihy. Na jednu stranu mi to přišel jako geniální prvek, na druhou se mi ale do knížky těžko začítalo a nemohla jsem si na to zvyknout.
Taky bych ocenila, kdyby nás autorka nechala s Adunni trochu déle a my se mohli víc dozvědět o tom, jaký život si svým odhodláním dokázala vybojovat.
I když to není lehké čtení, knížce dejte šanci. Už jenom proto, aby byl hlas Adunni co nejvíc slyšet!
Kniha psaná sice dětskýma očima 14leté dívky, ale postihující závažná témata. Těžký život těchto dívek bez vyhlídky na lepší nebo lehčí budoucnost. Velmi smutné. Ke knize jsem se v myšlenkách vracela i dlouho po přečtení.
Pro mě, hlavně zpočátku, velmi náročné číst touto (schválně) lámanou češtinou. Dělalo mi to potíže. I přesto ale velmi doporučuji.
(SPOILER)
Jednou jsem byla v Egyptě a už se začínám zajímat o Afriku, nejen tedy o starověké egyptské památky, jež jsem viděla na vlastní oči (pyramidy, chrámy apod.), ale trošku i o to, jak to v Africe chodí dnes.
Tahle kniha mi ležela v hlavě od té doby, co jsem ji nedávno objevila v knihkupectví. A tak jsem se do ní, i přes koupené zatím nepřečtené 3 další knihy doma, pustila už teď. Přijde mi, že už poměrně dlouhou dobu, když mě nějaká kniha zaujme a přečtu si ji, se skoro nikdy netrefím vedle. Téměř vždy mě ta kniha opravdu baví, případně se díky ní i dozvím něco nového o světě, trochu se "přivzdělám". Momentálně preferuju hlavně knihy, které jsou založené na skutečných (historických) událostech, protože kromě zábavy se tím i přivzdělám a obohatí mě to i informačně. Přesně taková je tato knížka.
A ještě musím podotknout, že jen za poslední dobu jsem četla 2 knihy (včetně této), jež jsou autorčinými prvotinami (ještě Kde zpívají raci od Delii Owens), které byly naprosto skvělé. Takže klobouk dolů!
Konkrétní příběh čtrnáctileté dívky Adunni v této knize je sice fikce, ale odehrává se v Nigérii v Africe, kde se podobné příběhy bohužel běžně dějí. A smutným faktem je i to, že děj knihy je zasazen do současnosti (let 2014, 2015), takže tyto hrůzy se v Africe praktikují dodnes. Jedněmi ze stěžejních témat románu jsou dětská manželství, dětská práce (konkrétně tedy služky v bohatých rodinách), toxický patriarchát v Africe a důležitost vzdělání a boj o vzdělání dívek v Nigérii.
Adunnin otec čtrnáctiletou Adunni v podstatě prodá (aby měl na nájem) starému taxikáři, jehož je Adunni nucena vzít si za manžela. Je hrozivé, že tohle je ještě dnes někde běžnou praxí, ačkoli v Nigérii byla tato manželství postavena mimo zákon začátkem tohoto století. U nás to naštěstí není jen nezákonné, ale naprosto nepřípustné a nereálné. A aby nebylo málo, že je Adunni v manželství nešťastná a její manžel si s ní prakticky dělá, co chce, jako běžně v Africe po vstupu do manželství může Adunni zapomenout na to, že bude pokračovat ve studiu, což je jejím velkým snem. Od manžela se jí naštěstí podaří utéct, ale ani potom, ve službě bohaté rodiny, to Adunni nebude mít jednoduché.
I přes těžkost témat v knize se knížka četla trošku veseleji díky Khadiji (další manželce Adunniho manžela), která jí v hrozném manželství byla oporou a kamarádkou, a později, když byla Adunni ve službách Velké paní, díky jejímu kuchařskému kolegovi Kofimu a díky paní Tii, kteří se stali jejími přáteli. Takže ač měla Adunni už v tak útlém věku velice těžký život plný útrap, vždy se naštěstí našel někdo, díky komu byl její život aspoň o trošku hezčí.
Kniha je nezvykle psaná lámanou, gramaticky nesprávnou češtinou (přeloženou z lámané angličtiny), jež má věrohodně evokovat a podtrhnout Adunninu pologramotnost. Nejdřív mi to vadilo, ale za chvíli jsem si na to zvykla a myslím, že to knize dodalo na skutečné autentičnosti a nezapomenutelnosti. Díky tomu se vám kniha skutečně vryje pod kůži a vy vnímáte svět Adunninýma polovzdělanýma očima. Svět a život dívky, která po ničem netouží víc, než po vzdělání a sílícím hlase. Samotná kniha je bezpochyby "sílícím hlasem" pro dívky v Africe (potenciálně i jinde na světě), kterým je ubíráno právo na vzdělání a které o něj musí bojovat. Myslím, že je moc dobře, že tato kniha vyšla a je moc důležité, aby svět věděl o tom, co se děje, a aby se to měnilo k lepšímu.
Velmi obohacující byly i fakty o Nigérii, jež byly na začátku některých kapitol.
SPOILERY:
Bylo mi líto, když zemřela Khadija, protože se za krátkou dobu stala Adunninou kamarádkou. Každopádně jsem za Adunni byla ráda, že se jí podařilo z hrozného manželství utéct a že ji její otec nenašel. Velká paní sice většinu příběhu byla ryze negativní a zlá osoba, ale ke konci jsem pro ni našla pochopení. Ukazuje to, že zlým lidem se samotným může dít něco bolestivého, a tak si to bohužel pak vylívají na druhých. Postava Velkého táty byla ale naprosto hrozivá a odpudivá. Kvůli němu mi pak bylo i líto Velké paní, kvůli tomu, co jí prováděl. Byla sice škoda, že nešel nakonec do vězení, ale aspoň s ním Velká paní skončila a vyhnala toho parazita ze svého domu. A zahřálo mě na srdci těch pár okamžiků, kdy byla Velká paní na Adunni milá. Konec knihy jsem čekala, jednak proto, že při listování jsem nechtěně zahlédla větu, že Adunni přijali do školy, a jednak proto, že knihy (nebo aspoň ty, které čtu já) často nakonec mají dobrý konec. Každopádně z konce jsem měla velikou radost.
Pokud se vám tato kniha dostane do ruky, tak neváhejte. Ani ne tak pro tu tématiku postavení žen - respektive dívek - v Nigérii, jako spíš proto, že Adunni je skvělá, vtipná, bezprostřední, její lamana čeština (angličtina) je tak autentická... Prostě takovouhle hrdinku jen tak nenajdete. Svět viděný jejíma očima umožňuje vidět i to, co se skrývá pod povrchem a nejde jen o dětské nevěsty nebo moderní otroctví. Četlo se to samo. Moc mě bavilo i porovnání s paní Tiou. Holt ženská schopnost počít a porodit dítě je velkou silou a nepostradatelnou věcí pro celé lidstvo, ale také důvodem, proč z žen tak snadno někdo udělá předmět a ne lidskou bytost.
Čtenářská vývza : Kniha od afrického autora
"Vím, že to říká proto, že má dobrou duši, ale není to tak lehký, když se člověk narodí do životu bez penězí, ale s hodně utrpení: do životu, kterej si člověk nevybral. Někdy si přeju, abysem prostě mohla věřit na to dobrý v životě a pak najednou kouzlo a přijde zázrak, prostě jenom tak. Ale možná to je dobrej začátek, když věřím v můj rozum, a tak kejvnu s hlavou jo, opravdicky pomalu ji zvednu a pak dám dolů a řeknu: "Zejtra bude lepší než dneska. Jsem člověk, kterej má hodnotu".
Kniha na doporučení skvělé @zuzana_drake , čímž jsem ovšem spláchla rovnou jednu z posledních čtenářských výzev letošního roku.
Ta kniha je fantastická. Na kostrbatou češtinu, kterou bravurně přeložila Viktorie Hanišová a dodává příběhu na významu, si brzy zvyknete. Ten kontrast mezi chudobou a bohatými lidmi, mezi venkovem a městem, mezi dívkami a chlapci...ou
velké doporučení
Adunni, čtrnáctiletá nigerijská dívka, se kterou se život opravdu nemazlil, je totiž díky svému přístupu k životu moje nová nejoblíbenější knižní hrdinka.
Tato kniha je úžasná, možná někoho může zaskočit lámanou češtinou, kterou je psaná z důvodu autenticity hlasu Adunni, ale prosím, nenechte se tím odradit! Mě to taky zpočátku zarazilo, ale po pár stránkách už mě to nijak nerušilo, a naopak si myslím, že to příběh skvěle podtrhlo. Navíc musím vzdát hold Viktorii Hanišové, která knihu překládala, protože to musel být opravdu oříšek.
Dětské nevěsty, negramotnost, otroctví, postavení žen,… zkrátka spousta palčivých témat, která jsou bohužel realitou (ač se příběh odehrává okolo roku 2015). Adunnino vyprávění je silné a nechá ve vás stopu.
A tak pokud vás kniha alespoň trochu zaujala, zkuste ji, protože Adunnin hlas by měl být opravdu slyšet, má co říct!
Od jara se u mě jedná o pátou knihu z prostředí Nigérie. Hlavní hrdinka Adunni pocházela z malé vesnice a proto byl celý její příběh napsán lámaným jazykem, aby to působilo více autenticky. Pro překladatelku to musel být pěkný oříšek. Od prvních stránek až do konce jsem Adunni držela pěsti, aby to všechno dobře dopadlo.
Hlavní poselství je v tom, že i když má člověk za sebou hodně špatných věcí, vždycky se má zvednout a pokusit se následovat své srdce, což bylo v prostředí, ve kterém Adunni vyrůstala, vlastně téměř nemožné. Ale i přes četné překážky a s pomocí několika dalších postav se jí podařilo na tu cestu vykročit, což může být hodně inspirativní pro každého z nás.
I já smekám klobouk před překladatelkou této neobyčejné knihy.
U první kapitoly jsem se vyděsila, pak nalistovala poznámku překladatelky, čímž se vše vyjasnilo, a já mohla pokračovat s klidným srdcem, že chyba není na mém přijímači.
Díky překladu působí celý příběh i hlavní hrdinka Adunni velmi věrohodně.
„Nejsem tak silná jako ty, Khadijo. Nemůžu narodit dítě, když mám tak málo roky.“
Tohle říká čtrnáctiletá Nigerijka Adunni v začátku románu britské autorky pocházející z Nigérie. Adunni je vystižená i jazykem, kterým mluví - podobně jako třeba ve slavném románu "Barva nachu". Zvykla jsem si na to rychle a román mě strhl. S Adunni jsem se ztotožnila velice snadno, protože jsem taky toužila studovat navzdory všemu a stát se učitelkou. Vzhledem k tomu, kdy a kde jsem se narodila, byl ale můj "boj" podstatně jednodušší. O to víc si vážím Adunni a jí podobných dívek a tahle kniha pro mě je a zůstane srdeční záležitostí.
"Fakt: Studie z roku 2003, která zahrnovala 65 států, zjistila, že nejšťastnější a nejoptimističtější lidé na světě žijí v Nigérii."
Ze začátku jsem si myslela, že je kniha špatně přeložená, ale pak mi došlo, ze takhle to ma byt. Klobouk dolů prekladatelce!
Samotne čtení neni na dovolenou. Obdivuju Adunni za jeji odvahu a odhodlání jit si za svym snem a prijimat zivot s takovou pokorou. Mozna i proto davam 4 hvězdy, protoze Adunni byla podaná az moc "bile".
Adunni je bez debat sympaťanda a její nigeringliš roztomilá. Žít na vesnici, kde je dívka jen stroj na rození dětí a domácí práce, není její vroucí přání a tak se snaží vymanit ze všeho, co před ní staví bída a předsudky. Autorka jí vidí jako holku s fištronem a bezmála feministku, na mě ale působí co malé dítě, které sem tam něco odpozoruje, vyhodnocuje pudově a plní přání své zemřelé matky - neskončit na vesnici jako otrok mužů a učit se - , aniž zná život "na druhé straně". Vždycky se najde dobrá duše, co pomůže. I přes výtky, je to podnětná kniha, napsaná srdcem. Tleskám též překladatelce. Po pár dnech jsem mluvila skoro jak Adunni, když jsem "najdula v důmu penězí a skočil mi smích na obě oči".
Moc se mi líbilo téma i zpracování příběhu. Díky zvláštní gramatice jsem opravdu měla pocit, že Adunni slyším vyprávět, a celá v mé hlavě tak nějak ožila. Držela jsem jí palce, měla jsem chuť jí pomoct a radovala jsem se, když se jí něco podařilo. Jsem ráda i za mimochodem zmíněná fakta o Nigérii, zjistila jsem, že o této zemi vlastně opravdu nic nevím. Smekám klobouček taky před výkonem překladatelky, tohle musel být skutečně překladatelský oříšek.
Příběh mne nijak zvlášť nezaujal (ostatně pro nás ve středu Evropy to motivační a inspirující nijak není). Děj končí v okamžiku, kdy je Adunni na vysněné startovní čáře, a mne by opravdu zajímalo pokračování: jak si poradila se svým životem dál, později, po dosažení vzdělání, po kterém tak toužila...
Fakta o Nigérii citovaná v knize jsou ... neuvěřitelná (nejlépe placení senátoři a nejbohatší pastoři, největší křesťanské kostely...). Kromě směsi mizerných lidských vlastností, které lze najít všude na světě, se autorka vlastně nijak negativně o dění v zemi nezmiňuje, nezabývá se tím (ani Adunni nijak nezajímá). Politika, korupce, rasismus aspol., nic takového v knize prostě není (a mělo by být, dle mého, protože prokazatelně to v té zemi bylo, je a bude).
Jakkoli vysoko oceňuji práci překladatelky, pro mne pak to čtení zprzněného jazyka bylo spíš utrpení a vedlo k rychločtení/přeskakování v textu (ale to opravdu souvisí i se samotným obsahem, podivný jazyk není na vině sám).
Pozn.: já se ale opravdu zdráhám uvěřit, že v mrňavé vesnici bez špetky civilizace, kde děti do školy chodí, pokud vůbec, jen pár let, se najdou hned dvě třinácti- čtrnácti-leté dívky (!), které naprosto přesně vědí, co chtějí, bez ohledu na jediné prostředí, které zatím okusily (slibující vdavky v 15 a celoživotní rození dětí a starost o ně vedle péče o manžela a domácnost): jedna špičkovou učitelkou, druhá švadlenou-návrhářkou.
Kniha o nigerijského dívce, kterou otec prodá cizímu muži jakožto nevěstu a později bude žít v zahraničí a starat se o domácnost bohatých lidi ma v životě jeden velký cíl: získat vzdělání. Její maminka ji totiž řádila ze jediné se vzděláním muže v životě něčeho dosáhnout.
Kniha byla průměrná. Bohužel jsem ji nedočetla celou neboť jsem nenašla tu správnou motivaci tak učinit.
Uff, silný příběh o duchem silné dívce ... zanechalo to ve mne silné pocity a děkuji za ně.
Autorka mne v románu seznámila s životem v této africké zemi, na jedné straně přepych, bohatství, peníze - na druhé straně chudoba, hlad, bída a nemoci. .. Bolest, smrt, problémy a starosti si ale nevybírají, ty jsou všude. Ale zase radost, láska a nadšení také nekouká na barvu kůže nebo postavení ve společnosti.
Adunni může každý závidět její touhu po tom, ABY ZÍSKALA VZDĚLÁNÍ, UDĚLALA SI JMÉNO, MĚLA MOŽNOST ZÍSKAT PENÍZE A DOPŘÁT OSTATNÍM LEPŠÍ ŽIVOT. JEJÍ PÍLE, PŘÁNÍ A JEJÍ SÍLÍCÍ HLAS JE ÚCTYHODNÝ.
Děkuji také naší české spisovatelce Viktorii Hanišové za překlad, který pro nás Čechy dělá knihu tak silným dílem.
Děkuji
Nejdřív jsem měla velký problém přežvýkat gramatické chyby a styl, kterým autorka knihu píše, jsem ráda, že jsem nakonec vydržela. Příběh mladé Adunni, která místo vysněné práce učitelky skončí jako třetí žena oplzlého taxikáře a po útěku z vesnice jako otrokyně Velké paní, za to rozhodně stál. Kniha kromě příběhu, který vezme za srdce a hrdinky, kterou je nemožné nemilovat, nabízí též vhled do jiné mentality a zcela odlišné životní perspektivy, než na jaké jsme zvyklí. Važme si toho, co máme...
Holka se sílícím hlasem
Tohle bylo výborné čtení, příběh Adunni mě vtáhl od prvních stránek. Čtenář si musí chvíli zvykat na styl Adunnina vyjadřování, ale podle mě to byl od paní spisovatelky skvělý tah, protože to jen dokresluje celkový obrázek o životě obyčejných lidí v Nigérii. Překlad knihy musel být taky oříšek, Viktorie Hanišová ho ale zvládla perfektně.
Postavu hlavní hrdinky Adunni jsem si oblíbila a hrozně jsem jí fandila. Byla velmi odhodlaná a naštěstí potkala i pár lidí, kteří jí pomohli. Taktéž by mě zajímal její další osud. Knihu rozhodně doporučuji!