Holka ze sekáče
Tereza Kratochvílová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421633/bmid_holka-ze-sekace-0YD-421633.jpg
4
97
97
Nejsem žádná holka, která prodává oblečení v second handu. Jsem holka, kterou vlastní mamka nechala napospas v porodnici. Rozhodla jsem se vyprávět svůj příběh o tom, jaký to je být adoptovaným dítětem, teenagerem bez biologických rodičů a dospělým, co se s tím vším musí nějak vyrovnat. Píšu o hledání vlastní identity a kořenů. O tom, že věci nejsou černobílý. Odkrývám prekérní situace, s nimiž se adoptovaní během života setkávají. Jsem sice holka z druhý ruky, ale taky originál a strůjce vlastního života.... celý text
Přidat komentář
Autorku jsem před pár lety sledovala na sociálních sítích, kde jsem se o tom, že tuto knihu vydávala taky dozvěděla. I když ji zrovna teď už nesleduji, když jsem knihu viděla v knihovně, hned jsem si ji chtěla přečíst. Příběh se nezabývá jen adopcí, zabývá se i problémem duševního zdraví, pocitama autorky a jejím příběhem. Líbily se mi i části psané její maminkou, fotky v průběhu celé knihy a taky to, jak čtivá kniha byla, protože se četla fakt sama.
Příběh o adoptované dívce Terezce, o jejím dospívání, o hledání vlastní identity a kořenů. Kniha přečtená za dva večery, byla jsem moc zvědavá, jak celé to hledání její biologické rodiny dopadne. Moc mě potěšily doprovodné fotografie a také kapitoly, které napsala Terezky adoptivní maminka. Silný příběh s poselstvím.
Autobiografie je čtivá a myslím, že je moc fajn, že autorka otevřela toto téma.
(SPOILER)
Knížka, kterou jsem si dlouho chtěla přečíst a která ve mě opět otevřela moje bolavé místo. Další kousek, který zapadá do příběhu, který musím už více než tři a půl roku žít a dennodenně se trápit. Příběh, který bych pro sebe a svého milovaného manžela, který od tří let vyrůstal bez mámy a zaslouží si poznat jaké to je, mít úplnou rodinu, nikdy dobrovolně nevybrala. Příběh díky kterému můžeme ale i my udělat spoustu dobrého. Příběh, který mi pomohl pochopit, jak moc jsem vděčná za všechno co v životě mám a že jednou může zmizet všechno to trápení a ten šílený vnitřní stres, který je pořád se mnou a který nikdo nevidí.
Terezku znám z Instagramu a vždycky na mě působila jako neskutečně vyrovnaný člověk a její vyrovnanost jsem obdivovala. Bylo pro mě tedy velkým překvapením, že to není tak úplně pravda nebo aspoň nebyla. Moc se mi líbí jak na sobě pracuje a celý ten její alternativní svět, který je mi velkou inspirací. Ráda si k ní občas zajdu pro tip na nějakou skvělou knížku.
Mám moc ráda skutečné příběhy lidí, kteří nám mají co předat, Terezka je velmi inspirující tím, že vždy jde novým zážitkům naproti: Bali, Sardinie, práce v modelingu, v kanceláři a pak herectví, napsání knížky, hledání svého původu. Jsem moc ráda, že patří k těm dětem, které ví, že být adoptovaná je v jejím případě to nejlepší, co se jí mohlo stát a že z ní i přes náročné dospívání můžou mít rodiče jen samou radost.
Pokud měla tato kniha přinést Tereze klid a smíření se s její situací, tak svůj cíl doufám splnila. Nejsem si jistá, zda všechny potíže, s nimiž se autorka potýkala/potýká, souvisí s její adopcí, nicméně přeji jí, aby zveřejnění jejího příběhu znamenalo stopku výkyvům jejích nálad a následný vyrovnaný život.
Autobiografie dívky, která byla adoptována. Moc se mi líbilo použití vzpomínek dívky i její adoptivní maminky, která přinesla pohled a pocity rodiče.
Knížka je fajn. Napsaná je velmi čtivě a od první stránky vás to vtáhne do knihy. Pro mě to bylo oddechovka, ve které jsem se dozvěděla o životě autorky. Téma adopce je určitě hodně zajímavé a umím si představit, že to nebylo jednoduché se se svým životním příběhem podělit i se světem.
V první řadě musím vyslovit obdiv autorce za to, že něco tak příliš osobního dokázala vypustit do světa. Muselo to jistě stát spoustu odvahy.
Kniha byla fajn. Především byla skutečně velice čtivá. Četlo se to snadno a rychle. Už od malička jsem v sobě cítila jakousi touhu po tom adoptovat si dítě. Poskytnout domov někomu, kdo o něj přišel. A tak pro mě byla kniha velice zajímavá, jelikož jsem mohla nahlédnout do života někomu, kdo sám adoptovany je. Navíc bylo super, že se do psaní zapojila také adoptivní maminka Terezy. Škoda, že nedostala větší prostor popsat své pocity a prožívání.
Občas jsem nechápala, co má kniha vlastně přinést. Pokud jde o to popsat život adoptovaného dítěte/člověka, pak jsem moc nevěděla, k čemu mi má být informace o tom, jaký plat brala Tereza v práci a co její šéfová dělá po nocích. Sem tam mě napadly myšlenky, že jeji životní příběh není až tak zajímavý a výjimečný, aby o něm musela být napsaná kniha. Ale já mám ráda lidské příběhy, a tak mě kniha bavila a líbila se mi.
Příběh, který člověku nic nedá. Podobný stovkám jiným, s tím zásadním rozdílem, že je Terez adoptovaná. Po přečtení knihy jsem ji přestala na sociálních sítích sledovat neboť mi přijde poněkud nevyzrálá a labilní.
Knížka se mi sice celkem líbila, ale to hlavně proto, že Terez sleduju už dlouho na sociálních sítích a zajímal mě její příběh.
Jelikož jsem sama adoptivní maminka, knížku jsem si se zájmem přečetla. Je moc pěkně a upřímně napsaná. Jsem moc ráda, že knížka vznikla, že Terezka měla tu odvahu, sílu a energii ji napsat, za to ji moc obdivuji. Moc se mi líbily i pasáže, které psala její maminka, protože jsem někdy četla své vlastní myšlenky, pocity a zkušenosti. Děkuji
Po literární stránce je pro mě kniha těžko hodnotitelná, ale její váha spočívá v poselství, které nese. Téma adopce je opravdu zatím docela tabu. Myslím, že určitě pomůže lidem, kteří toto téma řeší či prožívají. Aspoň mě to některé otázky zodpovědělo. Děkuji!
Spíš deníček než velké literární dílo. Ale čtivé a emotivní. Téma o kterém se pořád málo mluví, je bezva, že se Tereza nebála pustit nás tak hluboko do svého nitra.
Taková zpověď jedný holčiny, která se včas dozvěděla, že je adoptovaná. Znám případ, kdy spolu bratr se sestrou vyrůstali od malinka, a nevěděli o tom, že nemají stejného tatínka.. dozvěděli se to až na základní škole, ještě ke všemu když si venku hráli, a jen tak to tam plácla sousedka.. a takhle by to být nemělo. Beru to jako totožnou věc. Prostě je potřeba, aby se to ty děti dozvěděli před nástupem do školy..
Terezku jsem naprosto chápala. Taky bych chtěla vědět něco víc o tom, z koho jsem, jaké mám geny.. a taky bych se do toho asi vrhla. Má skvělé rodiče, kteří ji ve všem podporovali. I v těch horších rozhodnutích. Je hezké, že se pustila do různých meditací, jógy, moc se mi líbilo i to, že odcestovala na Bali.. že se sebou chtěla něco udělat. Že nechtěla dělat práci, která ji nebavila.
Gratuluju Terezce, jak se postavila svému osudu a genům. Všechno dopadlo dobře, a opravdu může být ráda, že není Petrou.. co by z ní asi bylo pak..
Před nějakou dobou je narazila na Terezčino video o adopci, ale protože ji aktivně na sociálních sítích nesleduji, celý její příběh jsem neznala. Z videí mi však přišla velmi sympatická. Knihu jsem si ale koupila hlavně proto, že moje sestřenice, je ze strany otce osvojená a s manželem, vychovává dva adoptované syny, jejichž příběh částečně znám a zajímal mě příběh někoho, kdo si prošel něčím podobným.
Kniha je psaná velmi čtivým způsobem a pohled maminky celému příběhu dodává určitou přidanou hodnotu. V určitým pasážích jsem si říkala, že Terezka skáče od jedné věci ke druhé a že by kniha mohla být psána více systematicky, ale chápu, že kniha je její osobní terapií a psala přesně to, co potřebovala napsat, aby se cítila lépe.
Na závěr bych chtěla vyzdvihnout nádhernou obálku knihy, která už jen podtrhuje těžký životný příběh, který má však šťastný konec.
Ty nejsilnější příběhy píše zkrátka sám život. Věřím, že sepsání této knížky byla pro autorku jistá forma terapie a já jsem ráda, že jsem si její příběh mohla přečíst. Místy to není lehké čtení, ale je dobré proniknout do mysli adoptovaného dítěte a zjistit, jak svou pozici vnímá, byť je to něco velice individuálního. Holka ze sekáče je drsný, smutný, ale i krásný a dojemný příběh o životě jedné adoptovaného dívky, která si musela projít tím špatným, aby našla své místo ve světě. Tohle svědectví určitě stojí za přečtení. :)
Smutny pribeh. Presto mela Terezka stesti na adoptivni rodice. Chapu, ze adoptovane deti chteji poznat biologicke rodice a hlavne chteji vedet PROC. To bych chtela vedet taky.
Po literarni strance to ale nema patricnou uroven. Je to takove vyzpovidani se z toho, jake mela Terezka detstvi, cim si prosla v dobe dospivani, a jak zklamana byla z biopribuznych. Nektere kapitolky jsem preskakovala, protoze mi prisly hodne nudne.
Premyslela jsem, jestli dat 2 nebo 3, priklonila jsem se ke **, protoze toto bylo spise jako blog nez jako beletrie ci "divci roman", jak je uvedeno v popisku.
Po přečtení knihy si říkám, že je dobře, že se věci stanou, tak jak se stanou, i když to v tu chvíli tak necítíme .Terezka může být ráda, že je Terezka a ne Petra. Že se dostala do milující rodiny. Kniha je napsaná velmi čtivě. Hezké byly i krátké kapitoly napsané Terezčinou maminkou.
Od knihy jsem vlastně ani neměla nijaké očekávání, říkala jsem si, že tak zhruba vím o čem bude a že mě vlastně ani nemá co překvapit. Ale protože Terezku sleduji už delší dobu věděla jsem, že fakt bude stát za to, co se týče vypravěčské stránky a nepletla jsem se.
U některých vzpomínek z dětství jsem musela knihu odložit a přemýšlela jsem nad tím, co mi vše z toho mého připomínají. Otevřelo se mi hodně bolavého a vlastně mě díky tomu teď dávají některé věci větší smysl. Moc se mi líbí i části, kdy přispěje její maminka a musím říct, že se k nim budu vracet, protože to jak její máma uvažuje nad problémy, to je skvělé.
Doporučuji :)
Holka ze sekáče
Skvěle napsané, čtivé a rychle to ubíhá. Super.