Jmenuji se Martina: Jsem bulimička
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/6428/bmid_jmenuji-se-martina-jsem-bulimicka-650c60fd80c4b.png
4
580
580
Holky na vodítku série
< 3. díl
Martina vyrůstala pouze se zamindrákovanou matkou. Veškerá výchova směřovala k tomu, že z dcery nesmí být boubelka. Nesmí být tlustá, osamělá a nešťastná jako její máma. Martina tedy kopíruje matčiny nepřetržité diety, až se odmítáním jídla dostane na okraj propasti. Ač se nenávidí za to, co dělá, nemůže si pomoct. Teprve až pozná, že i do dívky, jako je ona, se někdo může zamilovat 2. vydání Obálka Jozef Gertli Danglár... celý text
Přidat komentář
Kniha se příjemně čte. Tato nemoc by se neměla brát na lehkou váhu. Hlavně rodiče by se měli mít na pozoru.
3,5 určitě zajímavé téma, na knize je ale značně znát, že je od české autorky, je hodně jednoduchá a spíše pro mladší čtenáře
Považuji tuhle knížku za nejužitečnější na světě. Jednak mi zachránila dceru a pak také, že mě ukázala, jak mám k některých věcem správně přistupovat. Paní Březinová je paní spisovatelka a také veliká odbornice na lidskou duši.
Myslím, že každý, kdo se potýká s nějakými problémy, ať už s PPP nebo problémy jinými, by si měl knihu přečíst. Nejlépe celou sérii. Ze všech tří knížek se mi tato líbila asi nejvíc. Dávám pět hvězdiček, protože knížka nemá chybu.
Pokud chcete vědět, jak je lidem trpícím poruchou příjmu potravy, sáhněte po této knize. Příběh uchopený z té nejsprávnější strany.
Jako teen, co není zase tak dávno jsem přečetla celou sérii Holek na vodítku. Jsou pro každého z nás, které máme nějaký problém nebo vážnou nemoc a musí se léčit. Je to sice cesta na dlouhou trať, ale všechno se dá jednou zvládnout.
Myslím že tuto knihu (i sérii) by si měla přečíst každá dívka jako takové varovaní. Kniha se mi líbila, dost mě zaujalo, že se hned na začátku nedozvíte proč se stala bulimičkou a proč je její vztah s mámou tak hrozný.
Kniha se mi líbila, ale musím přiznat, že ze všech 3 byla určitě nejslabší. Pokud to bude číst někdo kdo má zkušenost s PPP, spíše se zasměje (některé věci jsou tam popsány moc černě a jiné zase moc růžově). Ke knize se nejspíše nevrátím.
Tuhle knihu jsem četla asi ve dvanácti letech a moc se mi líbila. Závažné téma je podáno čtivě a srozumitelně. Hlavní hrdinka je sympatická mladá dívka, která se potýká s problémy a myšlenkami typickými pro tento problematický věk, čímž si čtenářky (a možná i čtenáře) získá. Ivona Březinová je skvělá spisovatelka, která rozumí mladé duši, a tato kniha to bezesporu dokazuje.
Nyní jsem knihu poslouchala jako audio, což bylo taky skvělé. Mohu vřele doporučit obě formy.
Čtivo pro všechny generace, určitě.
Jo, když je holce v pubertě předhazováno jak vypadá a žije s mámou, která co slíbí, většinou nesplní a sama nemá žádné životní cíle ani koníčky, se není čemu divit, že si děvče najde svou vlastní cestu k tomu, jak být v životě spokojená. Tak to má Martina, hrdinka knihy.
Nejprve sklouzne do anorexie a zhubne, pak začne jíst a zvracet. Když ji doma načapají, putuje do léčebny, kde si píše deník - vzpomínky na minulost adresovaný matce, aby doktorovi a hlavně sama sobě ukázala, co a jak ji do ústavu dostalo.
Já bych mohla vyprávět. Sice mě to nedovedlo do léčebny, ale zhubnout třeba dvanáct kilo za letní prázdniny jsem jednou dokázala taky. A jak hrdá jsem na sebe byla. A jaká kráva jsem byla :), když mi vypadávaly vlasy, klepaly se ruce a zhoršila se kvalita kůže. A to bylo jen to viditelné.
Je dobré mít se ráda, což je asi hlavní poučení z knihy. Nedělat si hlavu z mínění ostatních a být sama sebou. Nesnažit se vtírat mezi lidi, kteří o vás nemají zájem a najít si pár kamarádů, co skutečně naslouchají. A vyříkat si to s rodičema, dát jim na vědomí, že nejste děti a že máte své vlastní cesty, po kterých chcete jít. Ono jim to třeba nikdy nedojde, ale vy budete mít klid, že jste to řekli nahlas.
A to já byla v pubertě, když ještě neexistovaly soc. sítě. Teďka si tlak na mladé holky nedovedu představit. Já čuměla do časáků na modelky a žila na zelenině, aniž by mě trklo, že půlku prdele, o kterou mi tehdy tak šlo, mám stejně z genů :).
Teď si podobné zoufalky mohou dokonce povídat naživo a škodí si navzájem.
Slyšela jsem jako audio, v němž je na můj vkus až příliš vsuvkové hudby, zato slečna Nováková to čte fakt dobře.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu která byla skvěle namluvená. Příběh byl psaný formou deníku, což bylo zajímavé. Líbilo se mi jak jsme se postupně dozvídali proč se stala bulimičkou a co jí pomáhalo. Zajímavá a poučná kniha.
Tahle kniha mě přesvědčila, že i čeští autoři dokážou napsat poutavý a zajímavý příběh. V knize se střídaly dva děje - na život před tím, než byla Martina uzavřena v léčebně a pak přímo na děj v léčebně. Minulost a přítomnost se skvěle doplňovaly. Kniha byla napsaná čtivě a vedla k zamyšlení. Vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla jednou tolik tlustší, četlo se to vážně dobře a takového témata se moc autorů nechytne. Konec mohl být podle mě delší.
Knížku jsem poslouchala jako audio kvůli Klárce, která ji namluvila. A bylo to skvělé. Úplná hudba pro uši.
Normálně bych si něco takového nevybrala. Ale vážně moc na tom oceňuji to zpracování problému bulimie. Takhle je to srozumitelné a pochopitelné a děti si uvědomí, čím si takoví lidé prochází.
Příběh Martiny stojí za přečtení tak jako ostatní "Holky na vodítku". Problematiku poruch přijmu potravy podává v zajímavém ději, čtivě a uvěřitelně. Doporučuji.
Přečteno za jeden den. Poutavý příběh bulimii trpici Martiny určitě stojí za zamyšlení...co, nebo spíše i kdo je spoustecem bludného kruhu.
Citát z knihy...Za tu dobu, co jsem byla v nemocnici tam skutečně jedna zemřela. Adriana. Taková vysoká, černovlasá. Prý radši umřít než přibrat jedno jediné kilo. A tak umřela. Jak jednoduše to zní, takhle, když se to člověka netýká. Ale co kdyby tou jednou z deseti bývala byla ona, Martina?...
Opravdu těžké stavy, kterými musí dívky s touto diagnózou projít. Nemůžu říct, že bych knihu přečetl jedním dechem, ale z profesního hlediska mě obohatila. Doporučuji nejenom rodičům, ale také učitelům především 2. stupně. Nic s čím byste se ve školách nemohli potkat.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Jmenuji se Martina a jsem bulimička. Běžně se setkáte s názory jako - vždyť zvrací dobrovolně, nebo - sama se tak rozhodla a může přestat kdykoliv. Tato kniha ale popisuje ,že tomu tak není. I těm nejnatvrdlejším dokáže přiblížit problematiku bulímie. Co tomu může předcházet, jak to může začínat, jaký je průběh a následné léčení.Toto téma se dostává do většího povědomí a to je dobře. Já jsem si poslech audioknihy náramně užila. Klárka Nováková knihu načetla bravurně a doufám, že jich načte mnohem víc.