Jmenuji se Martina: Jsem bulimička
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/6428/bmid_jmenuji-se-martina-jsem-bulimicka-650c60fd80c4b.png
4
580
580
Holky na vodítku série
< 3. díl
Martina vyrůstala pouze se zamindrákovanou matkou. Veškerá výchova směřovala k tomu, že z dcery nesmí být boubelka. Nesmí být tlustá, osamělá a nešťastná jako její máma. Martina tedy kopíruje matčiny nepřetržité diety, až se odmítáním jídla dostane na okraj propasti. Ač se nenávidí za to, co dělá, nemůže si pomoct. Teprve až pozná, že i do dívky, jako je ona, se někdo může zamilovat 2. vydání Obálka Jozef Gertli Danglár... celý text
Přidat komentář
" S tím, čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme.. horší je to, čeho jsme se na sobě dopustili sami.. " ... Martina našla sílu a víru sama v sebe.. kéžby to bylo takhle "jednoduché" i v reálném světě... knížka je pro mě velkou inspirací, vzhledem k tomu, že mám dvě dcery a každé by se to mohlo týkat...
Jak může dopadnout nevyrovnanost v rodině. Matka, která na dceru přenáší komplexy. Po Alici jsem se konečně dostala k dalšímu dílu. Teď jsem zvědavá na příběh Ester.
poutavý vstup do nemocné duše, která se svou sebereflexí pomalu zotavuje a nalézá nový důvod proč chtít žít a žít normálně :)
Jako první z téhle série jsem četla o narkomance Alici. Musím říci, že příběh o Alici se mi líbil víc, více se mi také líbila povaha Alice. S Martinou jsem se moc neztotožnila.
Čekala jsem možná více drama,ale i tak byla kniha skvělá. Jako první díl, se četla hodně rychle a svižně. Určitě by si knihu měli přečíst rodiče!!
Opět chválím, tenhle koncept knih se mi moc líbí poučné a zároveň čitelné( až moc čitelné). Dlouho jsem se do žádné knihy takhle nezačetla! Podívejme se na to takhle: To že byla Alice narkomanka. Mohly za to rodiče?? Z knihy lze vypozorovat, že na tom měly nemalý podíl. Mohla za to Martinina matka, že se stala její dcera bulimičkou. Ano, Martina měla na výběr spadnout do toho nebo ne nikdo ji nenutil, ostatně stejně jako Alici, ale Martinina matka za to také mohla. Jak? To si přečtěte! Opravdu knihu doporučuji a sama jsem zvědavá, jaký příběh prožije gamblerka Ester.
Knihu jsem zvolila kvůli Výzvě a chystala jsem se ji po pár stránkách odložit. Obálka knihy je děsná, konec přeidealizovaný, ale vysvětlení problému je velmi dobře zpracováno z různých úhlů pohledu. Jako strašák mládeži a jako "pomůcku" rodičům hodnotím vysoko.
Nádherná kniha i celá série Holky na vodítku . Kniha vypráví příběh Martiny , která nechce být jako její matka ( tlustá ) . Matka svou dceru svým mindrákem dostane až do léčebny v Bezděkově . Autorka se krásně vcítila do pocitů mladé bulimičky . Kniha se mi moc líbila , jen je škoda , že celá série touto knihou končí
Rozhodně to není jen klasický dívčí román. Četla jsem knihu kvůli čtenářské výzvě, ale natolik mě nadchla, že si s radostí přečtu i první dva příběhy. Podle mě by tato kniha měla být povinnou četbou už na ZŠ. Moc hezky zpracované téma a příklad toho, jak může vlastní rodič zničit své dítě...
Úžasný díl jako předešlé dva. Oceňuji, že autorka popsala anorexii i bulimii. Tohle je přesně ten typ knížky, který by měl projít pod rukama co nejvíce lidem.
Krásné, jak se autorka dokázala poprat s tématem, jako je bulimie.
Výstižné a ctive a navíc skvěle zasazene do příběhu.
Velmi sympatická knížka,určitě doporučuji, je to k zamyšlení.
Za mě jednoznačně 5☆
Četla jsem v tom nejlepším věku - v pubertě. Kniha velmi zapůsobila na mé představy o tom, že bulimie se dá přece v pohodě zvládnout, stejně jak si myslela hlavní hrdinka. A jak dopadla...
Nechci si představovat, že tento problém má v této době spousta mladých dívek. Děsivé, ale stojí za přečtení.
Krásný příběh, Martina mi sice byla zezačátku trochu nesympatická, ale jinak super knížka. Určitě doporučuji k přečtení celou sérii Holky na vodítku!
Knížka je napsaná zábavně a poučně. A proto bych ji doporučila hlavně dívkám od 13-14 let. Kniha je na zamyšlení. Je to jeden jediný dívčí román, který jsem přečetla, protože většina mě nebaví a nikdy jsem nebyla schopná je dočíst až do konce ale u téhle knížky se mi to povedlo. Není ani tlustá dobře a rychle se čte. Jelikož v knížce má vliv na hlavní postavu i rodič, tak bych to určitě doporučila i rodičům je to přesný opak toho jak by se neměli ke svým dětem chovat.
Výborně napsané všechny tři knihy, měly by si je přečíst nejen každé dospívající dívky, ale i rodiče dětí, které pomalu odrůstají dětským střevíčkům. Je zde krásně vidět, jak nás všechny formuje dětství a je hlavně na nás rodičích, jaké dětství našim dětem připravíme. Čerpají z něj pak celý život. Tři dívky pocházejí každá z různých poměrů, a přesto se nakonec sejdou v Bezděkovské léčebně pro mladistvé. Martina vyrůstala sama s matkou, která svůj život upnula na to, aby si našla nějakého chlapa, který s ní vydrží a po každém ztroskotání vztahu vše sváděla na to, že nemá postavu modelky,a proto se s ní partner rozešel a Martina odmalička toto nasávala, až si přivodila poruchu příjmu potravy a málem zemřela. Ester vyrůstala v rodině, kde bylo plno dětí, malý byt, žádné peníze, za rohem herna, a tak si peníze snažila sehnat hraním automatů. A Alice jako jediná vyrůstala dá se říci v "normální" rodině, rodiče spolu žili, peníze také problém nebyl, ale jejich přílišné nároky na dceru a absence obyčejného lidského pohlazení a tepla rodinného krbu a a vědění, že i když selžu a nedonesu zrovna dobrou známku, tak se svět nezboří a rodiče mě budou stále milovat, dovedly Alici až k drogám.....
Čtením této knihy jsem navázala na předchozí díly. Určitě je to zajímavá a poučná kniha, ale mě se příběh líbil nejméně. Špatně se mi četla. Nicméně je škoda, že příběhy z Bezděkovské léčebny nepokračují. Zajímal by mě třeba příběh "prsatice" Beáty :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Série Holky na vodítku je sice označena jako literatura pro děti a mládež, nicméně povinně by si ji měli přečíst i rodiče. Aby si víc všímali, víc si s dětmi povídali a také aby uměli alespoň občas naslouchat.