Holky to někdy nemaj lehký
Radkin Honzák , Alena Večeřová-Procházková , Klára Mandausová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418743/bmid_holky-to-nekdy-nemaj-lehky-0zN-418743.jpg
4
122
122
Říká se, že žena vydrží víc než kůň. A kolik toho vlastně vydrží kůň? Hodně, i když se někdy splaší, začne vyvádět a občas jde dokonce hlavou proti zdi. Ať to stojí, co to stojí. Jak říká v knize Holky to někdy nemaj lehký psychiatr Radkin Honzák, je bláhové si myslet, že náš život řídí rozum. Jsou to emoce, co vedou naše kroky a občas s námi i pořádně lomcují! V rozhovoru s novinářkou Klárou Mandausovou prozrazuje mnoho dalších věcí o lásce, zdraví, vztazích, rodinných vzorcích, výchově, morálce, zkrátka o všem, čím každý den žijeme, z čeho se radujeme nebo s čím zápolíme. Jeho vyprávění je proložené příběhy deseti žen, se kterými život pořádně zacloumal. Měly namířeno k samému dnu, ale když už bylo na dosah, dokázaly sebrat síly, nadechly se a vydaly zpátky. Jejich životní osudy komentuje s laskavým nadhledem psychiatrička Alena Večeřová Procházková: Jak je ovlivnila rodina, co udělaly špatně, co naopak dobře a v čem můžou být příkladem pro ostatní? To všechno se dozvíte. A pozor, i když jsou v názvu holky, není to zdaleka čtení pouze pro ženy. Mužům vstup na stránky téhle knihy nejenže není zakázán, je dokonce velmi žádoucí! Je vám, pánové, přece jasné, že rčení o koni a výdrži, platí i pro vás?... celý text
Přidat komentář
Zajímavá směs příběhů žen, komentáře příběhu psychiatričky, to vše prokládané rozhovorem Honzákem na všemožné téma spojeného s ženami. Chyby v životě jsou náročné, nejen časově náročné. Pokud nemá člověk zázemí, vzory je to jak klestit cestu pralesem místo jití po více čí méně vyšlapaných cestičkách. Tato kniha umožňuje se poučit z chyb druhých, dřív než je člověk udělá sám, případně délku chyb zkrátit. Některé příběhy jsou anonymizované, jiné ověřitelné. V obou případech mají co říct, lidem na začátku života i během. Nedostanete z nich jasné pokyny, spíš „jen“ indicie, varování. Jak pro sebe, tak pro své děti a vztahy mezi vámi. Jen to člověk musí brát, že je to psáno z jedné strany (např. s rýmičkou bych taky raději neriskoval podívání se na novorozence).
Rozhovory s Honzákem člověk musí brát také jaké jsou, názory, zkušenosti dříve narozeného dlouho žijícího člověka. V něčem nyní nemoderní, v něčem stále moderní.
Celkově mi obě části něco dali.
Citace z knihy: "Smích je stejně univerzální jako slzy. Úsměv dělá po celém světě holku hezčí! Říkám svým sestřičkám: Holky, usmívejte se, protože jste krásný, a když jste navíc v ovulaci, nemusíte dát ani halíř za kosmetiku. Příroda si přeje, aby život pokračoval dál." - Radkin Honzák
Musím uznat, že hrot toho, proč to holky někdy v životě nemaj lehký, se skutečně nakousl. Bodrý, žoviální sexismus.
Knihu jsem nečetla, jen dostala a prolistovala. DÍlko hodnotit proto nebudu, jen chci dát ostatním též prostor nechat se odradit.
Asi nejsem ta, která by tento typ příběhů a poučení potřebovala ke spokojenému životu. I tak jsem si knihu se zájmem přečetla a něco si z ní odnesla. Koncept knihy byl takový slepenec. Přijde mi jako promarněná šance, že rozhovory novinářky s Honzákem nenavazovaly na příběhy žen a komentář psychiatričky.
Na to, jak těžké osudy některé ženy měly, se kniha čte velmi lehce.
Některé příběhy jsou hodně poučné, z některých mi naskakovala husina. U příběhu Terky Laubeové jsem nepochopila, co dělá v této knížce. Rozhovor mezi příběhy ujde. Přijde mi však, že oba aktéři umí více.
Nejvíce se mi líbil poslední příběh. Myslím, že kniha by se obešla i bez rozhovorů s panem doktorem Honzákem, které mi tam přišly tak trochu navíc. Naopak podle obalu knihy se může zdát, že hlavním autorem je on ...
Raději bych to slyšela jako živé rozhovory ale i tak byla kniha přínosnou. Silné ženské příběhy několik výletů do ženského světa a vtipné hlášky pana doktora Honzaka, který ma vždy skvělý nadhled. Jsem ráda že kniha je tak otevřeně a upřímně napsaná
Knížka to je svým způsobem zajímavá, to jo. Ale čekala jsem od toho něco jako "Všichni žijeme v blázinci", jenže prostoru pro pana Honzáka tady mnoho nebylo. Vlastně mi ty tři části - rozhovor s panem Honzákem, reálné příběhy žen, a hodnocení psychiatričky, která tyto ženy nikdy neviděla, vůbec nejsou k sobě. Škoda.
Příběhy jednotlivých žen byly zajímavé, ale nebavil mě moc rozhovor s Radkinem Honzákem, přišel mi takový vlastně o ničem. Celkově si ale myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení.
Není mi úplně jasné, proč je kniha zpracovaná zrovna takto - příběhy žen okomentované psychiatričkou, proložené rozhovorem novinářky s Radkinem Honzákem. Něj nevidím tu souvislost a proč je to v jedné knize.
Každopádně oboje je poučné a k zamyšlení...
Pan Honzák je pro mě kapacita, sečtělý, inteligentní člověk a rozhovor se mi moc líbil. Hlavně si nebere servítky, mluví narovinu, otevřeně a ještě má zajímavý humor. Příběhy žen byly drsné, myslím si, že by si některé zasloužily i větší rozebrání. Komentář paní psychiatričky byl zajímavý, ale obešla bych se klidně bez něj.
Od knihy jsem cekala vice. Pribehy kratke, nelze proniknout do hloubky. Nazor psycholozky, ktera s akterkami nikdy nemluvila, to me zarazi. Rozhovor pana profesora s novinarkou se hodi spis do autobiografie. Neda se srovnat s knihou “Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoreni”, mozna kdybych je cetla v jinem poradi....
Opravdu to nemáme někdy lehký. Ale dá se najít cesta lepší. I třeba s pomocí doktorů a blízkých.
Knihu doporucuji všem. Budu se k ní určitě vracet. Moc mile napsaná.
Životní příběhy žen, které to neměly a nemají lehké. K tomu pohled psychiatra, psychologa. Nebylo to špatné, příběhy jsou ze života, některé vás chytnou za srdce, ale na druhou stranu, takových osudů jsou mraky a nikde se o nich nepíše, ať už se týkají žen nebo mužů. Třeba ženy závislé na nakupování, alkoholičky, matky samoživitelky, ženy týrané, trpící anorexií, žijící s psychopatem, ženy s nízkým sebevědomím... Příběh každé takové ženy by vydal na samostatnou knihu. Tohle byla taková rychlopsychoporadna. Vzhledem k tomu, že příběhy žen zde nejsou vyprávěny v souvislostech, tak si spoustu věcí musí čtenář i psycholog domýšlet. Jedna věc je předkládaný problém, druhá věc je příčina...
Asi bych ji doporučila lidem, kteří o psychiatrii a psychologii neví nic moc. Přijde mi bezva jako úvod k zamyšlení se nad tím, jestli to, jak žiju, je celkem v normě, nebo ne. To co na ní hodnotím jako dobré je i fakt, že příběhy končí neuzavřené, v procesu, tj. mohou dodat naději, když se zdá, že není východiska.
10 zamotaných životních příběhů deseti žen, které se snaží rozmotat osoba povolaná, tedy psychiatrička. A do toho rozverné a hravé rozhovory novinářky s hvězdou mé soukromé psychiatrické hitparády, panem Radkinem Honzákem.
Co na něm obdivuji nejvíce? Je naprostým protipólem současného trendu nic se nememorovat, vždyť se dá všechno najít na internetu. Okouzluje nás širokým spektrem svých znalostí. Okamžitě a bez jediného kliknutí :-)
V knížce jsou propojeny zpovědi žen, které nejsou brnkačka s honocením a pohledem odborníka. Při četbě osudů žen mne občas přepadly myšlenky co (asi) dělám špatně, proč todle a tamto... takže jsem se cítila pod psa. Je možné, že v něčem nás posune, zamyslíme se. Dále je kniha doplněna o rozhovory s panem Honzákem.
Popravdě mě více bavily rozhovory pana Honzáka s paní Mandausovou, kdyby takhle byla celá kniha, určitě bych se nezlobila. No a v některých příbězích jsem se trochu viděla, tak proč se nad sebou nezamyslet. Celkově za mě průměr.
Zajímavé příběhy žen, komentář k tomu od psychiatričky, proloženo rozhovory. čekala jsem trošku víc, nicméně bylo to poučné.