Klára Mandausová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1968

Nová kniha

Hoď je za hlavu

Hoď je za hlavu - Klára Mandausová

„Ty nechceš mít děti? Co z tebe bude? Tohle ti vůbec nesluší! Jak to, že nic nestíháš? Snaž se a pospěš si! Já ti to říkala! My to s tebou myslíme dobře!“ To js... detail knihy

Související novinky

Svěží vítr, Hadrové panenky nelžou a další knižní novinky (36. týden)

Svěží vítr, Hadrové panenky nelžou a další knižní novinky (36. týden)
V aktuálním přehledu knižních novinek vám představíme výběr knih, které se objeví na pultech knihkupectví od 2. do 8. zá... celý text

Populární knihy

/ všech 14 knih
Srdcová desítka
Srdcová desítka
Muži jsou vinni?
Muži jsou vinni?
Hoď je za hlavu
Hoď je za hlavu
Dobro a zlo 21. století
Dobro a zlo 21. století

Nové komentáře u knih Klára Mandausová

Dobro a zlo 21. století Dobro a zlo 21. století

„"Zlo je absolutně nekreativní, je pořád stejné. Dobro je naopak jiskřivé, tvůrčí, roztančené, sebeironické a velmi humorné. Znáte snad nějakého diktátora, který by měl smysl pro humor? Když přijde kajícník ke zpovědi, myslí si, jaké kdovíjak extra originální hříchy má. Ale není to pravda, každý máme stejné. Zlo je opravdu zoufale nekreativní." "Všichni vyčítají křesťanům, že jsou pokrytci, že hlásají Desatero, ale že sami podle něj nežijí, že jsou závistiví, sobečtí a pokrytečtí. Ten postřeh je přesný a je to tak. Všechny kritiky zvu na prvních pět minut jakékoli mše svaté. První společnou a nahlas deklarovanou modlitbou je: „Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším, myšlením, slovy i skutky, a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina..." Do kostela tedy přicházíme jako parta průšvihářů, lidí, kteří velmi dobře vědí, že s Desaterem problémy mají, že by podle něj mohli a asi i chtěli žít, ale že vůle člověka je slabá, že nám to moc nejde a že víme moc dobře, že nám to nejde a že nejsme lepší než ostatní. Opět Chesterton řekne, že světec je ten, kdo ví že je hříšník. To je ten rozdíl. Zdá se, že Putin, Stalin a další diktátoři takto o sobě neuvažují." Další rozhovor, který měl dělat úplně někdo jiný. Zejména úvodní slova Kláry Mandausové mě donutila na chvíli knihu odhodit. Manžel ji četl neskutečně dlouho z podobných důvodů. Orko je v zásadě stále stejný a konzistentní, ale špatně si vybírá s kým rozhovor vést. Mohu podepsat komentář Žirka. Takový Martin Veselovský by určitě vedl čtivější i hlubší rozhovor :o) Ovšem, komu KM nepřekáží, určitě čtěte a přidejte si čtvrtou hvězdu. Inspirativních témat a pohledů je v knize dostatek! 3/4“... celý text
— Chesterton

Hoď je za hlavu Hoď je za hlavu

„Tak jsem si chtěla po dlouhé době přečíst nějakou odbornou knihu. Ale ejhle, promiňte mi tento výraz,ale za mě hrozný kecy. Dávám jednu hvězdu za snahu. Kniha si ale určitě najde své čtenáře.30%.“... celý text
— Olous1

Vietnamské srdce, český domov Vietnamské srdce, český domov

„Nechci hledat chyby na zpracování, ale je velmi potřebné nahlédnout do života komunity vietnamských spoluobčanů. A toto nám tato útlá knížka nabízí. Dle mého jsou naši vietnamští "návštěvníci" nejpracovitější a nejsnaživější národ, který u nás žije, za což si velice často vyslouží hanlivé oslovování, tykání a neúctu. Samozřejmě většinou od lidí, kteří jim nesahají ani po kotníky v pracovitosti, snaze a rodinné soudržnosti. Jsem moc ráda, že se někdo této úlohy popsání pocitů této generace "čechovietnamců" ujal a díky za to. Zajímavé zmínky o kulturních zvycích a tradicích ve Vietnamu.“... celý text
— 1alena1

Srdcová desítka Srdcová desítka

„Knížka povídek, z nichž většina vezme za srdce. Silný a dojemný příběh je hned v první povídce Kde domov můj. Vypráví o italských imigrantech, kteří museli roku 1915 opustit Itálii. Když už si u nás zvykli, museli se zase vrátit do rozbitého domova. V srdci si odnesli vzpomínku na Čechy a nikdy nezapomněli. Hlavní postavy jsou zde český kluk a italské děvče, kteří si slíbili, že se po válce najdou. Jenže jak mohl kluk odjet, když se táta z války nevrátil a máma s dětmi by tu musela hospodařit sama. Děvče v Itálii doufalo a věřilo. Roky plynuly, život nečekal. Nechci úplně prozradit děj, je smutný. ,,Kdyby se na ně někdo díval shora ze svahu nad jezerem, viděl by na lavičce jen dva bosé stařečky, co se drží za ruce a mlčky sledují hladinu. Tolik by se pletl. Ti dva tam dole sotva odrostli z krátkých kalhot a sukní. Dvě dětské duše, které měly jedna druhé tolik co vyprávět.““... celý text
— Cestovatelka136

Hoď je za hlavu Hoď je za hlavu

„Skvělé... jak se v mnohém člověk najde. S odstupem času, kdy už vás to "nesejří" se i zasmějete. Nejvíc "miluju" asi Uklidni se. To mohou létat talíře, když na tuto frázi dojde v nejvhodnějším okamžiku ;-)“... celý text
— Netopyr07

Přejít na knížky autora