Holomráz

25.06.2019

Oproti Rychlopalbě trochu amatérštější a o dost nudnější a na fantasy málo výpravné.

10.05.2019

Mě to bavilo.... je to první kniha od autora.. a i když je Wolrich největší cynik široko daleko a jeho život stojí za starou bačkoru, tak já sem se u toho bavil... pokud budu pod nátlakem donucen srovnání s mistrem Kulhánkem dám 80 procent....

15.04.2019

Když se řekne Holomráz, vybaví se mi milionkrát ohraná rádiovka od Slzy na který je jediný pozitývum Anče Kadeřávkovic v klipu...ovšem tenhle Holomráz je jinej kalibr. Dílo bylo plný zvratů, akce a překvapení a díky tomu bych si dovolil ji přirovnat k Vyhlídce na věčnost od Kulhánka - ačkoli se jako čtenář amatér neodvážím jakkoli porovnávat díla a mistry už vůbec ne, přeci jen bych našel jeden společný jmenovatel těchto dvou knih - námrd!..a strašnej...první půlkou knížky jsem se prokousával docela těžko ale pak to celé začalo nabírat na obrátkách a onen šťastný konec rozdýchávám ještě teď (stejně jako Vyhlídku). Příběh o antihrdinovi budu mít v hlavě ještě dlouho a vřele tuto četbu doporučuji každému, kdo si na wšemocného Wolricha troufne. 5 hvězd a šestou dokreslim na monitor sám!

19.02.2019

Má první kniha od tohoto autora, která uspokojila očekávání. Nemám co dodat, vše tu již čtenáři zmínili a tak knihu už mohu jen doporučit pro zkrácení pochmurného dne :)

05.02.2019

Bylo to zvláštní, ale nenudila jsem se. Všechny části do sebe zapadají. Jsou plné zvratů a člověk neví, kdy některá z postav zemře. Kniha je rozhodně nevšední. Běžní konzumenti všedního fantasy těžko něco podobného ocení.

28.12.2018

Přečetl. Povídky v závěru odvrhl, zajímavý nápad dle mého nepřevážil zpracování. A samotný Wolrich - trochu jiná, "drsná kulhánkovská" škola fantasy, ale nevím, jestli potoky stříkající krve a vyhřezlé vnitřnosti nejsou samoúčelné. Samotný Holomráz by bez těch předcházejících povídek nedával moc smysl. Závěr překvapivý. ALe celkově fakt nevím, jestli je u autora ambice oslovit někoho mimo okruh fantasy fanoušků.

16.09.2018

Byla jsem zvědavá, kam (a jestli vůbec) se autor se svou tvorbou pohnul. Nic proti Kopřivovým předchozím akčním vraždírnám, byly zábavně ujeté, ale "Holomráz" jej v mých očích přece jen pozvedl na vyšší spisovatelský level. Tyto ne zcela tradiční fantasy příběhy postrádají obvyklá hrdinská klišé, případně je zpracovávají podstatně cyničtějším způsobem. Jistě, existuje více knih s podobným antiheroickým přístupem, ovšem ne každá v sobě má dostatečnou nadsázku i hloubku, svérázné dialogy a spád bez zbytečné vaty.
Wolrich je výborná postava a vůbec bych se nezlobila, kdyby se množství povídek s ním a o něm rozrostlo. Nedá se říct, že bych si tohoto pragmatického podvodníka, zloděje a sebestředného hajzla vyloženě oblíbila, naživo bych ho potkat nechtěla, rozhodně jsem ho však chápala. Všechny ty duševní pochody, sarkastické poznámky, trefná přirovnání a dobré postřehy... užívala jsem si to víc než děj samotný (ten byl samozřejmě v každé povídce taky fajn, ale bez osobnosti Wolricha by šlo o poloviční zážitek).
V prvním příběhu "Idol" se podíváme do čtenářsky atraktivních prostor sirotčince, budeme svědky toho nejdůležitějšího, co zformovalo charakter hlavního nehrdiny (povídku jsem ohodnotila 85%). Poté se přeneseme o nějaké čtvrtstoletí dál a staneme se svědkem honičky za "Bednou", za záchranou života oblíbené asistentky. Hodně akce a málo přesahu, ovšem četlo se to výborně (75%). Třetí povídka je majstrštyk - z Wolricha je slavný, bohatý, životem unavený šedesátník a čeká na něj největší, nejnáročnější představení jeho života, když je vmanévrován do bitvy proti nepřátelské armádě (95%).
Ani k zbývajícím třem Kopřivovým povídkám nemám vážnější výhrady, byť nejsou z Wolrichova světa. "Tajnější než ilumináti, mocnější než zednáři" jsou zábavným pohledem do zákulisí vysoké politiky a zároveň zamyšlením nad dětskou duší (75%). "Den, kdy zemřel Richard Stark" v první polovině až tak nebaví, ovšem jakmile autor prozradí pointu, je to síla - znepokojivá a nepříjemná (70%). "Literární bomba roku" je krátká, poměrně zajímavá hříčka (65%).
Pochvalnou zmínku si určitě zaslouží i povedený doslov, vtipný a poctivý rozbor autorova díla. Na knížku jsem potřebovala dva večery a opravdu se těším, s čím Štěpán Kopřiva přijde příště, "Holomrazem" si nastavil laťku dost vysoko.

21.05.2018

Wolrich, ne zrovna kladný hrdina, lhář, zloděj a podvodník v podání Kopřivy mě bavil.
Kopřivo, jen tak dál.

11.05.2018

Wolrich je borec a vůbec nevadí, že to není žádnej velkej klaďas. Prostě ho musíte milovat pro ty jeho špatné vlastnosti, které dává tak okatě najevo, ať se vám to líbí nebo ne. První dva příběhy jsou takovým "hustým" úvodem před samotným Holomrázem. Který to teprve rozjede na plné koule a o koule jde tady často doslova. Jo, je tam slušná dávka zvratů (i zvratek) při kterých jsem se pobaveně usmíval jak debil (nebo jak Wolrich?) Tohle dílko je lepší než Asfalt a ani bonusové příběhy, které tady nemají co dělat, to nedokázaly zabít. Snad jen jediná výtka, chci o Wolrichovi číst dál... co se s ním dělo než zestárl?

21.04.2018

Skvěle napsané s tak nemorálními postavami, až jsou uvěřitelné. Snad jen na konci poslední povídky by neuškodilo ubrat počet zápletek.

02.01.2018

Začnu hlavním hrdinou. V prvních dvou povídkách mi přišel v pohodě, sice podvodník, zloděj a lhář, vlastní prospěch až na prvním místě, ale přesto docela sympaťák... V té třetí jsem ho však už moc nemusel, působil na mě jako nesympatický prospěchářský hajzl. Občas jsem měl pocit, že toho antihrdinství je v knize až moc a nějaký ten heroický patos by tomu neuškodil. Na konci si u mě Wolrich trochu šplhnul, ale i tak... Takže tohle je asi jediný malý zápor téhle knihy, protože jinak je Holomráz zábavný, čtivý, vtipný, akční, originální a tak by šlo pokračovat až do nekonečna, přelouskal jsem ho za jediný den (no, přeci jen jsou ty prázdniny a já nemám celý den nic na práci :)). Jednička skoro podtržená. Teda... ještě jeden zápor by možná i byl. Tři závěrečné povídky mají pěknou pointu, ale to je tak všechno. Jinak jsem je přelouskal jen z povinnosti. Ale to už je opravdu jen detail.

03.09.2017

Od Koprivu moja premiera a musim uznat klobuk dole. Sice mi vadil trosku charakter hlavnej postavy, ale aj taky zaporak ,ako hlavna postava, nie je zla. Tesim sa na dalsie diela.

25.07.2017

Nemohu hodnotit jinak než, plným počtem hvězd. Postavy životné, tři ústřední povídky propojené a vývoj děje překvapivý. Jak už se píše v doslovu ,,Štěpán Kopřiva nedává čtenáři co chce, ale to co chce on, on si hraje s textem a hraje si s ním mistrně, brutálně a s chirurgickou přesností".
Při porovnání s knihou, si připadám jako malá bílá laboratorní myš, která dostala dárkem krásně zabalenou živou krajtu s mašličkou na krku.

27.02.2017

Nevadil mi příběh, nevadila mi "povídkovost" knížky, ale prostě nemám extra v oblibě knížky, kde je hlavní postava hajzl (i když se třeba propracovává k tomu aby na konci nebyl) a těžko se pak jeho očima hledají kladné postavy.

22.10.2016

Parádní magiáš, magiguláš s kořením tak kouzelným, že vám učaruje hned na první dobrou. Mohu směle doporučit, nejste-li šosácky upjatý suchar, který věří na Gandalfa a "pravé" fantasy.

09.09.2016

O hodně povedenější a čtivější než Asfalt.Slušné dílo české fantasy,které se mi líbilo.75%.

31.08.2016

Ne nemůžu dát víc jak tři z několika prostých důvodů a tím prvním je složení z povídek či novely a povídek. Svět, i když jen letmo načrtnutý, je dobře podaný a je z něj cítit prohnilost, špína a všudypřítomná zvrhlost. Je to vlastně takové fantasy Sin City.
Wolrich jako takový je hodně zajímavě vystavěná postava, ale zasloužil by ucelenější pohled. Buď román, nebo více kratších útvarů, které ho více přiblíží. Takhle je to takové ťuknutí na začátek, do středu a pak nakonec, bez spojnic a kontextu. Kopřivův styl mám hodně rád, ve výsledku mi ale tohle celé přišlo jako možná trénink na něco většího ze stejného světa. Samostatně životaschopný, ale furt cvik. Navíc mi přijde, že autor trochu skákal mezi rebelií proti pravidlům a jejich slepým následováním, díky čemuž hlavně závěry vyznivají trochu do ztracena a nepřichází u nich onen kýžený "wooohoooo" moment, ke kterému text graduje. Ostatně závěr mě zklamal i u Asfaltu. Bonusové povídky Holomráze jsem nedočetl, naprosto mne neoslovily.

19.08.2016

Když sáhnu po fantasy, očekávám rozmáchlý příběh, propracovaný svět, řadu dějových linií, množství různorodých postav... Nic z toho od Holomrazu nečekejte. Kopřiva (jak jinak) pojal fantasy hodně osobitým způsobem. Dvě povídky a novela, spojené postavou hlavního hrdiny, jsou svým rozsahem spíše skromné, svět (jaksepatří špinavý a hnusný) je jen letmo nastíněn a samotné příběhy působí co do rozmachu a počtu hrdinů spíše komorně (a nic na tom nemění ani masakr statisícové armády na konci závěrečné novely). Upřímně, Kopřivovo pojetí fantasy mi nijak zvlášť nesedlo, a on ani ten děj není bůhvíjaký. Zatímco u Asfaltu se člověk pro samou akci nemohl pořádně nadechnout, a když už se mu to konečně povedlo, tak mu ten dech zase vzaly úžasně bizarní a morbidní popisy (to jsou ale dvě krásná cizí slova), u Holomrazu je tempo o poznání pomalejší a popisy bývají takové neslané nemastné...

U "Asfaltu" jsem uvažoval, že mu dám čtyři hvězdičky, ale nakonec obdržel jen tři. U Holomrazu (který je jiný a pro mě celkově slabší než Asfalt) by to byly jasné dvě - nebýt hlavního hrdiny. Wolrich mě možná přistihl ve slabší chvilce, možná ve mně zahrál na nějakou citlivou strunu, nevím. Ale každopádně je to literární postava, která mě oslovila tak, jak se to v poslední době povedlo jen málokteré. Ano, je to grázl, podvodník a nezvratně pokřivený charakter, lhaní je pro něho stejně přirozené jako dýchání (a vyměšování), ale přesto jsem s ním dokázal až překvapivě snadno cítit a chápat ho. Zkrátka a dobře mě dostal, i s celým svým zpackaným životem, plným ponížení, zklamání a proher. Hm, snad ani nechci vědět, co to o mně vypovídá :) Takže tři hvězdy za něj i za slova, která by klidně mohla být mottem celé knihy: "Všechno dopadne vždycky špatně. Každý příběh. Nakonec všichni umřeme."

29.10.2015

První tři povídky jsou o Wolrichovi. Přes to, že první povídka je snem každého koprofila, jedná se o docela dobrý a hodně drsný příběh dítěte z "děcáku", které touží po lepším životě.
Ve druhé povídce nás Wolrich vezme na zběsilou honbu za bednou. Tato povídka je nejakčnější a nejzábavnější.
Holomráz je už jen slabší odvar. I kdyby armád a čarodějů pochodovalo po stránkách 3x tolik. Odfláknutý konec, vysvětlený na půl stránce, tomu ještě nasadil korunu.
Wolrich je sice celkem sympatický antihrdina, ale že by mě nějak chytil za srdce... Možná mu uškodila povídková forma a dlouhé časové skoky mezi jednotlivými příběhy a na mě až moc primitivní nechutný humor. Zajímavý, že u jiných autorů mě to nevadí.
O něco lepší, než od poloviny nudný Asfalt, ale stále jenom lepší průměr. A to jsem uvažovala o koupi Rychlopalby. Už neuvažuji.

Hodnocení jednoznačně vynášejí nahoru další kraťoučké bonusové povídky, které jsou naprosto geniální, vtipné a originální.