Homo adaptabilis: Lidé jsou přizpůsobiví
Renata Landgráfová , Hana Navrátilová , Miroslav Kutílek
Schopnost přizpůsobovat se okolnímu prostředí patří k významným znakům všech živých organismů. Autory knihy zaujalo, jak výrazně se adaptabilita rozvíjela jednak při vývoji předchůdců lidí, jednak při vývoji našich jednotlivých civilizací, tedy obecně v historii Homo sapiens. Lidská schopnost adaptovat se na změny prostředí se proměňovala od prvotního pouhého pasivního přizpůsobování se přes zvýšený podíl aktivity u druhů Homo až k tvůrčí adaptabilitě, kterou nalézáme u Homo sapiens. Značná pozornost je věnována zásadní revoluci v dějinách lidstva, tedy vzniku a rozvoji zemědělství, a jejím důsledkům, které vedly k nové strukturalizaci lidské společnosti. Tvůrčí adaptabilita je pak podrobně popsána na příkladu rozvoje egyptské kultury. Autoři však nezastírají možné negativní stránky civilizačního rozvoje a poskytují nové pohledy na překonávání těchto potíží a na zrod a vývoj vě... celý text
Přidat komentář
Kniha je velice čtivá na to o jaké se jedná těžké téma. Je skvělé, že v knize je popisován Egypt jako příklad. Škoda jen, že krom Egypta není do knihy přiřazena další starověká civilizace.
Strhávam body za Kutílkov evidentný nedostatok spisovateľskej zručnosti a za poslednú kapitolu, ktorá je vlastne kritikou postmoderny. Človek si otvorí knihu o pravekých ľuďoch a podstate ich zručnosti a na konci nájde bezbrehé a s témou absolútne nesúvisiace navážanie sa do filozofického smeru, čo je dvakrát také rozčuľúce, keď považujete postmodernú filozofiu len za nudný balast a vôbec vás netrápi, čo si jej zástancovia alebo odporcovia myslia.
Zajímavé, i když se člověku může zpočátku ze všech těch pleistocénů, holocénů a dalších -cénů točit hlava, určitě by se o takových knížkách mělo vědět. V té první polovině jde vyloženě o tu adaptabilitu, kterou autoři ilustrují na několika příkladech, v další polovině knihy jsem ocenila kapitoly o starověkém Egyptě, maat, mýtech a stručného nahlédnutí do mentality starověkých Egypťanů, učinilo to knihu zajímavější a dodalo jí to "šťávu". Jinak kdyby autoři napsali knížky o dalších starověkých civilizacích v podobném duchu jako byly kapitoly o Egyptě, vůbec by mi to nevadilo, naopak.