Homo Deus - Stručné dějiny zítřka
Yuval Noah Harari
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414448/bmid_homo-deus-strucne-dejiny-zitrka-GRh-414448.jpg
4
418
418
Po bestselleru Sapiens – Úchvatný i úděsný příběh lidstva obrací Yuval Noah Harari zájem k budoucnosti. Analyzuje, jaké důsledky mohou nastat, když se tradiční kolektivní mýty lidstva utkají s novými „božskými“ technologiemi, jako jsou např. umělá inteligence nebo genetické inženýrství. Harari představuje vizi nepříliš vzdáleného světa, v němž zřejmě budeme čelit novým typům výzev. V knize Homo deus – Stručné dějiny zítřka zkoumá naši budoucnost svým typickým způsobem, v němž kombinuje především historii, filozofii a přírodní vědy, ale i poznatky dalších oborů. Jak to dopadne s demokracií, když firmy jako Google a Facebook budou znát naše záliby a preference (včetně politických) lépe než my sami? Co se stane se sociálním státem, jestliže počítače budou úspěšné na trhu práce a vznikne tak počtem většinová třída „zbytečných lidí“? Jak naloží s genetickým inženýrstvím např. islám? Budou v Silicon Valley vyvíjet jenom nová technická zařízení, nebo i nová náboženství?... celý text
Literatura světová Literatura naučná Věda
Vydáno:
2017
,
Leda
Originální název:
Homo Deus: A Brief History of Tomorrow, 2016
více info...
Přidat komentář
Není podstatné , zda se s názory autora plně ztotožňuji nebo zda jsem větší optimista, pokud se týká budoucnosti lidstva. Přínos knihy vidím v tom, že především nastoluje otázky a snaží se na základě historického vývoje a současných vědeckých poznatků predikovat budoucnost. Harari své závěry a analýzy nabízí jako logické vyústění aktuálních vývojových tendencí. Nečiní si nárok na neomylnost a skromně přiznává, že před vědci stojí ještě mnoho záhad a nejasností, které ještě neodhalili. Podobně jako předchozí dva díly i Homo Deus nabízí spoustu námětů k zamyšlení.
Doporučuji!
Tím, že jsem nečetl Sapiense, nemohu porovnávat. Je pravda, že mnohé z toho, co autor předkládá mi přijde nedotažené, na druhou stranu tímto způsobem provokuje čtenáře k vytváření vlastního názoru. A k zamyšlení.
Takže za mě skvělá kniha. Jedna z těch, které by měl přečíst (a osobně promyslet) každý, kdo je toho schopen.
Sapiens se mi líbil. Nadprůměrně dobrá kniha.
Homo Deus už se mu ale nevyrovná. Šedý průměr. Některé nápady mě zaujaly, ale s autorovými myšlenkami nějak nesouzním.
Jak zrecyklovat polovinu jedné knihy a stejně z toho udělat mezinárodní bestseller. Navíc jde o recyklaci té pro mě bohužel horší části, méně vědecké, hodně názorové, tematicky neuspořádané... Pro čtenáře Sapiens tak Homo Deus nepřináší (minimálně do doby nástinu budoucnosti někde před 3/4 knihy) mnoho nového, argumenty (dokonce i příklady) jsou často už známé. A i když v některých případech rád s autorovými závěry souhlasím, to jak k nim dochází prostě nelze označit za vědeckou práci. Znovu si vyzobává, zjednodušuje a stereotypizuje (nebo ne, záleží na tom, co chce říct), sám si definuje, a pak na základě toho shrnuje... A velmi silné názory má i na věci, kterým dokonale nerozumí (nebo to tak alespoň vyplývá z jeho textu). Navíc jistou neuspořádaností knihy, která se honosí podtitulem "Stručné dějiny zítřka", docela trvá, než se čtenář k tomu budoucímu člověku dostane. A to se přitom dá shrnout internetem věcí, "nadvládou" (no dobře, výraznou pomocí) chytrých algoritmů a umělým ovládáním/ovlivňováním mozku. Jinak se znovu řeší peníze, náboženství vs. ideologie vs. věda, projekt nesmrtelnosti, duše, nevědeckost liberalismu/humanismu a víry ve svobodu... Nezvolit verzi audioknihy, asi bych neměl sílu knihu dočíst a skončil bych někdy v jedné třetině.
A jen pro příklad, co mě trklo:
- MAD (vzájemné zaručené zničení) je právě o jaderných zbraních, ne odpovědí na konvenční převahu SSSR.
- Zjednodušit druhou světovou válku na vítězství SSSR ("Němci byli nakonec poraženi jenom zásluhou Sovětského svazu") je naprosté ignorování toho, jak ta válka začala (Molotov-Ribbentrop), toho, kdo do SSSR během války dodával (např. Lend-Lease), i toho, kdo otevřel frontu v Itálii i západní Evropě. Nehledě na boje mimo Evropu.
- Popisování humanismu na základě kultury (resp. jeho vliv na ni) ignoruje mnoho příkladů opačných. Takto zjednodušovat a selektivně si vybírat knihy či filmy by dokázalo zdůvodnit cokoli.
...další příklady ať si každý čtenář najde sám, na internetu je článků spousta.
Planuju precist znovu prvni dil, ten se mi libil asi vic. Prislo mi, ze v textu prosakuje autoruv pesimismus budoucnosti lidstva. S nekterymi zavery jsem nemohl uplne souhlasit - prijde mi, ze Y. N. Harari je striktne proti jakekoli vire a jakemukoli Bohu. Vira ( podle meho ) je ale jedna z dulezitych charakteristik lidskeho pokoleni, bez ktereho bychom se neobesli.
Celkove, kniha podava krasne ucelene kapitoly a neboji se zakousnout do jakehokoli tematu. Takovych knih vice :-)
Moje osobní vzpomínka na tuto knihu je jedinečná a asi si ji budu pamatovat ještě hodně dlouho. Letní týdenní dovolená v covidovém roce strávená na chalupě, kdy jsem celé dopoledne strávil toulkami přírodou a po obědě se uvelebil v křesle venku na dvoře s vychlazeným pitím a knížkou. Už od druhého dne jsem se celou dopolední procházku nemohl dočkat, až zase vezmu odpoledne do ruky tuto Harariho knihu. Doslova jsem hltal každou stránku a líbilo se mi to ještě víc než Sapiens, na které navazuje. Nebál bych se celou knihu shrnout tím, že doslova vysvětluje, jak funguje celý svět. Jedna z těch, které doporučuji, kudy chodím.
Na rozdíl od většiny jsem nečetl autorovu první knihu Sapiens. Musím jako ostatní diskutující ocenit autorovu erudovanost a obrovský rozhled. Líbí se mi jeho styl psaní a některé úvahy. Souhlasím, že člověk se posouvá k božství ve smyslu antickém, tj. žije, vytváří a ničí ve velikém rozměru. Nicméně tato skutečnost lidstvo odvádí od křesťanského Boha. Současná krize rovněž potvrdila autorovu předpověď, že pandemie představují dnes především selhání člověka, nikoliv vědy. V neposlední řadě rovněž souzním s autorovým pohledem na marxismus a náboženský fundamentalismus. Na druhou stranu nejsem přesvědčen o autorově vyškrtnutí náboženství a spirituality z dějin budoucnosti. K tomu se váže i má další výtka, jelikož autor nepřipouští jakýsi krok zpět v celkovém vývoji lidské civilizace. Tím nemyslím nutně nějaké zpátečnictví, ale zavrhnutí určité cesty k prosperitě, která se ukáže jako nebezpečná nebo nemorální. Kniha se mi bohužel zdála příliš chaotická a autor neustále skáče mezi jednotlivými tématy. Nejnudnější pasáž představuje kapitola o lidském podvědomí. Nicméně zajímavé úvahy, které vás donutí k hlubšímu zamyšlení.
Hodnotím jako podnětné, nepovrchní, zajímavé čtení, ovšem i trochu deprimující. Jeden si pak klade otázku, má lidská rasa vůbec nějakou nadějnou vyhlídku? Vše, na co člověk přijde se dá zneužít. Škoda jen, že se nedozvíme, jak to dopadne.
Druhá polovina knihy byla daleko čtivější. Některé věci se opakuji ze Sapiens, ale opakování je matka moudrosti. Mám rozporuplné pocity, ne z knihy, ale z toho, co nás čeká jako lidstvo.
Jak významně ovlivní algoritmy a data náš život? Určitě se objeví nové paradigma, které budeme muset akceptovat. Myslím, že Harari dosáhl svého. Jeho hlavním úkolem v této knize bylo donutit člověka, aby se zamyslel nad sebou samým a celým lidstvem. Jak by napsal, je to také intersubjektivní.
Homo deus je kniha s velmi širokým záběrem a úžasným způsobem kombinující poznatky z historie, filozofie, psychologie, sociologie, ekonomie, politologie, biologie, fyziky, religionistiky a informatiky.
Autor například vysvětluje, jakým způsobem souvisela zemědělská revoluce se vznikem tradičních teistických náboženství a jaký vliv měla na uvažování člověka. Na základě těchto poznatků Harari vysvětluje, jak v návaznosti na pokrok lidstva, který přinesla průmyslová revoluce, došlo k všeobecnému odklonu od Boha a jakým způsobem jeho místo zaujal člověk sám. Člověk jako nejvyšší autorita v době humanismu nahradil tradiční teistická náboženství podobným způsobem, jakým Bůh v minulosti umlčel všechny živé organismy, které ke člověku promlouvaly stejným způsobem jako člověk k nim (animismus) nebo jiná pohanská náboženství. Humanismus je proto dle autora náboženství stejně, jako je náboženstvím křesťanství nebo judaismus.
Stejně tak se ukazuje, že lidské já, tedy individuum, netvoří pouze jeden hlas, ale ve skutečnosti je změtí vzájemně si odporujících hlasů, které mají původ opět v biochemických impulzech ve dvou mozkových hemisférách. Taková a další vědecká zjištění podkopávají samotné ideály humanismu, které staví na jedinečnosti člověka jako svobodně se rozhodující bytosti. Stejným způsobem, jako v minulosti humanismus na základě nového poznání nahradil teistická náboženství, má i humanismus být nahrazen novým náboženstvím, resp. systémem, který bude lepším a věrnějším způsobem reagovat na nové poznatky a možnosti. Příklady takových nových náboženství může být techno-humanismus nebo dataismus.
Homo deus je skutečně fascinující čtení od začátku až do konce. Často jsem musel knihu odkládat, abych jednotlivé myšlenky zvládl vstřebat. Přesto se mi jistě všechno zpracovat nepodařilo. Při čtení bylo totiž velmi snadné nechat se zahltit množstvím různých postřehů, hypotéz a zcela výjimečných meziborových propojení.
Harariho první kniha, Homo Sapiens, se pro mne stala skoro až jakousi biblí. Homo Deus je také výborná, ale místy už mimo moje chápání (vědy jako genetické inženýrství, technika atd. jdou mimo mě). Znovu musím obdivovat, jaké široké znalosti Harari má a jak brilantně je umí všechny propojit do jediného díla, ale pokud srovnám se Sapiensem, musím se přiznat, že jsem často ztrácela pozornost a netušila, o čem je v knize řeč. Pozitivně ale hodnotím autorovy odkazy na špatné zacházení s hospodářskými zvířaty a jejich degradaci na pouhé stroje.
Dobře napsaná kniha, bezpochyby. Ale občas jsem měl pocit, že čtu 100+1 nebo Enigmu... A občas, a to je asi dobře, jsem měl chuť s autorem polemizovat. Přijde mi totiž, že i on, stejně jako např. ortodoxní věřící, je limitován svou vírou - ve vědu a techniku, a tudíž nepřipouští žádné kompromisy nebo alternativní řešení. Cožpak lze naprosto všechno vysvětlit racionálně? Duše neexistuje, přišli na to vědci v laborce. Ale cožpak jsou vědci naprosto neomylní? A pokud ano, nejsou pak jen dalšími samozvanými božstvy, snažícími se ovládnout nevzdělané masy?
Inu, podruhé si tuto knihu už nepřečtu, ale nejsem vůbec naštvaný, že jsem jí obětoval několik desítek hodin svého života. Nepřináší sice moc nového, ale vkusně servíruje lidskou vševědu v atraktivní a efektní kompilaci. A nutí přemýšlet, což je její výsadní devizou.
69/100.
Výtečně napsaná druhá kniha Harariho, kterou jsem četla. Líbila se mi stejně jako ta předchozí. Velmi na autorovi oceňuji nestrannost, se kterou předkládá pravděpodobné vize budoucnosti, informace i svoje úvahy. Čtenář doopravdy váhá, na jakou stranu se vlastně Harari přiklání a jasno dostane až v úplném závěru - v Poděkování.
Tímto i já děkuji autorovi za mimořádný čtenářský zážitek a spoustu podnětů k přemýšlení a ujasnění si vlastních hodnot.
Po Kahnemanovi jedna z nejpoučnějších knih, které jsem četl.
Proč děláme to, co děláme a kam to vede? Co budeme chtít (a moct) dělat za deset - dvacet let?
Futurologie je většinou taková pseudodisciplína velmi imaginativních ťunťů, pokud je ale podložena současnými poznatky, průlomy a srovnáním s historickým vývojem, je z toho docela realistický vývod. Pět let po vydání jsou některé věci skutečně přesně trefené.
Přečtěte si a velmi, velmi hluboce přemýšlejte nad kapitolou o nahraditelnosti vašeho zaměstnání stroji. Ještě je čas se přeškolit.
Velmi obsáhlý pohled na svět. Jeho historii, vývoj a predikci do budoucna. Často jsem byl ale naštvaný, je to taková kniha, kdy si říkáte, "vážně to takhle je?".
První autorovu knihu jsem ještě nečetla, ale myslím si, že autorovi “sedla” asi lépe, než tato. Je vidět, že autor je kovaný historik a o minulosti má přehled velmi dobrý, ale co se týče budoucnosti, tak mi jeho úvahy přijdou často jako střílení od boku. Některé postřehy v knize byly jistě zajímavé. Nicméně z hlediska evoluční biologie a z hlediska sociologického jsou mnohem čtivější a informovanější třeba knihy od Matta Ridleyho.
Dobrá kniha, která vede k zamyšlení a tím se mi líbí. Ano je to trochu mix ode všeho trochu, je to občas zbytečně radikální, nebo černé, to je jedno, ale kvůli tomu, že to vidím trochu jinak, to ještě nezatratím. Jsou tam otázky které je dobře, že je někdo zvedá a pokládá. Zároveň je to ploché a mělké, aby se to dalo číst a prodat i v Americe.