Homo Deus - Stručné dějiny zítřka
Yuval Noah Harari
Po bestselleru Sapiens – Úchvatný i úděsný příběh lidstva obrací Yuval Noah Harari zájem k budoucnosti. Analyzuje, jaké důsledky mohou nastat, když se tradiční kolektivní mýty lidstva utkají s novými „božskými“ technologiemi, jako jsou např. umělá inteligence nebo genetické inženýrství. Harari představuje vizi nepříliš vzdáleného světa, v němž zřejmě budeme čelit novým typům výzev. V knize Homo deus – Stručné dějiny zítřka zkoumá naši budoucnost svým typickým způsobem, v němž kombinuje především historii, filozofii a přírodní vědy, ale i poznatky dalších oborů. Jak to dopadne s demokracií, když firmy jako Google a Facebook budou znát naše záliby a preference (včetně politických) lépe než my sami? Co se stane se sociálním státem, jestliže počítače budou úspěšné na trhu práce a vznikne tak počtem většinová třída „zbytečných lidí“? Jak naloží s genetickým inženýrstvím např. islám? Budou v Silicon Valley vyvíjet jenom nová technická zařízení, nebo i nová náboženství?... celý text
Literatura světová Literatura naučná Věda
Vydáno: 2017 , LedaOriginální název:
Homo Deus: A Brief History of Tomorrow, 2016
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že oproti Sapiens je kniha znatelně slabší. V první polovině ještě docela drží úroveň (ale zároveň i díky tomu, že zhusta opakuje, co již bylo řečeno v knize předchozí), ale s přibývajícím počtem stran jde kvalita dolů.
Harariho apokalyptické vize mají samozřejmě svou opodstatnitelnost a autor se je snaží dokládat řadou referencí na aktuální vědu a průmysl, ale zdá se mi, že ten ucelený a vysvětlitelný obrázek historie a budoucnosti lidstva, který vykreslil v první knize, se mu rozpadá. Mnoho představených technologických konceptů je tak zjednodušeno, až se člověk obává, jakých nepřesností se autor dopustil i v Sapiens a já si toho akorát kvůli ne tak velké znalosti historie nevšiml.
Zároveň se Harariho názor zdá příliš nepřesný a zjednodušující, např. jeho tvrzení, že všem státům vládnou vládci staré školy, kteří si pod technologickou nadvládou představují maximálně tak nukleární zbraně. Přitom už v roce 2015, kdy kniha vyšla, např. Čína mohutně investovala do šmírování svých obyvatel a i dnes tolik populární "bodovací systém" byl ve fázi vývoje.
Oproti první knize Home Deus trpí i českým překladem plným podivně skloňovaných anglicismů a nepřesností.
Obecně je Homo Deus stále poměrně inspirativní čtení, ale první kniha Sapiens mi dávala mnohem větší smysl.
Zdánlivě volné pokračování autorovy předchozí knihy Sapiens. Stejně čtivé a plné myšlenek. A stejně subjektivní, plné autorových představ a názorů, přestože se autor úporně snaží o objektivitu. Některé Harariho vize, hlavně v závěru knihy, jsou jako předtucha společenství Borgů ze Star Treku. Ale o tom dále. V textu je nepochybně množství nesmírně zajímavých myšlenek. Vyzdvihl bych pojem „intersubjektivní entity“, kolem kterých se v podstatě vše v lidské společnosti točí (alespoň dle autora, smysl to nepochybně dává). Další zajímavé téma je popis toho, jak fungují revoluce, a že obvykle nevyhrává ta strana která má nejvíc podporovatelů, ale naopak ta strana, která se v mocenském vakuu dokáže nejrychleji efektivně organizovat. Je to logický závěr, ale vysvětluje mnohé, nejen z naší vlastní historie. Aneb, proč obvykle vyhrají různé oligarchistické skupiny … V knize je toho samozřejmě mnohem víc.
Na druhé straně je tu však opět Harariho zvláštní pohled na svět. Skutečně vyzívá k tomu, aby nadnárodní korporace typu Facebook, Google, Twitter a další, algoritmicky rozhodovali o osudech uživatelů? Kam to vede, vidíme nyní. Aneb, těšíte se na sociální skóre jednotlivce po vzoru autoritářské Číny? Dnešní realita mazání nepohodlných účtů, cenzura konzervativních, pravicových a klasicky liberálních názorů jasně ukazuje, kam svět směřuje a Harariho, až naivní, proklamace o odevzdání našeho soukromí nadnárodním entitám je v tomto světle dost strašidelná.
Některé úvahy a myšlenky jsou podnětné. Některé zcela mimo. Zmínky o možné cestě k nesmrtelnosti / „bezsmrtnosti“, nedokážu komentovat, teprve budoucnost ukáže, kam biotechnologie pokročí.
Zaráží absence nějakého varování před nastupující totalitou progresivní levice, diktaturou multikulturní dystopie a politické korektnosti a s tím související cenzurou / autocenzurou nepohodlných názorů, tolik prosazované v západních zemích. Tam kde mluví o dataismu se nějaké náznaky zmínek cenzurních zásahů objevují. Vše v rámci možného konfliktu mezi přívrženci dataismu a jeho odpůrci. Kam v této dichotomii patří dnešní nadnárodní internetoví giganti FB, Google a další se silou mazat nepohodlné názory a přímo či nepřímo ovlivňovat milióny uživatelů, s jednoznačně politicky motivovaným korporátním vedením? Je opravdu zvláštní, že tohle Harari nepředvídá. Náznaky tohoto vývoje se začali objevovat mnohem dřív než v době prvního vydání knihy, tj. v r. 2015, alespoň tedy pro ty kdo je chtěli vidět.
Každopádně, jako obvykle, času stráveného s knihou v žádném případě nelituji, čte se stejně snadno a svižně jako předchozí Sapiens a obsahuje množství látky k přemýšlení.
Velmi dobrá kniha O CESTĚ k budoucnosti a jak by člověk jako tvor mohl vypadat. Pozor na očekávání, nejde o futuristickou knihu. Část věnující se budoucnosti je asi v 25% (cca 100 stránek) na konci knihy. Většina dnešních autorů pouze replikuje myšlenky z jiných knih na které se odkazuje. Tato právě přináší nové pohledy a souvislosti, které vás donutí k zamyšlení. Např. nad vědomím, vůli, konstrukty člověka, humanismem, náboženstvím. Každopádně by si jel přečíst každý techno-optimista (jak já :-) aby dokázal domýšlet některé možnosti technologického pokroku.
Mě se spíše líbila první část, kde autor popisoval to jak se člověk stal božským ... a poté poslední část, kde hovořil o době dat! :-) za mě rozhodně kniha, kterou bych doporučila :-)
Stručně: s nadhledem napsaná kniha, díky které lépe pochopíte člověka a svět.
Podrobněji: Deprese a obezita zabíjí víc lidí než války a terorismus. Po překonání hladomoru a epidemií a zajištění štěstí pro každého (s pomocí biochemie) je na řadě vítězství nad smrtí. Homo sapiens se proměňuje v homo deus. Skutečně je ovšem individuální spokojenost, které málokdo dosáhne (protože když získáme jedno, chceme už něco dalšího), nejvyšší společenskou metou, skutečně je odvracení se od přírody (mj. kvůli pochybné víře, že zvířata nemají vlastní vědomí a tudíž musí být člověku podřízena - dokázat ostatně nelze ani existenci lidské duše) a nadvláda humanismu cestou k sebezáchově civilizace?
Neměli bychom si z historie odnést především poznání, že k dominantnímu společenskému modelu existují alternativy? Jak píše Harari, před vznikem teismu byl člověk jen jedním hercem v komparzu tisíců, nikoliv ústředním hrdinou. Bible člověka přesvědčila o jeho morální nadřazenosti nad ostatními živými tvory. Díky vědecké revoluci pak lidé pochopili, že mohou zastoupit také Boha.
Přestože humanismus oslavuje jedince, výlučnost homo sapiens spočívá především v jeho organizačních schopnostech. Bez svých druhů by člověk takového (evolučního) pokroku nedosáhl, jenom duše a vědomí mu dominanci nezajistí (proto jsou podle Harariho sporné výzkumy pracující s jednotlivci nebo malými skupinkami - nezohledňují mnohdy určující celospolečenskou dynamiku).
Moderní společnost přitom paradoxně funguje nikoliv na základě objektivních, vědecky změřitelných jevů (alespoň dokud nebude „fikce přetavená do genetického a elektronického kódu“), nýbrž zejména díky sdílenému subjektivnímu (!) přesvědčení, víře v příběhy, které si vyprávíme a které nemusí mít mnoho společného s realitou. Věříme v hodnotu peněz, společenské rituály a zákony, ale protože víra nestačí, lidské jednání je stále více usměrňováno písemnými nařízeními, čímž dochází k ještě většímu odtržení pravidel, podle kterých žijeme, od žité skutečnosti, ve které žijeme. Administrativa vytváří alternativní univerzum.
Výsledkem vyjednávání dohody o spolupráci mezi vědou a náboženstvím je podle autora současný kult humanismu. Pravdu má dneska člověk (čehož kromě obchodníků rádi zneužívají také populističtí politici), ne příroda či Bůh, který by psal příběh našeho života. „A protože chybí scénář a lidé ztratili svou roli ve velkém dramatu, nikdo nás před katastrofou nezachrání a nedá smysl našemu utrpení. Nečeká nás ani dobrý, ani špatný konec, vlastně žádný konec. Události se jen tak nějak odehrávají jedna za druhou. Tento svět nevěří v účel, jen v příčinu, a kdybychom hledali motto modernity, znělo by nejspíš: občas se to posere."
Univerzálním řešením problémů přinejmenším od kolapsu státního socialismu ve velké části Evropy není víra, ale navyšování produkce a spotřeby. Nepřetržitý ekonomický růst je nadřazen náboženství, rodině i morálce. Zastavit jej může leda vyčerpání všech zdrojů nebo ekologická katastrofa. Jedna z komodit, která hraje stále významnější úloha, se ovšem zdá být nevyčerpatelná - (osobní) data. S pomocí nich za nás počítače mohou dělat rozhodnutí i vykonávat práci. Lépe, než bychom to dokázali sami.
Je zřejmě otázkou času, kdy si bezchybné stroje svou moc nad nedokonalým člověkem uvědomí a převezmou kontrolu. Do té doby můžeme žít v iluzi, že jsme svobodnými pány světa, a na Facebooku, který nás pravděpodobně zná lépe než náš partner/partnerka, dál lajkovat videa s roztomilými koťátky a spokojeně konzumovat vše, co nám volný trh nabízí.
Opět velice svěží, originální, poučený a ironický pohled na lidské hemžení, z nadhledu stále více připomínající mravence v mraveništi jimž často vypadává signál z velína, a tím i střídavě mizí a objevuje se smysl jejich existence. Osobně jsem od knihy čekal ještě více, zejména pak lepší rozepsání vytvoření a perspektiv Člověka božského, ale dobře si uvědomuji, že tak myšlenkově nabitá, aktuální, přesná a s patřičným, tak příjemným nadhledem na Sapiens psaná díla, jakými jsou Harariho knihy, dokáže promyslet a napsat jenom nemnoho ze sedmi miliard mozků. Zcela sdílím Harariho obavy z 21. století, usilovně a bez rozmyslu pádícího k horizontu po "the Road to Nowhere"(Talking Heads), na které se stejně jako na 17. nebo 20. století hodí Shakespearovo "vymknuta z kloubů naše doba šílí". Nudit se asi nebudeme, protože účast bude svým způsobem "dobrovolně povinná", a zřejmě nás čekají přesně podle čínského přísloví "zajímavé časy". Tak s chutí do toho, a berte to jako hru, nic víc to opravdu není! Pokud jste ještě Homo Deus nezačali číst, určitě si nejdříve přečtěte Sapiens od téhož autora. Doporučené filmy k domyšlení knihy: Koyaanisqatsi, Naqoyqatsi, případně též Powaqqatsi. A něco muziky: Kraftwerk, Daft Punk, Moby.
Perfektna, uzasna, prorocka. Odporucam kazdemu kto sa zaujima o svet v ktorom zije a kam bude tento svet smerovat.
Zatímco píšu tento komentář miliony nevědomých algoritmů sledují moje prsty na klávesnici a zjišťují, že píšu jen čtyřmi, že si velice často pletu při psaní "a" a "s", že často zapomínám na poslední písmenko a že
často místo čárky napíšu "m" a naopak. Sledují moji srdeční frekvenci, při jakých slovech se mi lehce zvýší, a kdy je naopak úplně v normálu. Algoritmus analyzuje hudbu, kterou právě poslouchám, světlo, jaké je v místnosti i teplotu, jaká v okolí panuje. Na základě toho tento nevědomý algoritmus vyhodnotí lépe než já, co jsem zač.
Na základě svých poznatků je schopen mi příště doporučit přesně takovou knihu, písničku, výrobek, popřípadě partnera, který mi bude vyhovovat.
Ideální. Zodpovědnost za mé činy, za výsledek chemických procesů v MÉ hlavě, v MÉM VĚDOMÍ, má zcela nevědomý algoritmus. Ale kdo ví - třeba jsou lidé tak strašně omylní právě proto, že mají vědomí.
A možná, že pro uspokojení neustále se zvyšujících potřeb společnosti bychom měli skutečně nechat vládnout nevědomé bytosti. A pak...kdo ví, kdo ví, kdo ví.
Zrůdné čtení.
Harari chvíľu nechá nabudeného čitateľa pri pohľade na názov knihy v presvedčení, že sa dozvie čosi o svojej budúcnosti, kde si užíva privilegované miesto vládcu a všetko bude preňho jednoduchšie, lebo technologický prokrok smeruje k hotovému edenu na zemi. Tiež história, ako vľúdny svedok, hovorí v prospech nedosiahnuteľného pána poznateľného sveta. Ale čitateľ nie je sprostý, čitateľ vie, že v niečom bude háčik, ten dramatický háčik, pretože je to predsa pre čitateľa. Tak sa to robí. Ale je tam napísané „Homo deus“, takže sa teší, že k homo deovi dospeje, a teší sa, ako sa s ním stotožní. Začne čítať. A príde facka. A potom ešte jedna, a kopanec do gulí, a stena dá čitateľovi ďalšiu, a zaleje ho krvavá polievka, a má dočítané, a nevie čí je. A nevie, či je. A čo a ako, a vôbec. Čitateľ pochybuje o svojom úsudku, pochybuje o sebe, o svojom druhu a zase o sebe. Chodí mátožne a pochybuje. Už pochybuje aj o svojich pochybnostiach. Je vďačný za tú mentálnu nakladačku. On to videl, ale nie tak dôsledne, lebo sám na to nemal; už vidí viac, aký je jednoduchý, smiešny a tragický. A stotožňuje sa s tým.
Stručné dejiny zajtrajška sú silné práve v kontexte súčasnosti. Pomenúvajú človeka minulého a človeka súčasného. Myslím si, že najprv treba premyslieť situáciu týchto dvoch a potom sa obrátiť k tomu tretiemu. To je kus roboty. Pravdaže, teraz hovorím o sebe.
I když se po přečtení knihy Sapiens může zdát, že Homo deus se zčásti opakuje, je to opět velice inspirativní čtení. Provokativní, neotřelé a nadmíru zajímavé. Na takové v současnosti u jiných autorů nenarazíte. Spíš než o ucelenou monografii jde o volnější text plný historických a antropologických exkursů. Hlavním tématem knihy je proměna lidstva a lidského druhu založená na nejnovějším vědeckém a technologickém progresu. Analýza současných trendů protažená do budoucnosti vede ke zneklidňující, avšak ne katastrofické vizi nastávajícího věku.
Na mne je to strašně "natahované", rozvláčné a název "Stručné dějiny zítřka" mi skutečně přijde velmi vtipný :D protože jednu myšlenku, která by se dala srozumitelně shrnout na dvě strany, autor bezdůvodně rozvádí na dvaceti stranách ve dvou kapitolách.. Knihu stále čtu, dostal jsem ji jako dárek, a to je hlavní důvod, proč jsem knihu ještě neodložil. Některé myšlenky v knize jsou zajímavé, ale skutečně by nemusela mít 450 stránek :/ autor se v ní mnohokrát opakuje, omílá dokola pořád to samé.. Celou knihu dočíst myslím bude vyžadovat ohromnou trpělivost..
Změť informací a postřehů, pravd, polopravd až mystifikací, ovšem vše podáno jako skálopevná fakta (např. všechny choroby nezavlekli Evropané do Nového světa, to bohužel fungovalo i obráceně), autorových myšlenek bez hlubšího rozboru omílaných jako na kolotoči, semletých až rozmixovaných do - jakého smysluplného a věrohodného závěru? Ne, takhle rozhodně ne.
České vydání ode mě získalo ještě další černé puntíky navíc:
1) opět se na vytištění knihy spotřebovalo neúměrně a nevhodně mnoho papíru - velká písmena jak pro předškoláky, velký formát a pevná hutná vazba, takže ve výsledku mimořádně těžký (hmotností, nikoli obsahem) produkt nevhodný k držení v ruce;
2) celou knihou se (z pochopitelných důvodů) míhá pojem homo sapiens, a protože toho bylo už asi moc, tak autor postupně vypustil homo a zbyl jen sapiens, což je samo o sobě velice divné, ovšem v českém vydání si toto latinské sousloví navrch dovolili skloňovat tak, že v druhém pádu z toho vypadlo (bez) "homo sapiense", hrůza hrůz.
Sapiens ma nadchol pre rýchly tok textu s množstvom informácií na malom priestore. V tejto knihe sa diaľnica zmenila na cestu 1. triedy. Text občas brzdia opakovania - niekedy viacnásobné. Je to však výborná kniha. Musíme diskutovať o tom, aká budúcnosť nás čaká a či chceme, aby za nás rozhodovali algoritmy zo Silicon Valley.
I po přečtení jeho přechozí knihy Homo Sapiens, kterou si částečně sám vykrádá, je to stále velmi inspirativní a provokativní čtení. Je to takové intelektuální cvičení a zamyšlení se nad světem a smyslem nás lidí v něm.
Pohled do budoucnosti a jak bude budoucí člověk vypadat je vesměs negativní, alespoň z dnešního pohledu, ale úplně to samé by si o dnešku asi říkali lidé žijící před 100 lety. Hodně mě bavilo provokativní vysvětlování náboženstvích a jejich pokračovatelů -ismů: komunismu, humanismu, liberalismu apod. Harari by se jinak dobře uživil jako autor scifi knih, protože za některé jeho představy možného směřování lidstva by se nestyděl ledajaký scifi autor a strašně rád bych to viděl zfilmované :-).
Všechny ty vize má dobře podložené a vysvětlené, že pokud trend půjde dnešním směrem, tak to tak určitě musí dopadnout. Ale to je potíž všech proroků, věští dle současných znalostí a projektují věci, které známe teď, do nedaleké budoucnosti. Reálně to ale bude nakonec úplně jinak, protože plno věcí, které si ani Harari nedokáže představit, ještě nebylo objeveno. Každopádně lidstvo a budoucí člověk se určitě nudit nebude a rád bych se dožil malého nakouknutí, zda opravdu vznikne Homo Deus, jak si autor myslí.