Hon na lišku
Roald Dahl
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21793/bmid_hon-na-lisku-659e6ff6acdca.jpg
4
80
80
Má-li být knížka o válce, atomové bombě, budoucnosti a šotcích úspěšná u čtenářské veřejnosti, musí být zatraceně dobrá. Hon na lišku se zabývá všemi zmíněnými tématy a dobrý je. Příběh začíná vměšováním gremlínů do bitvy o Británii, sleduje osudy tří pilotů - Petrskoče, Valdy a Pohorka - až po třetí světovou válku a popisuje nárůst lidské pošetilosti kulminující v přespříštím konfliktu. Vůbec to není povzbudivé čtení, jakkoliv je požitkem knihu číst. Je to duchaplná satira se spoustou čistokrevného humoru. Soucítí a zároveň si nebere servítky. Polechtá vám bránici i vyděsí. Je napsaná s chutí, chytře a se škálou imaginace, která snese srovnání s velkými satirickými romány minulosti . Prvky humoru a thrilleru.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , Volvox GlobatorOriginální název:
Sometime Never: A Fable for Supermen, 1948
více info...
Přidat komentář
Takhle to dopadá, když se vám zásadní díla do hlavy nedostávají chronologicky.
Začátek s letadlama, to jsem viděl v nějakém filmu kdysi. A úplně na sto procent to bylo v Simpsnech v čarodějnickém dílu, akorát Gremlini rozebírali autobus. Od třetí světové války dal mi to zase připomnělo mnoho jiných sci-fi příběhů, které jsem tak za svůj život konzumoval řekněme hodně. Takže, je třeba při čtení vycházet z toho, že tohle je to úplně původní a to co mi to připomíná z toho vycházelo.
Každopádně, Dahl byl pan spisovatel, knížka je super čtivá, je plná sarkasmu a černého humoru a jako Plzeňéka mě dost bavilo, že postavy mluvící nářečím mluvily po Plzeňsku Copa Jakpa a tak..
Víte, co je „brambužina“? Já to před chvílí taky nevěděla.
A víte, jak vyřadit z provozu vojenský bombardér? Ani to jsem před chvílí nevěděla.
"Tak jo, a odkud se ty brambužiny berou?" vmísil se diplomaticky Valda.
"Mám za to, že rostou na brambužiníku. Dal bych za to nevím co. Ale když nad tím přemýšlím, … tak o tom sám pochybuju.“
A co se týče těch letadel, až si přečtete tuto knížku, budete vědět i to, jak co nejrychleji zjistit nejslabší místa takového letounu a jaké že jsou ty nejefektivnější metody záškodnických operací proti jejich pilotům.
„Pokoušel sám sebe přesvědčit, že celá ta věc byla triviálního a nedůležitého rázu, pouhý vrtoch představivosti, mlhavá vidina, představa v zápalu boje, ale uvnitř cítil nepokoj, a záblesk tušení …
No, jak jinak byste asi vyhodnotili zjevení gremlína na křídle letounu? Vlastně máte několik možností, můžete se třeba rozhodnout, že se jedná o ojedinělý úkaz, ale taky takovou událost můžete odbýt mávnutím ruky, anebo ji naopak můžete považovat za záležitost vážnou a snažit se dát událostem hlavu a patu, jak se říká, přijít tomu na kloub.
Jo, jo, jen se snažte! Pan Dahl opět odevzdal nám čtenářům chytře napsaný příběh, tentokrát o fanatickém lesku gremlinských očí a jejich zlověstném pohledu, který nevěští nikdy nic dobrého…
… právě se začíná letecká bitva o Británii, spitfiry létají vzduchem, připravené bojovat, na Zemi totiž zuří další ze všech těch nesmyslných lidských válek, co jich naše dějiny pamatují!
Z vtipně napsaného příběhu o bojových letcích vás bude pořádně mrazit!
Myslíte, že to je protimluv? Tak věřte, že v případě pana Dahla, je to přesně tak, on tohle totiž umí – napsat vtipně satirický a přitom mrazivě upřímný příběh o válečném zlu …
„A odkudpak ty seš?“
„Přece z planety Země.“
„Aj – aj … z Hvězdy válek. A japa se tam dnes všichni mají?“
„Bojuje se bitva o Británii.“ Odpověděl Petrskoč.
„Já vím … dělá se mi z nich šoufl.“
…
„Copak vy nikdy neválčíte?“
„Válčit? Nikoliv, proč bychom to dělali? … Po pravdě řečeno, jednou jsme to zkusili, jen tak …, ale ukázalo se, že při tom umírají lidi …“
Vlastně máte kliku, když právě teď sedíte doma a v klidu si čtete, bezprostředně vám totiž asi nic nehrozí, i přesto možná ale pociťujete při čtení tohoto příběhu nějaké napětí, což bude nejspíš proto, že „přecitlivěle reagujete na každou maličkost“, ale možná, že je to jinak, možná, že „nebezpečí číhá na každém kroku a není zas až tak složité skončit v jejich drápech“ … no, a možná, že máte stejný problém jako Petrskoč, který si právě myslí, že to, co právě vidí, vlastně ve skutečnosti nevidí vůbec, jenže, blázni si nikdy nemyslí, že jsou blázni. Ale ostatním to neunikne.“ Takže, kdo ví, jak se to s těmi gremlíny vlastně má?
Ano," řekl Petrskoč, "řekl jsem gremlín. … měl dlouhý ocas a na hlavě rohy a buřinku, ta zelená buřinka mu trůnila mezi rohama, měl na sobě běžnou předpisovou leteckou kombinézu a holínky s přísavkama …“
Dobře jsem se bavila, ale fakt jsem zároveň i cítila to podivné mrazení v zádech a divný pocit v žaludku – z toho sdělení, na které možná jen přecitlivěle reaguju … jenže to mrazení, to říká, že ne, spíš, že je to s námi, lidmi (ve světle nejen současných událostí), ještě daleko horší, než si jen umím představit …
„A teď mám najednou pocit, jako bych zažil něco, co se nikdy nestalo. Sám nevím, jak se cítim. Fakt nevím nic."
Podle mého názoru vrcholná autorova kniha. Blíže nic neprozradím, čtěte. Jen jedno zcela nespoilerové upozornění: Kniha v prvé polovině zdánlivě ztrácí spád, to je ale záměr, který čtenář pochopí a ocení v závěru. V knize sedí každé slovo.
U této knihy si dovolím zveřejnit jednu velkou výtku překladatelům do češtiny, a sice, že naprosto nemilosrdně nepřekládají originální názvy knih. Je to u našich překladatelů automaticky zavedený a dost příšerný folklór. U této Dahlovy knihy to bije do očí přímo extrémně: Jak mohl někdo tak úžasnou knihu s plně výstižným a troufnu si i napsat geniálním původním názvem "Sometime Never" vydat v češtině pod tak idiotským titulem "Hon na lišku"!!??!!
Kniha, která je mixem snad všech Dahlových přístupů - napínavé vyprávění, pohádkové postavy, dobrodružství a pak děsivé prognózy. Rozhodně stojí za přečtení.
Hádam každý autor, aj keď jeho tematický okruh mohol byť odlišný, sa aspoň v myšlienkach zamyslel nad tým, kam to všetko speje. A niektorí, mnohí, tieto myšlienky viac či menej zručne pretavili do románu, či poviedky. Tak vzniklo Orwellove 1984, Zamjatinovo My, Vonnegutova Kolíbka, Boyeovej Kallocain a mnohé iné diela. Hon na lišku je Dahlova odpoveď na túto tému.
Kniha sa dá rozdeliť na dve polovice. Tá prvá si nezadá s Dahlovými rozprávkovými knihami. Humor, fantázia, jedinečné figúrky a scény s až vizuálnym rozmerom (prvú leteckú scénu by som si naozaj prial vidieť na plátne, najlepšie zrežírovanú Burtonom). Tá druhá je čisto zameraná na autorovu predstavu o budúcnosti ľudstva. Mimo nepekných vyhliadok ju tvoria aj veľmi trefné kritiky jednotlivých svetových veľmocí a režimov. Treba podotknúť, že od konca vojny, keď táto kniha vyšla, sa mnoho kľúčových vecí nezmenilo, takže temer všetko je stále podivuhodne vierohodné.
Tá rozpoltenosť knihy mi trocha vadila, no stále je to pohlcujúce čítanie. Otvorene, bez servítky, o ľuďoch. Dôvod, prečo sa na toto svojské dielko veľká časť čitateľskej obce pozerá pomedzi prsty, mi uniká.
Já to hodnocení prostě musím vylepšit. Moje "Dahlovské období" bylo fajn - příjemné oddechové čtení, ideální pro vypjaté období dokončování disertace - a ačkoli se mi více či méně líbily všecky jeho knížky, tak Hon na lišku je naprostý vrchol. Chytil mě už začátek: příběh z mně drahého leteckého prostředí, lízlý špetkou letecké pověrčivosti, pak přecházející v pohádku... a najednou je z kouzelné válečné pohádky příběh hrůzy, protože svět skočil na jinou kolej, než kterou pamatujeme my. Brrr. I závěr se mi líbil. Jedni nemohou žít bez druhých. Za mě plný počet, tahle knížka se mi vryla do hlavy.
Zpočátku jsem nebyl úplně nadšená, ačkoliv je Roald Dahl mým oblíbeným autorem. Je to těžší čtení než obvykle, ale i tady je Dahlův styl jasně patrný. Knížka nepostrádá vtip ani promyšlenou pointu a její téma je (bohužel) stále velmi aktuální. Vřele doporučuji.
První knížka od Roalda Dahla, která se mi dostala do ruky. Nevěděla jsem, co od toho čekat, ale byla jsem překvapená, jak na malém prostoru a pro mě skvělým, prostým, ale zajímavým jazykem byla vylíčena zkáza planety jako celkem jednoduchá věc, což je na celé knížce opravdu nejděsivější, jak už bylo zmiňováno v jiných komentářích. A gremlínům bych už prakticky od začátku šlápla do úsměvu, jak nesympatičtí mi byli.
Knihy Roalda Dahla mám ráda, ale Hon na lišku mě moc nenadchl. Ze začátku, kdy se gremlini ukázali jako záškodníci, jsem se bavila, ale pak to šlo z kopce. Druhá půlka už je pak jedna velká depka. Normálně se v nich vyžívám, ale tohle se mi četlo opravdu špatně.
Místy opravdu mrazivé čtení s tak originálním nápadem, s jakým snad nemohl přijít nikdo jiný než Roald Dahl. Až se člověk (zase) diví, že po Honu na lišku dosud nesáhli filmaři. Kromě řádění gremlínů a zaslouženého konce lidstva je ovšem v knize ještě něco pro mě velmi důležitého, a to kapitola s popisem toho, co se odehrává v hlavě válečného pilota. Dahl v ní pravděpodobně zužitkoval vlastní zkušenosti a zkušenosti svých kolegů a je to stoprocentně autentické a přímo vtahující.
Trošku jiný styl od R. Dahla. Ze začátku mi nepřišlo moc čtivé. Tématika je sice depresivní, za to myšlenka je podle mého názoru skutečná. A člověk si díky tomu uvědomí určité věci.
Opět se dobře četlo, i když téma je poněkud pochmurné a depresivní. Ze začátku mne trochu nudili ti letci, ale Gremlinové byli zábavní. Škoda, že pozadí příběhu je podle mého názoru až trochu děsivé....
Knihy Roalda Dahla mám moc ráda a dosud jsem ji je všechny užívala. Hon na lišku je slabší, i když téma je rozhodně zajímavě zpracováno.
Mrzí mě, že jsem si jako první knihu od Dahla v knihovně náhodně vybrala zrovna tuto (má z jeho děl jedno z nejnižších hodnocení zde). Nijak mě nezaujala, humor mi nesedl, vyprávění o gremlinech bylo rozvleklé až nudné. Vzhledem k roku vydání jsou fascinující dost reálné úvahy o fungování komunismu a jiných zlorežimů. Toť vše, jinak slabé.
Čekal jsem humor, ale... Nic depresivnějšího už jsem dlouho nečetl. A některé pasáže jsem přeskakoval a dočetl jsem to jen proto, že jsem čekal jestli to nakonec nebude lepší... A nebylo
přebal knihy slibuje duchaplnou satiru se spoustou čistokrevného humoru. S první částí by se i dalo souhlasit, ale s tím humorem tedy fakt ne... Opravdu netuším, co přesně mělo být v knize k smíchu. Osobně mě to hodně mrzí, protože člověk je natěšený na řachandu...a nic. Takže humor moc nečekejte :-)
Překvapivý a zábavný úlet, příběh se postupně odpoutává od reality a graduje až do úplné fantasknosti. Pokud na tohle přistoupíme, máme možnost užít si také silný filosofický a pacifistický podtext knihy.
Přišlo mi to jako zvláštní scifi/fantazy, druhá polovina se mi zdála ale nějaká odfláknutá... Pokud tedy postapo k přemýšlení, pro mě raději Vonnegut...
Autorovy další knížky
| 2005 |  Obr Dobr |
| 2005 | Příběhy nečekaných konců |
| 1986 | Jedenadvacet polibků |
| 2017 | Čarodějnice |
| 2002 | Můj strýček Oswald |
Katastrofický příběh (ikdyž se tohle označení asi v literatuře nepoužívá), který pro mě nebyl příjemný na čtení.
A ten slíbený humor se nekonal. Nezasmála jsem se ani jednou.