Dohazovač
Pavel Frýbort
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21526/mid_dohazovac-KbI-21526.jpg
4
38
38
Honza Jareš série
< 5. díl
Bezpečný přístav je agentura, která osamělým srdcím nabízí seznámení s vhodným partnerem a poskytuje rady, jak být při tomto důležitém životním kroku úspěšný. Vyhledávanou pražskou seznamku založil Honza Jareš, soukromý detektiv z Frýbortova románu Bodyguard, protože už nechce pátrat v choulostivých a riskantních záležitostech. Také on zatoužil po bezpečném povolání a sám sebe označuje za dohazovače, který pomáhá lidem ke štěstí. Se svým společníkem Bonym poznává plejádu roztodivný postav a figurek, které v jejich seznamovací kanceláři hledají recept na svá trápení. Jako psycholog a právník radí klientům většinou Jareš, ale v jeho knize osudu je psáno, že svému předurčení detektivem neunikne. Právě v Bezpečném přístavu na něj čeká jeho nejsložitější kriminální případ a z dohazovače se stane málem obětí rafinovaných zločinců.... celý text
Přidat komentář
Mám moc rád Frýbortovi knihy a tento román je opět čtivý, plný překvapení.Přečetl jsem jeden román a musel jsem si sehnat všechny jeho knihy. Netvrdim, že by to mělo kohokoliv duševně obohatit, ale jako oddechový žánr vynikající
Jako většina Frýbortových knih je i tato čtivá, má spád a poutavý děj, který není nijak vzdálen od naší současnosti.
Tušíte, jak vypadá recept na bestseller á la Pavel Frýbort?
Tady je.
Vezměte pořádnej hrnec (Frýbortův román má více než 144.000 slov!), naplňte ho až po okraj mračnem silně zdevalvovaných výrazů a nekonečně únavným žvaněním o ničem (protože v knize se žvaní pořád a pořád, při mučení, před sexem, při sexu, po sexu, jedním slovem FURT), potom to zahustěte příběhem od začátku do konce vycucaným z prstu, přihoďte pořádnou hrst nesympatických hrdinů (s jediným z těch lidí bych nechtěl cestovat ani tramvají, natož abych s někým z nich zašel na pivko!), okořeňte to izraelskou mafií, několika Rusy, Arabáčem, párečkem buzerantů a houfem proradných Cikánů, dodejte kufřík s pěti milióny babek, celou hromadu funkčních bouchaček, fabriku na lidský orgány, něco špičatých nástrojů, které by se dobře vrážely pod nehty, nezapomeňte na několikera pouta a na pár metrů prádelní šňůry, protože každou chvíli bude třeba někoho svázat, a to všechno okořeňte notnou dávkou sprosťáren, sexu a pornografie. A na závěr do toho „kočičkovsko-pejskovského“ dortu nezapomeňte vrazit ještě pár stříkanců mozkové hmoty, efektně umístěných na zeď útulného obýváku a navrch plnou ošatku „zkurvenejch policajtů“, aby to mělo ty správný grády.
Zdá-li se vám, že vyjmenované ingredience silně připomínají nejprofláklejší arzenál novodobé brakové literatury (nebo lépe: literatury, která si chce hrát na novodobou drsnou školu), nemýlíte se. Protože PŘESNĚ TOHLE ve Frýbortově románu najdete.
Mám drsnou školu rád, např. Chandler je mým oblíbencem číslo jedna, ale nejspíš i v literatuře platí: „Když dva dělají totéž, není to totéž…“
(Omlouvám se Frýbortovým fanouškům, ale „jemněji“ jsem tenhle komentář napsat nedokázal…)
Autorovy další knížky
| 1988 |  Vekslák |
| 1993 | Vekslák 2 aneb malý český bordel |
| 1996 | Jen jednou dostat šanci |
| 1990 | Přesilová hra |
| 1999 |  Poslední soud |
V této knize je toho všeho až příliš. Příliš duchaplných řečí, zápletek, mrtvol a rekapitulací předchozího děje. Autor to podle mne trochu přehnal i vše prostupujícím pesimismem, v tom si také moc nerozumíme i v jiných jeho knihách. Moc všeho tady opravdu je, ale k doporučení už podstatně méně.