Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173651/bmid_honzikova-cesta.jpg
4
1887
1887
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů. 9. vydání (2. v ČS).
Přidat komentář
Měla jsem ji u babičky a dědy v knihovničce. Knižka je to velice milá s nádhernými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Trošku z ní sálá doba minulá, ale myslím, že na kráse ji to neubírá.
Za mé školní docházky jedno z prvních povinných knih, ale bylo to milé čtení, všichni jsme tehdá záviděli Honzíkovi ty úžasné prázdniny na venkově u babičky, všichni jsme chtěli psa a o družstevních lívancích jsme snili nad tácem ze školní jídelny, který měl svůj nezapomenutelný odér a na něm těžko specifikovatelný pokrm. Četla jsem ji s úspěchem i svým dětem, pokouším se číst i vnučkám a vůbec se mi nezdá, že by ji nerozuměly. Je to milé povídání.
Asi si ji pamatuji hezčí. Protože byla první? Nevím. Každopádně družstevní kuchyně byla silná káva i na mě.
Neskonale milá a nostalgická knížečka. Dnes jsem se k ní vrátil po cca 20 letech a i tak mi nejedna příhoda připadala víc než povědomá. Oproti dřívějšku ale dneska podstatně děsivěji znějí fráze jako: "Družstvo za ně hodně utrží." "A dědečku, ty dostaneš taky něco?" "Jakpak ne," zasmál se dědeček. "Jsem přede družstevník!" :)
Mám dojem, že Honzíkovu cestu jsem nikdy nedočetla do konce. I tak jsem knížku měla moc ráda. Vždyť představuje dětství tolika z nás!
Moc milá kniha s krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Tuto knížku jsem měla v dětském věku moc ráda a mám ji ráda dodnes. Když byla dcera malá, knížku jsem jí předčítala a také se jí moc líbila. Takovýchto milých knížek pro děti by mělo být v dnešní době víc. A možná nejen pro ně...
Krásná kniha, která připomíná tradiční venkov a dětem se líbí. Malý Honzík totiž řeší i klasické "problémy" maličkých. Velmi příjemné na večerní čtení.
Kterak se během Honzíkovy cesty vůbec nic nestalo. A k ilustracím H. Zmatlíkové chovám od útlého dětství odpor.
Jedna z prvních knížek, kterou jsem v dětství přečetl hned po svém "vítězství" nad slabikářem a líbila se mi. Ale i na této knize je patrné, jak se časy mění. Mé děti ji četly ještě rády a se zájmem, ale má vnoučata do jednoho ji odmítala jako nezajímavou.
Pěkný příběh o zážitcích chlapce z prázdnin. Knížka je čtivá, má spád i zajímavý obsah vhodně doplněný ilustracemi.
Knížka mého dětství. Svého času jsem ji znala zpaměti a věřím, že kdybych se chvíli potrápila se vzpomínáním, Honzíka a jeho příběhy bych opět citovala :))
Možná je to vada charakteru, ale já se opravdu necítím poškozena tím, že jsem vyrůstala v době, kterou je dnes v módě nazývat totalitou a proto si také myslím, že cenzurovaná verze původního příběhu o tom, jak malý chlapec jede k babičce a dědečkovi a seznamuje se s principem družstevního hospodářství, je opravdu ubohá ukázka manipulace s dětskou literaturou. Fakt by se papír zkroutil, když dětem přiznáme, že se někdy praktikovalo společné vlastnictví a kolektivní hospodaření?
Četla jsem ji v první třídě ale stejně mě natchla ale předtím jsem ti knížky tak neprožívala
Co si pamatuji, tak moje první opravdové čtení. Hodně jsem ta dobrodružství prožívala a mám ji dodnes. Nemohu jinak než plný počet hvězd.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakem
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Oblíbená knížka z dětství. Teď jsem si ji připomněla, když jsem ji přečetla synovi. I jemu se moc líbila a taky ho fascinovaly ilustrace paní Zmatlíkové a krásně vyvedená první písmena kapitol. :-) Určitě se k ní vrátíme.