Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173651/bmid_honzikova-cesta.jpg
4
1887
1887
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů. 9. vydání (2. v ČS).
Přidat komentář
Tuto knížku jsme četli hromadně ve škole, jak kdysi bylo zvykem. Nyní poslechnuto jako audioknika, za příjemného hlasu paní Zd. Černé. Děj z vesnice, tam kde i dnes je život ještě v pořádku. Doporučuji malým čtenářům, kde se seznámí se zvířátky, ale poznají i nástrahy mezi svými vrstevníky. V knize nezapomenutelné obrázky.
Moje první knížka. Dostal ji sice můj starší bratr v první třídě u zápisu ... ale sotva jsem se naučila číst, už jsem se do ní pustila. Nostalgie.
Knihu jsem si přečetl, protože mi ji doporučila máma. A příhody malého Honzíka se mi líbily, byly docela zábavné. Akorát silně pochybuju o tom, že by dnes někdo poslal pětiletého kluka samotného vlakem. Ale jinak to byla hezká knížka.
Je to tak dávno, co jsem Honzíkovu cestu četl, že jsem si ji musel trochu připomenout. Kniha je zalitá sluncem a klidem venkova, konflikty jsou drobné, odpovídající věku malého čtenáře. Takhle nějak si pamatuju svoje dětství u babiček a dědečků. Něco navíc se ale tehdejší děti naučit musely, rozdíl mezi „naše“ a „družstevní“. I Honzík to pochopí na příkladu vlastního a družstevního vajíčka. V chuti byl rozdíl veliký!
Moc pěkné čtení jako dítě jsem ji četl několikrát. Teď jsem ji četl vnoučatům a bavila je také. Při dnešní masáží která se valí z televize je četba těchto pokladů důležitější než kdykoliv dříve.
Ach, ta nostalgie. Vrátila jsem se do dávných dětských let s Honzíkem a jeho barevnou kuličkou. Svým holkám jsem ji nečetla, raději si vybíraly Disneyovky v knihovně, nad nimiž jsem protáčela oči zase já. Samé ilustrace, čtení minimální. Honzíkova cesta - je se svými družstevníky, kdy všechno patřilo všem, poplatna té době, kdy mě to jak malou míjelo a teď už je to jen historie. Přesto Honzík do mé knihovny prostě patří.
Knihu z mého dětství jsem četla v rámci večerního předčítání vnoučatům. Spolu jsme si prohlíželi krásné obrázky a já vysvětlovala, co znamená např. "družstevní vajíčko". Vnoučata jsou na čtení zvyklá a poslouchala, i když jejich dnešní knížky jsou zcela jiné. Ostatně - jako celé jejich dětství....
Knihu jsem si přečetla v rámci Čtenářské výzvy. Je to prostě pohádka pro děti. Mě už nijak neoslovila, ale věřím, že když čtěte dětem před spaním, tak se jim to líbí. Aspoň jsem si připomněla dětství a že jsem byla ještě generace, která toto správné dětství zažila.
Kniha našeho dětství a málokdo ji nepřečetl. O příběhu si můžeme myslet cokoliv, ale pořád je to krásný sen, který ne každé dítě může zažít na vlastní kůži.
Moje první přečtená knížka, tak moc se mi líbila, že ve mě probudila lásku ke čtení. Krásná vzpomínka na bezstarostné dětství :-)
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakem
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Další perlička z dětství, kterou miloval hlavně můj bratr. Já ji nyní četla kvůli pracovním povinnostem a využila jsem ji i do ČV. Je to stále milý a nenáročný příběh pro nejmenší, ale trošku už postrádá to kouzlo, co kniha měla, když jsem byla prcek. Možná to bude tím, že je na můj vkus až moc družstevní :-). Ale i tak jsem ráda, že ji mám ve své knihovničce, zvlášť když ji ilustrovala dnes již legendární Helena Zmatlíková.