Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224797/mid_honzikova-cesta-EgV-224797.png
4
1898
1898
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů.
Přidat komentář
Tuto knihu mi v dětství koupila mamka a to minimálně dvakrát. První kniha, kterou mi koupila, měla na deskách jiný obrázek a tuto knihu mám doma. Knihu, která je zobrazena zde, mi koupila v pozdějších letech. Patrně se první kniha ztratila, anebo možná byla opotřebovaná, proto se takto mamka rozhodla. Knihu lze určitě zařadit do klasiky a je čtena generacemi malých čtenářů.
O této knížce jsem se bohužel dozvěděla až nedávno. Vůbec jsem nevěděla, že to byla top kniha každého čtenáře v dětství. Musela jsem tuto chybu rychle napravit.
Když jsem začala číst Honzíkovu cestu, tak jsem si říkala, že třeba Honzík vystoupí jinde a k babičce nedojede. A tím začne jeho malé dobrodružství.
Jenže to tak vůbec nebylo. Kniha byla takovou příjemnou vzpomínkou na mé dětství na venkově. Jsem ráda, že jsem si tuto knížku přečetla.
Tuto knihu jsem kupodivu četla poprvé až jako dospělá malému synovi, ale nemá chybu. Jen mě mrzí, že jsem se k ní jako dítě nedostala, vím, že bych se do ní tehdy zamilovala a teď bych měla co srovnávat. Přesto hodnotím plným počtem :)
Úžasná dobrodružství malého Honzíka, který poznává svět na vlastní oči a uši. Je to kniha, která by neměla minout žádného malého posluchače nebo začínajícího čtenáře. 1, vydání pochází z roku 1954, takže mnozí rodiče a prarodiče mohou při čtení svým dětem a vnukům vzpomínat na dobu, kdy i pro ně byla ta Honzíkova dobrodružství těmi nejkrásnějšími a nejpoutavějšími příběhy jejich dětského světa.
Takový malý dětský národní poklad - rozmilá knížka pro děti se známými obrázky, se kterou jsem se seznámila na prvním stupni. Už se těším, až ji budu číst svým dětem.
Roztomilá dětská knížka, kterou bych zařadil mezi povinné kousky pro děti, které chtějí číst něco pěkného a samy.
Sama jsem na vesnici vyrostla a měla moc hezké dětství. Kniha se mi líbila a přečetla jsem ji opakovaně.
Nelíbila.
Nikdy jsem nepochopila to nadšení z každýho vajcete, z toho že koza dojí mlíko ze struku a to jí teče po kopejtku apod.
Ona už tehdejší náplň alá "ach jsem tak zaneprázdněná matka, že nemůžu ani dovézt děcko k matce, tak ho tam pošlu samotné..." bylo úsměvné...protože co se stane tam? Je to děcko opět osamocené, protože babka je ještě v tak mladistvém akčním věku, že vše poběhá a obstará a zařídí a odpracuje v družstvě, že je tam kluk taky sám. To mohl tím pádem pobejt ve městě, vyšlo by to nastejno.
Vše družstevní, všichni milí a ochotní, vše ukážeme, jsme jeden celek.
Nevím, tady se mi to hnusí a podle mě to nemůže děcko zaujmout.
Tehdejší, v tom žijící děcka asi jo, ale dnešní technický placatý 3G děcka už vubec ne.
Když rodiče nemají čas odvézt Honzíka za babičkou a dědou, rozhodne se cestovat za nimi sám. Na vesnice zažívá dobrodužství s novými kamarády a jeho první dny ve škole. Dnešním dětem už tato kniha asi moc neřekne, neboť nepochopí řeči o JZD, společném vlastnictví apod. Ale přesto v dětství toto byla moje velmi oblíbená kniha, ke které jsem se kdysi rád vracel
Tak nějak nevím. Právě jsem jí dočetl dětem ve školce a mám pocit, že i babička a děda z knihy jsou tak nějak družstevní a honzík se o ně musí dělit s celou socialistickou společností. Jako kdyby si nemohli vzít na těch pár dní dovolenou a být s Honzou. Ale jinak je to taková milá kniha. I když dětem se mnohem víc líbilo čtení z Deníku kocoura modroočka.
Moje první přečtená knížku. Knížka mého dětství. Poprvé jsem si četl ve svých pěti letech asi.
Knížku jsem dostal, když jsem odcházel ze školky na základku, kde se po té četla v hodinách, možná ji mám ještě doma s věnováním učitelky.Pro děti asi fajn.
Knihu jsem poprvé četla s babičkou, když mi bylo 5 let, krásné příběhy obyčejné rodiny na venkově, život v souladu se zvířaty, klukoviny a rodinná pohoda. Ke knížce jsem se vrátila po mnoha letech díky dobrovolnictví u seniorů, kteří milují poslouchat tento krásný příběh, který jim taktéž připomíná jejich mladí a tehdejší bezstarostný život. Knihu jsem onehdy přečetla i se svým mladším bratříčkem, který byl z knihy nadšen a kdo ví, možná se k ní po letech, jako teď já, vrátí i on.
AUDIOKNIHA: Klasika, co nám kdysi četla maminka před spaním. A já se přistihla, že už vůbec netuším, o čem to bylo. Možná právě tím jsem si čtení opravdu užila. Přišlo mi to milé, něžné a odlehčené. A dětské pocity vířící hlavičkou naprosto skvěle sepsány. Do toho semtam roztomilá myšlenka zvířátka. A jako bonus ukázka dětské soudržnosti jako protipól toho, že podle dnešní společnosti jsou na sebe děti neskutečně zlé. Dojemné, úžasné a legrační, že vám tolik nevadí, že se tam vlastně nic moc neděje. Uvědomíte si to totiž až potom, co se dospělácky zamyslíte po dočtení na konec. Rozhodněte naservíruji i svým dětem.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Moje první přečtená knížka. :-) Milá vzpomínka na první třídu.