Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů.
Přidat komentář
Někdy kolem roku 1975 jedna z prvních knížek , kterou jsem přečetl sám . Milý a malinko naivní příběh malého Honzíka dnešním virtuálním dětem asi moc neučaruje , pro nás , generaci Husákových dětí nostalgická vzpomínka . Ještě dnes cítím tu vůni nově vytištěné knížky .
Skvělá knížka pro děti. Jen doporučuji číst knihu vydanou před rokem 1989. Do tohohle roku je její děj ještě nezměněný. Po tomto roce se průběh děje v knize hodně změnil, když se do změny knihy začala vměšovat dcera Bohumila Říhy. Je to dobře pozorovatelné u části, kdy se Honzík vítá s dědečkem a na všechno možné se ho vyptává.
Milá knížka našeho dětství. Musím se smát tomu, jak jsou někteří čtenáři alergičtí na slovo "družstevní", vždyť družstva existují i na západě, dokonce i v Norsku, které je nám pořád dáváno za příklad skoro ve všem :-)
Krásná kniha, přesně jak píší všichni, kniha našeho dětství. I když se děj odehrává v minulém režimu, tedy se ani zde nevyhneme ideologii (jako příklad družstevní nosnice apod.), je kniha opravdová svým popisem příběhu. Vykresluje krásu venkova, spokojenost lidí, kteří zde žijí. A nejen těch, i průvodčí ve vlaku je vstřícná a vlídná. Možná utopická představa, ale úcta k lidem a dobré vychování by nám měli být vlastní napříč ideologiemi. Ráda si ji přečtu i dnes, o to více se těším, až ji přečtu svým dětem. A družstva existují i u nás. Není to alergie.
Kniha mého dětství. Už se těším až budu jednou předčítat svým dětem a vracet se tak do svých dětských let
Je to kniha pro děti a na nic jiného si nehraje. Je to příběh z časů dávno minulých. Málokdo si umí dnes představit, že by v tak útlém věku poslal své dítě samotné na venkov k příbuzným, když je všude tolik vražd a úchylů a podobných věcí. Na druhé straně právě proto možná budou dnešní děti závidět malému Honzíkovi jeho dětská dobrodružství a kniha bude ještě o to víc podněcovat jejich touhy a představivost. Příběh je psán lehkým čtivým stylem. Ve svém věku už to pochopitelně nepotřebuji číst znovu, ale chápu že je to kniha mezi dětmi oblíbená :D
Bude mi třicet, takže jediný důvod, proč knihu číst, je jasný. Čtenářská výzva, jupí!
Dětským knihám se neříká dětské jen tak ze srandy. Haló, tady jsem, jsou pro děti a jestli je to spoiler, vlezte mi na záda. Moje o dvacet let mladší já by dalo pět z pěti. Protože nic jiného nebylo (vždy jsem brečela přes trafikou, proč je Kačer Donald tak drahý, že mi ho rodiče kvůli tomu nechtějí koupit) a já měla jenom to, co bylo po bráchovi (nejenom knihy, smutné to dětství). Jako v dospělé se ve mě perou dvě věci. Takový rozkol.
Mám hodnotit tak, jak to upřímně vidim teď? (Mezi těma většinovýma 5/5 bych fakt svítila.)
Mám hodnotit hodnotit tak, jak se mi to líbilo jako malý holce? (To by bylo lživé hodnocení, už fakt nejsem malá holka.)
Mám z obou hodnocení udělat průměr? (Do toho se mi moc nechce. Sice tím nikoho nenastvu, ale bude se mi blbě spát.)
Tak jo, nadechni a dej jednu hvězdu. Za odvahu. Sama sobě. Že jsi to v tomhle věku přečetla.
Povinná mimočítanková četba, kterou si člověk rád přečte i nepovinně. Přečetl bych si ji i teď znova po 35 letech.
Po letech čtu svému dvouapůlletému vnoučkovi. Ač je jinak jako rtuť, u čtení téhle knihy ani nedutá a vydrží klidně dva celé příběhy za sebou. A je úžasné, když mi druhý den řekne, že by chtěl taky takovou zlobivou kozu, jako má děda v Koníkovicích a takovou kuličku, jako má Honzík, aby mi ji mohl dát. Až přijde čas, pořešíme třeba i družstevníky.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Byla to moje povinná četba, asi jedna z prvních knížek, kterou jsme ve škole četli při hodinách čtení. Teď jsem ji přečetla dětem, myslím, že se jím líbila, přestože dnes děti žijí v jiné době, ve více virtuální a materiální realitě. Jen mě mrzí, že z posledního vydání zmizelo JZD a podobná vysvětlení doby, která do této knihy prostě patří. Také doporučuji číst starší výtisky, ty před touto úpravou. Myslím, že kniha byla i zfilmovaná.