Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Oblíbená knížka vypráví o velké cestě pětiletého Honzíka k babičce a dědečkovi. Honzík jede poprvé sám vlakem z Prahy na venkov, kde se seznámí s mnoha pro něj nezvyklými věcmi. Co všechno může zažít malý městský kluk na vesnici? Podaří se mu uzavřít přátelství s místními chlapci a přelstít umíněnou kozu? To se dozví malí čtenáři v knize, na kterou si jistě každý z nás rád zavzpomíná.... celý text
Přidat komentář
Syn tuto knihu miluje. Zvláštní když si člověk uvědomí jak jsem byl malý a bylo mi čteno ze stejné knihy a já v ruce držel duhovou kuličku jako ten největší poklad.
Tuto knihu jsem četla už strášně dávno jako dítě. A nedávno jsem se k ní vratila a předčítam jí synovi.
Další knížka mého dětství. A jak šťastná jsem, že dcera poslouchá a těšila se vždy na další dobrodružství Honzíka.
Moje oblíbená z dětství. Také jsem moc ráda jezdila k babičce a dědovi na prázdniny a probíhalo to hodně podobně jako u Honzíka. Pes, kočka, kamarádi a JZD. Akorát jsem Honzíkovi trochu záviděla tu samotnou cestu vlakem a přemýšlela, jestli bych ji já sama zvládla ???smajlíci
Na této klasice jsem v 80 letech vyrostla a knihu jsem měla ráda. Líbilo se mi dobrodružství malého Honzíka u babičky a dědy. Prostě Honzík si užil parádní prázdniny a s krásným pocitem se vrátil zase do města a těšil se na příští prázdniny u babičky a dědy. Vyprávění se mi líbilo, psáno srozumitelně a poplatné době, která nám dětem přišla naprosto normální, protože v době JZD a jiných jsme vyrostly a žily.
Je to prostě klasika spousta z nás na ní vyrůstala, příběh s překrásnými ilustracemi ještě dnes si ji občas vezmu a jen tak si kousek přečtu, za mně příběh který neomrzí a myslím že jí bude číst ještě spoustu generací.
Přečetla jsem ji za hodinu a půl, což se mi u málokteré knihy povede (i když je sebeútlejší). Četla se hezky. Většinou moc dětskou literaturu nevyhledávám kvůli příliš jednoduchému stylu psaní (určeného pro děti). Tady mi to však ani moc nevadilo. Ovšem nemohla jsem si nevšimnou dědečkovy hrdosti na to, že je v družstvu a že všechno je všech (družstevní) a pak také toho, jak jsou všichni šťastní a mají se rádi a všechno je v pořádku nebo se to do pořádku rychle dá. Mám raději realističtější přístup, ovšem tento příběh není z dnešní doby, takže za mě vesměs spokojenost. Příjemná četba, pro mladé čtenáře rozhodně doporučuji.
Prvně - vydání z roku 1958 má dokonale nádherné ilustrace, které vytvořil Antonín Pospíšil.
Příběh jsem četl jako malý a moc se mi líbil. Na kraji dospělosti jsem ho četl a opět se mi líbil. Nyní jsem ho četl v době, kdy se asi rok pohybuji mezi dětmi Honzíkova věku (skauting a literárně-dramatický obor ZUŠ) a musím konstatovat, že jsem se často hodně smál, protože v mnoha situacích jsem si představoval právě ony děti ... jistě by se často chovaly podobně :-D.
Vřele doporučuji knihu všem.
Nevím, jak bych knihu vnímala dnes. Ale jelikož byla napsaná pro děti, mělo by to být vcelku jedno, ne? Pro mě tehdy byla zábavná a napínavá. A ke všemu ty krásné ilustrace! Paní Zmatlíková jimi každou knihu proměnila ve skvost.
Jako malý kluk jsem četl a ani nedutal. Knížka moc krásná, i když ji mnozí v mém okolí kritizují.
Nedám na ni dopustit.
Pamatuji si, ze v dětství to byla tlustá, těžká kniha. Dnes je to jen tenká knížečka...
Příjemný návrat do dětských let. Krásný, čtivý, příjemný příběh o malém Honzíkovi, který osloví nejen dětské čtenáře :)
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Velmi krásná dětská knížka.