Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321681/bmid_honzikova-cesta-l0r-321681.jpg
4
1913
1913
Vyprávění o tom, co prožil pětiletý Honzík na vesnici, kam přijel z města navštívit svého dědečka a babičku. Hraje si s vesnickými dětmi, přátelí se s domácími zvířaty, a podle svých sil pomáhá v družstvu při práci.Zavítá i do školy, a když po několika dnech odjíždí domů, loučí se s ním děti jako s dobrým kamarádem.... celý text
Přidat komentář
Moc milá knížka, která i přes své stáří má stále své kouzlo. Jediné, co mě vadilo, byly proletářské a komunistické "kecy". Při čtení dětem jsem pak tyto slova jako soudružka nebo družstevní vynechávala.
Jako dítě jsem tuhle knížku miloval. A i když jsem po pětatřiceti letech úspěšně zapomněl, že se to odehrává v Koníkovicích (muhehehe), pořád mi určité pasáže a krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové přijdou důvěrně známé.
Prostě legenda. Pětiletý Honzík je poslán sám vlakem k dědečkovi a babičce do Koníkovic, kde prožije pár dnů takového typického vesnického života se všemi klady i společenskými sváry. Více jsem se rozepsal v celém článku, najdete ho v sekci Recenze.
* Po spoustě let jsem vytáhla knížku z knihovny a dala ji našemu synovi do jeho knihovničky. Čteme si ji spolu moc rádi. Je úžasné, že se líbila jako dítěti mně, teď i synovi. Tomu se říká nadčasová klasika. A navíc je to tak laskavé milé čtení, co pohladí po duši.... A ty ilustrace, ty jsou láska.
Něžné a laskavé dílo Bohumila Říhy. Jedna z prvních knih povinné školní četby na základní škole. Jednoduše a pro dítě jasně a srozumitelně napsaná.
Knihu jsem měla kromě milého vyprávění a úžasných ilustrací Heleny Zmatlíkové spojenou hlavně s družstevním vajíčkem a dalšími socialistickými reáliemi (které jsem už nezažila). Dostalo se k nám však revidované vydání, ve kterém si s těmito přežitými záležitostmi někdy více a někdy méně poradili. Snažila jsem se soustředit hlavně na dětský pohled na svět, který podle mě pan Říha vystihnul výborně. A mým dětem se kniha moc líbila, samy milují prázdniny u babičky s dědou, i když takto podaný venkovský život už nemůžou znát. Každopádně předškoláčka bych dnes vlakem samotného nepustila. :-)
Příjemné prázdninové čtení, které zahřeje u srdíčka, jelikož dokáže vyvolat vzpomínky na dětství a letní čas u prarodičů.
Zajímalo by mě, zda existovalo byť jen jedno jediné dítě v době, kdy jsem do základní školy chodila i já, které tato kniha minula? Řekla bych, že asi ne, protože se jednalo o povinnou četbu, přestože existovali i tací, kteří se jí vyhýbali velkým obloukem - což je zároveň také trochu pochopitelné, že ano? ;-) Pokud si dobře vzpomínám, kniha se mi v tomto temném pravěku (tedy před více než čtyřiceti lety) líbila. Nyní se mi do rukou dostalo její novější vydání, kde se slova jako "družstvo" nebo "družstevní" neobjevují v podstatě vůbec. A je to docela škoda, protože bych ráda věděla, jak by takový text vyzněl dnes. Každopádně jsem byla s knihou jako takovou spokojená, malý Honzík zažíval podobná dobrodružství jako kdysi já u svých prarodičů ;-). Jenom já jsem nemusela cestovat tak daleko, protože moji babička a dědeček bydleli hned v sousední vesnici. Do práce chodili samozřejmě ještě také, ale ani mi to nepřišlo divné, že jsem se musela zabavit sama...
Ve finále tedy hodnotím plným počtem, kniha se mi dobře četla a zkusím si pro srovnání najít i starší vydání.
Samozřejmě asi první kniha, kterou jsem četl, jako tisíce jiných dětí několika generací. Takový čtenářský začátek. Dovolím si však menší vsuvku...samozřejmě nejvíc vzpomínám na družstevního Punťu a družstevní vajíčka. V nových vydání je samozřejmě družstvo cenzurovano, protože máme demokracii. Problém je, že ty dialogy a text úplně ztratí smysl...přitom se dalo napsat, že koník je půjčený z podniku apod. Nemluvě.o tom, že zemědělská družstva fungují dál, jen už nejsou jednotná.
Jedna z prvních knih, které jsem přečetla. Krásný příběh. Filmové zpracování už tolik ne.
Honzíkova cesta je taková místní tradice. I já, ročník 89, patřím k těm, kteří ji četli. A patřil jsem k těm, které knížka bavila. Za ty dlouhé roky však zbyl jen název. Nemohu se trochu zbavit dojmu, že je to spíš čtenářský odrazový můstek, než že by zanechala hlubší dojmy. Honzíkova cesta za dědou a babičkou na venkov a tam strávené prázdniny, to je něco, co jsme zažívali a moc dobře znali. Víc nebo míň podle mustru knížky. Dnes to úplně neplatí, řekl bych. A s tím i tahle knížka postupně, pokud už neupadla, upadne do historie české dětské literatury a zmínky v učebnicích. A není to nic špatného; stalo se tak mnohým knihám, na nichž mnoho generací vyrostlo. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, domnívám-li se, že co dělá Honzíkovu cestu v paměti natolik živou, jsou ilustrace Heleny Zmatlíkové. Ty dozajista přežijí obsah.
"Z pravěku"
Četla jsem několikrát a viděla na DVD v dětství.
Příhody malého kluka, který cestuje sám na vesnici k babičce a dědovi, kde zažívá dobrodružství s místními dětmi a denně poznává okolí kolem sebe a učí se novým věcem.
Krásné ilustrace dodávají příběhu i po letech rozmanitost a děj postavený na hrách venku s kamarády místo PC a dnešních "minecraftových dětí" je ukázka toho, že i takový svět existoval. Kdysi.
V knize se malí čtenáři i starší generace setkávají s pojmy, které dnešní děti těžko uslyší. Např. Družstvo, plátěnky nebo kukaň pro slepice .
Honzík s kamarády brzy ovládnou malou vesničku Koníkovice.
Zasloužilý soudruh Bohumil Říha uměl krásně psát pro děti, to je pravda. Sám jsem od něho v dětství přečetl řadu knížek a některé byly prosty rudého balastu. Ale tohle je strašná bolševická propaganda, zcela poplatná době svého vzniku (50. léta). Nechápu, že se to ještě vydává.
Milá knížka pro děti, kde jsou popsány činnosti, které dnešní děti neznají. Bez dozoru rodičů byly od mala venku, měli svoje party. Dneska už žádný rodič nepošle dítě někam samotné.
Já jsem měla vydání z roku 1972, SPN. Tak nevím, nakolik se od tohoto lišilo - je to přeci jen velký časový odstup... Ale příběh je jednoduchý, pěkný - pocit samostatnosti a "dospělosti" je pro dítě určitě něčím výjimečným, mimořádným a to je také to, co jsem si z knihy nejvíce zapamatovala...jak mohl jet Honzík poprvé sám vlakem. Pěkná kniha - skoro bych řekla, že je to legenda přímo!!
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětský hrdina čeští spisovatelé dětská dobrodružství Národní knihovna ČR cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Když jednoho dne maminka četla dopis u okna s žádostí o přivezení Honzíka k jejím rodičům rozhodla se že tam Honzíka pošle.Bohužel maminka neměla čas tam svého syna odvézt a tak ho doprovodila na nádraží a jel vlakem sám.Cesta mu ubíhala všelijak, ale nakonec dojel a s mírnými komplikacemi s dědečkem odjeli z nádraží.Když dojeli domů Honzík si uvědomil ,že pro babičku nic nemá, tak jí dal svou skleněnou kuličku, ale babička mu ji brzy vrátí.Ráno má k snídani vajíčka a odpoledne šel pouštět draka s místními dětmi.Ohromně si to užíval a dokonce se mu o tom i zdálo.Další den mu dědeček ukázal své prase Prince a další prasata.Bohužel se koza rozhodne jíst jetel na silnici a náš hlavní hrdina ji musí odlákat akátem.Poté jde pro oběd a cestou potká Ferdu(místního chlapce)a Ferda mu ukradne jeho milovanou kuličku.Bohužel je Ferda moc rychlí a tak se Honzík vrátí domů.Odpoledne mu ale kuličku pomůžou získat zpět starší kamarádi a k tomu ho pan ředitel pozval aby se druhý den přišel podívat do školy.Další den tedy vyrazí do školy a sedne si vedle Ferdy a po chvíli ho pan ředitel pošle pro jejich kocoura.Honzík ho tedy přinese do školy a poté kocour odběhne pryč.Má ale strach že kocour zabloudil a tak ho jde společně s Ferdou hledat.Ferda ho ale nechá v lese a musí ho jít hledat kamarádi.Nakonec ho najdou a všichni se společně vrátí do vsi na oběd.Honzík se ale bojí že dostane vynadáno a tak se schová v kurníku.Po chvilce vylezl a v tu chvíli se tu zjevila maminka a syna objala.Potom už musí je a kamarádi se s ním loučili a dali mu dary.Všechno dobře dopadne.