Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321681/bmid_honzikova-cesta-l0r-321681.jpg
4
1898
1898
Vyprávění o tom, co prožil pětiletý Honzík na vesnici, kam přijel z města navštívit svého dědečka a babičku. Hraje si s vesnickými dětmi, přátelí se s domácími zvířaty, a podle svých sil pomáhá v družstvu při práci.Zavítá i do školy, a když po několika dnech odjíždí domů, loučí se s ním děti jako s dobrým kamarádem.... celý text
Přidat komentář
Sice je tam všechno družstevní, ale dítě to vnímá jinak a tak jsme ji s mým tříletým synem zhltli za dva večery.
Honzíkovu cestu jsme měli ve škole jako povinnou četbu a museli jsme její obsah napsat do čtenářského deníku. Byla to moc pěkná knížka četla jsem ji snad stokrát.
Jako dítě jsem četla asi 2x a líbila se mi. Dcerám jsem ji také chtěla přečíst, ale vůbec je to nebavilo.
Pretože Honzíkovu cestu sme na Slovensku ako povinné čítanie nemali, dostala som sa k nej až teraz - keď ju číta dcéra :D Milá detská knižočka, ktorej by som vytkla iba jednu vec - dobe poplatné družstevníčenie...(ale autor asi nemohol inak ??) a sklamala ma babička - namiesto toho , aby varila a piekla babičkovské dobroty, nechala si nosiť obedy z jedálne.... ináč také typické veselé destké dobrodružstvá, strety, zoznámenie so zvieratkami...a škoda že záškodník je Ferda - jedného máme tottiž doma :D
kniha byla tak zajímavá že jí znám na zpamět.je to o malém klukovi, honzíkovi, který jede za babičkou a dědečkem do koníkovic. tam si najde kamarády.
Kniha je poplatná době svého vzniku, ale ilustrace Heleny Zmatlikové ji katapultuji o dvě hvězdy výše.
Honzíkovu cestu jsem četla jako začínající čtenářka. Matně tuším, že jsme ji měli jako první, nebo jednu z prvních knížek, jako povinnou četbu. A ačkoliv jsem jako většina žáků jinak povinnou četbu všelijak švindlovala, Honzíkovu cestu jsem přečetla a ještě jsem se k ní vracela.
Líbila se mi, když jsem byla malá, a teď, když jsem velká, se mi taky líbí. Jenom nechápu, proč v novějších vydáních vynechali JZD. Vždyť je to kus naší historie.
Četla jsem kdysi dávno ve škole, učili jsme se tím číst. Podobná dobrodružství jsme na venkově také zažívali. Hodně dávná vzpomínka na třetí třídu.
Dlouho tomu, co jsem ji jako dítě četla s očima dokořán. A po letech dětem s nostalgií a radostí. Dodnes utkvělé pasáže "Družstevní, to je všech. - Babičko, a proč si to vajíčko si nemůžu vzít, když je družstevní?" "Naše koza je mlsná. Vem akátovou větvičku a uvidíš, jak za tebou půjde." - nejsou to citace, ale význam odpovídá.
Přiznávám pro mne spíš povinná než oblíbená knížka. Milovala jsem ilustrace Heleny Zmatlíkové a díky ní jsem ten poněkud archaický příběh přelouskala. V roce 1994 vyšla kniha na přání autora v upravené verzi, kde chyběly zmínky o JZD a vše, co působilo příliš idealisticky. Určitě ku prospěchu věci a díky tomu si kniha může najít i dnešního čtenáře.
Opět jsem se vrátila k této knize ,kterou jsem četla jako malá .Později jsem ji četla svým dětem a teď i vnoučatům a všichni jsme Honzíkovu cestu k dědečkovi do Koníkovic měli rádi.Samozřejmě jsem vnoučatům vynechala část o JZD ,kde babička s dědou pracovali-to by bylo složité vysvětlování.Kniha byla i povinnou četbou ve škole ,je psána velkými písmeny a moc pěkně ilustrovaná -první vydání malířem Antonínem Pospíšilem a pozdější Helenou Zmatlíkovou.Knihu jsem zařadila do čtenářské výzvy,její první vydání bylo v roce ,kdy jsem se narodila - no to už je teda pěkně stará kniha(nebo já ? hm)-ha,ha.
Malej ji četl někdy v polovině první třídy. Pak po mě chtěl, že pojede k dědovi taky sám vlakem. Vysvětlit mu, že tehdejší doba a ta dnešní je něco jiného, byl opravdu velký oříšek.
Jinak. Kniha má velká písmena, žádné složité názvy a v podstatě se mu četla dobře.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Začínám si doplňovat svou knihovnu knihami z mého dětství. Honzíkova cesta patří mezi mé oblíbené, ještě teď vzpomínám jak jsme ji četli ve škole. No a za chvilku jí bude číst můj vnouček.