Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Po několik generací oblíbená knížka vypráví o velké cestě pětiletého Honzíka. Honzík jede poprvé sám vlakem z Prahy do Koníkovic k dědečkovi a babičce. Na vesnici zažívá spoustu dobrodružství a seznámí se s mnoha pro něj nezvyklými věcmi, které jsou pro malého městského kluka zcela nové. Co všechno Honzík zažije se dozví malí posluchači při poslechu této knihy, na kterou si jistě každý rodič rád zavzpomíná. Interpretace se ujal herec Václav Postránecký, a všichni posluchači jistě ocení také mnoho autentických zvuků zvířátek a venkovského prostředí.... celý text
Literatura česká Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2011 , Popron musicInterpreti: Václav Postránecký
více info...
Přidat komentář
Někdy kolem roku 1975 jedna z prvních knížek , kterou jsem přečetl sám . Milý a malinko naivní příběh malého Honzíka dnešním virtuálním dětem asi moc neučaruje , pro nás , generaci Husákových dětí nostalgická vzpomínka . Ještě dnes cítím tu vůni nově vytištěné knížky .
Skvělá knížka pro děti. Jen doporučuji číst knihu vydanou před rokem 1989. Do tohohle roku je její děj ještě nezměněný. Po tomto roce se průběh děje v knize hodně změnil, když se do změny knihy začala vměšovat dcera Bohumila Říhy. Je to dobře pozorovatelné u části, kdy se Honzík vítá s dědečkem a na všechno možné se ho vyptává.
Milá knížka našeho dětství. Musím se smát tomu, jak jsou někteří čtenáři alergičtí na slovo "družstevní", vždyť družstva existují i na západě, dokonce i v Norsku, které je nám pořád dáváno za příklad skoro ve všem :-)
Krásná kniha, přesně jak píší všichni, kniha našeho dětství. I když se děj odehrává v minulém režimu, tedy se ani zde nevyhneme ideologii (jako příklad družstevní nosnice apod.), je kniha opravdová svým popisem příběhu. Vykresluje krásu venkova, spokojenost lidí, kteří zde žijí. A nejen těch, i průvodčí ve vlaku je vstřícná a vlídná. Možná utopická představa, ale úcta k lidem a dobré vychování by nám měli být vlastní napříč ideologiemi. Ráda si ji přečtu i dnes, o to více se těším, až ji přečtu svým dětem. A družstva existují i u nás. Není to alergie.
Kniha mého dětství. Už se těším až budu jednou předčítat svým dětem a vracet se tak do svých dětských let
Je to kniha pro děti a na nic jiného si nehraje. Je to příběh z časů dávno minulých. Málokdo si umí dnes představit, že by v tak útlém věku poslal své dítě samotné na venkov k příbuzným, když je všude tolik vražd a úchylů a podobných věcí. Na druhé straně právě proto možná budou dnešní děti závidět malému Honzíkovi jeho dětská dobrodružství a kniha bude ještě o to víc podněcovat jejich touhy a představivost. Příběh je psán lehkým čtivým stylem. Ve svém věku už to pochopitelně nepotřebuji číst znovu, ale chápu že je to kniha mezi dětmi oblíbená :D
Bude mi třicet, takže jediný důvod, proč knihu číst, je jasný. Čtenářská výzva, jupí!
Dětským knihám se neříká dětské jen tak ze srandy. Haló, tady jsem, jsou pro děti a jestli je to spoiler, vlezte mi na záda. Moje o dvacet let mladší já by dalo pět z pěti. Protože nic jiného nebylo (vždy jsem brečela přes trafikou, proč je Kačer Donald tak drahý, že mi ho rodiče kvůli tomu nechtějí koupit) a já měla jenom to, co bylo po bráchovi (nejenom knihy, smutné to dětství). Jako v dospělé se ve mě perou dvě věci. Takový rozkol.
Mám hodnotit tak, jak to upřímně vidim teď? (Mezi těma většinovýma 5/5 bych fakt svítila.)
Mám hodnotit hodnotit tak, jak se mi to líbilo jako malý holce? (To by bylo lživé hodnocení, už fakt nejsem malá holka.)
Mám z obou hodnocení udělat průměr? (Do toho se mi moc nechce. Sice tím nikoho nenastvu, ale bude se mi blbě spát.)
Tak jo, nadechni a dej jednu hvězdu. Za odvahu. Sama sobě. Že jsi to v tomhle věku přečetla.
Povinná mimočítanková četba, kterou si člověk rád přečte i nepovinně. Přečetl bych si ji i teď znova po 35 letech.
Po letech čtu svému dvouapůlletému vnoučkovi. Ač je jinak jako rtuť, u čtení téhle knihy ani nedutá a vydrží klidně dva celé příběhy za sebou. A je úžasné, když mi druhý den řekne, že by chtěl taky takovou zlobivou kozu, jako má děda v Koníkovicích a takovou kuličku, jako má Honzík, aby mi ji mohl dát. Až přijde čas, pořešíme třeba i družstevníky.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Byla to moje povinná četba, asi jedna z prvních knížek, kterou jsme ve škole četli při hodinách čtení. Teď jsem ji přečetla dětem, myslím, že se jím líbila, přestože dnes děti žijí v jiné době, ve více virtuální a materiální realitě. Jen mě mrzí, že z posledního vydání zmizelo JZD a podobná vysvětlení doby, která do této knihy prostě patří. Také doporučuji číst starší výtisky, ty před touto úpravou. Myslím, že kniha byla i zfilmovaná.