Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Po několik generací oblíbená knížka vypráví o velké cestě pětiletého Honzíka. Honzík jede poprvé sám vlakem z Prahy do Koníkovic k dědečkovi a babičce. Na vesnici zažívá spoustu dobrodružství a seznámí se s mnoha pro něj nezvyklými věcmi, které jsou pro malého městského kluka zcela nové. Co všechno Honzík zažije se dozví malí posluchači při poslechu této knihy, na kterou si jistě každý rodič rád zavzpomíná. Interpretace se ujal herec Václav Postránecký, a všichni posluchači jistě ocení také mnoho autentických zvuků zvířátek a venkovského prostředí.... celý text
Literatura česká Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2011 , Popron musicInterpreti: Václav Postránecký
více info...
Přidat komentář
Knížka, ke ketré jsem se dostala náhodou znovu.Momentálně siji čteme se synem před spaním. To bylo krásné čtení a doufám že bude pro další a další generace
Opravdu nostalgie. Od té doby, co jsem byla malá jsem to nečetla, ale pamatuji si, že se mi to strašně tehdy líbilo a četla jsem to mockrát. Dneska už by mě to asi nebavilo, ale i tak dávám 4*.
paulhunter:
Jedna z prvních knih, kterou jsem četl.. ale to bude určitě u více čtenářů :) - Plný souhlas!
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek před pár lety. Na duhovou kuličku opravdu nic nemá.. A ta soběstačnost cestou ve vlaku... Je v tom mnoho vzpomínek..
Vlastním přímo tohle staré vydání z roku 1956, které je po mé mamce. Tahle knížečka je srdcová záležitost, ale pouze tahle stará s nádhernými ilustracemi. Byla mi nejdříve předčítána v předškolním věku, než jsem šla do školy, uměla jsem sama přečíst obsah. Poté jsem si ji jako malá školačka četla sama. Pak x let odpočívala a následovalo samozřejmě předčítání synovi. Družstevní vajíčko mě nijak neirituje, prostě to tak bylo. Knížka je v podstatě rodinné dědictví a opatrujeme ji jako oko v hlavě.
Akorát přímo nesnáším všechna vydání s ilustracemi Zmatlíkové, když nám toto předložili asi ve 2. třídě s těmi velkými písmeny k četbě v lavicích, pro mě to prostě Honzíkova cesta nebyla. Ta velká hnusná písmena a panenky s obrovskýma očima (ty prostě nevypadají jako lidi) jsem nenáviděla. A v nových vydáních jsou změny v textu a to už není ono..
Jako malý jsem se přikláněl na stranu Letadélka Káněte v pomyslném boji těchto dvou knih a na Honzíkově cestě jsem nenáviděl skoro vše. Tato nenávist mi vydržela dodnes.
Sakra, tuhle knížku jsem si hledala jako první ve starý znojemský knihovně, to bylo bájo!
Nostalgie, první knížka, velká písmenka, dětství .... Takové knížky by měly být v každém desetiletí.
Tato kniha mi dala odpověď na palčivou otázku:"Jaký je rozdíl mezi družstevním a normálním vajíčkem?" Inu, i to se někdy počítá.
Moje první kniha, kterou jsem přečetla. A tu skleněnou kuličku jsem taky chtěla (babičku s dědečkem jsem už takové měla). // Nové vydání nedoporučuji.
Jedna z prvních knih, kterou jsem četl.. ale to bude určitě u více čtenářů :) Hodnocení asi nejde brát v těchto případech vůbec vážně (nelze srovnávat v poměru s ostatními knihami), proto dávám střední cestu.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Na Honzíkovo obrovské dobrodružství s družstevním vajíčkem už prostě nikdy nezapomenu :o)