Honzlová
Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475952/bmid_honzlova-k8o-475952.jpeg
5
571
571
V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou „budování socialismu“. Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým.... celý text
Přidat komentář
Na Honzlovou jsem cetla chvalu a tak jsem se tesila, co to bude za "pecku". Trvalo mi se zacist, autorky sloh je narocnejsi na cetbu a nekdy jsem se ztracela mezi myslenkama, vzpominkama, predstavama a realitou.
Ale pokud pominu svou obcasnou neschopnost se plne soustedit, tak kniha byla naprosto skvela, vtipna, smutna, realisticka a dokole me prenesla do beznadejnosti doby.
Lidská tragédie odehrávající se v tehdejším Československu v 50. letech minulého století. Kniha je napsána v ich-formě a takové já mám všeobecně nejraději. Tento způsob vyprávění, umožňuje pohled do vypravěčova nitra a díky tomu se mi daří pokaždé sžít s jeho osudem. Mám ráda vlastní monology plné myšlenek a nevyřčených citů. Mladá zpěvačka se musí vnitřně vypořádat s tím, že se nenarodila do doby, ve které o úspěchu rozhoduje talent a píle. Paní Salivarová dokázala takřka bravurně vystihnout atmosféru tehdejší doby. Byla to doba plná strachu a nespravedlnosti. Doba ve které správný názor byl víc než skutečné schopnosti. Byla to doba, kterou bych opravdu žít nechtěla. Je to téměř ostuda, že jsem tuto knihu před tím vůbec neznala. Když vidím jak málo má ohlasů, tak v tom nejsem ani zdaleka sama. Pokusím se tento nedostatek částečně napravit tím, že si tuto knihu s velikou chutí zařadím na seznam těch, které doporučuji. Audioknihu naprosto fantasticky načetla paní Denisa Barešová. Doslov načetl pan Pavel Soukup.
Také se Vám někdy stalo, že jste si přesně vzpomněli, kde a kdy jste určitou knihu četli? Já málokdy, Honzlová je čestná výjimka. Byly tenkrát "bláznivé" devadesátky, prázdniny, s mamkou, ségrou a se všemi čtyřmi našimi dětmi (moje nejmladší byla v té době ještě dlouho na "houbách":-)) jsme byly na chatě. Já ležela na trávě na dece, natřená indulonou:-)) a četla tuto knihu. Teď jsem si ji vybrala do čtenářské výzvy, abych srovnala dojmy a musím říct, že nemohou být více jak rozdílné. Tenkrát se mi kniha vůbec nezdála tak tragicky bezvýchodná, nevím, možná tehdy ještě ta vůně svobody nebyla tak opojná a tu dobu budování socialismu jsme měli více v sobě a tolik mě to čtení nešokovalo, možná mládí více snese, nevím. Nyní, po třiceti letech, jsem nemohla udělat lepší volbu než se ke knize vrátit. Ta beznaděj, to, že člověk byl jen nástrojem her, ke kterým neznal pravidla, jestli vůbec nějaká měla. Slušnost se nenosila, spíše byla problém. A k tomu ten pocit beznaděje, okoralosti a prázdnoty a strachu, ano, tak jsme žili. Těžké čtení, ale díky za něj. Abychom nezapomínali, protože vůně svobody je opojná. A to až tak, že před ní někdy přivíráme oči. Děkuji, ČV, za toto připomenutí. Doporučuji.
Lidský příběh. Hrozná doba, kdy téměř každý donášel na kde koho.
Smutný příběh Jany a na konci jsem přímo bulela.
Ani po více než padesáti letech neztratila kniha nic na svém půvabu. Silný příběh, nádherná práce s jazykem, to střídání různých poloh a stylů mluvy, které hlavní hrdinka Jana používala! Je to literární poklad 20. století, který (doufám) bude jednou zařazen do zlatého fondu.
(SPOILER) Koupila jsem si ji na DK a jsem ráda, protože mě uchvátila. Už jsme zapomněli, jaký to bylo za komančů šílený. Příběh mladý holky, která nikdy nikomu nic neuděla, jen se narodila otci, kterej zdrhnul za kopečky. Celá rodina tím byla šikanovaná. Konec hodně smutnej. Dala bych ji jako povinnou četbu.
Výborná kniha, o které jsem se dověděla náhodou. Skvěle ji vystihuje anotace na přebalu - že je to jeden z nejlepších románů, které byly u nás ve 2. pol. 20. stol. napsány. Je nedoceněný. Neučí se o něm ve školách (a to jsem studovala češtinu!). Vřele doporučuji každému. V knize se de facto nic neděje, je to popis několika letních dní, ale na tomto pozadí se odehrává lidské drama. Zaujalo mne pestré využití jazyka. Místy připomíná Čapkovo vršení synonym, jinde autorka vychází z nářečí ad.
Lidé, čtěte.
Proč nemá tato knížka tisíce komentářů a hodnocení? Proč ji skoro nikdo nezná? Vždyť to je takový klenot. Nádherný, čistý, veselý i příšerně smutný příběh, skvěle vystižená atmosféra horkého léta. A všechny vzpomínky, které dokáže vyvolat v těch, kteří v té době vyrůstali. Zde hvězdičky opravdu nestačí.
Skvělý a tak lidský příběh, zasazený do 50. let, o mladé talentované zpěvačce Janě Honzlové, která však odmítá hrát s ostatními hru na socialismus, tedy se politicky vymyká tehdejší normě - a to, jak víme, se jaksi nenosilo.
Jana je členkou pěveckého a tanečního souboru Sedmikrása. Všichni jeli na zahraniční zájezd - až na Janu. Ta musí hlídat kancelář, přepisovat notové party a hlavně chodit řádně do práce a z práce, protože nikdy neví, kdo ji bude shánět na telefonu - a že ten vždy jako náhodou zvoní těsně před koncem pracovní doby.
Zdánlivě prostý příběh o jedné životní etapě mladé dívky s vlastním rozumem a přořízlou pusou je však plný emocí i tísnivého odkazu na dobu minulou, plnou udavačů a bezcharakterních budovatelů.
Perfektní, břitká novela, která mě dostala. S hlavní hrdinkou jsem soucítila, moc jsem jí přála, aby se jí podařilo vymanit se ze sítí pletich a bezmoci. A samozřejmě jsem si i pěkně poplakala, protože život dovede být někdy pěkně nespravedlivý.
Moc doporučuji! A prý je povedené i divadelní představení od @abckomedierokoko.
Dojemný příběh, ale také svižný text, super novela, doporučuji všem, kdo se zajímají o totalitu a represe. Je to takové hodně lidské.
Obyčejně, lidsky a přesvědčivě napsáno a přesto se v příběhu ukrývá opravdu mnoho. Všechno je odvyprávěno s takovou lehkostí, až mě to vlastně i udivilo. Stačil k tomu i poměrně malý prostor. Vždyť se všechno odehrává během několika neděl. Záměrně říkám "všechno", protože toho na jednu osobu bylo vážně dost. Doba minulého režimu popsaná bez servítek, žádné indiánské tanečky okolo. Jana byla sympatická postava. Pořád mám před očima Huga. Jestli někdo ještě někdy v mé blízkosti použije výraz "zlatí komunisti" nebo něco podobné, tak bude zle.
“Když má člověk srdce nadranc, vždycky to DOKÁŽE nějak říct. Třeba tím, že složí písničku, anonymně, smutnou lidovou písničku, která vysloví to, co jednou třeba taky pocítí jeho děti, vnukové, pravnukové. Potrestá zlo aspoň v pohádce, když je malý a slabý, aby ho mohl potrestat ve skutečnosti.” str. 228
Zdena Salivarová to dokázala.
Pro splacení mého mnoha mnohaletého čtenářského dluhu jsem si knihu koupila v bazaru. Teď půjdu a donesu ji do knihobudky. Nemůžu ji mít doma. Janu a Huga už ale vždycky budu mít v hlavě.
Zpočátku jsem měla tendence knihu odložit. Neseděl mi styl vyprávění a děj, ktery se nikam nevyvíjel. Druhá půlka už byla lepší, ale vadily mi odbočky, které nikam nevedly. Daleko radši bych se dozvěděla více o paní Pelikánové, než o členech sboru.
Samozřejmě, kniha je výpovědí tehdejšího režimu, tam ta úzkost a bezmocnost byla vykreslena velice dobře.
Jedna žena proti socialismu, udavačům, SNB, ministerstvu vnitra i nesmyslné byrokracii tehdejší doby. To je Jana Honzlová. Salivarové se podařilo vystihnout ducha doby, který je sledován z pohledu ženy, která není systému úplně pohodlná. Vzhledem k tomu, že jsem dobu nezažil, nedocením to zřejmě jako většina čtenářů tady. Navíc to také není úplně můj šálek kávy. Kniha je ale jinak čtivá a myslím, že by si jí měl přečíst každý, kdo se chce o době socialismu u nás něco dozvědět.
(SPOILER)
Knihu velmi doporučuji. Po dlouhé době jsem se zase pořádně začetl do knihy a prožíval jsem každé okamžiky.
R.I.P paní Pelikánová. She was an icon and she slayed.
Ak by ste si tento rok mohli prečítať iba jednu knihu, dajte si Honzlovú.
Zabudnutý literárny poklad, výnimočná kniha o hnusných 50tych rokov v Československu, ktorý autorka (vlastným menom Zdena Škvorecká) začala písať v Prahe a dokončila po emigrácii v Toronte (kniha vyšla v roku 1972). Kniha nielen pre tých, ktorí trpia chorobou zvanou historický optimizmus a smútia za dobou minulou.
Hlavná hrdinka Jana je stelesnením nehynúcej nádeje i v situáciách, keď už prišla takmer o všetko, zakúsi beznádej, nespravodlivosť a nezmyselnosť komunistického teroru. Jedna z najsilnejších ženských hrdiniek, ktorej prajem, aby bola objavená ďalšími čitateľmi a čitateľkami.
Štítky knihy
komunismus autobiografické prvky socialismus udavačství
Autorovy další knížky
| 2001 |  Honzlová |
| 1991 |  Nebe, peklo, ráj |
| 1991 | Samožerbuch - Autofestšrift |
| 1999 | Krátké setkání, s vraždou |
| 1994 | Hnůj země |
Suverénní vypravěčství a nádherná práce s češtinou. Lze jen litovat, že toho Zdena Salivarová nenapsala víc. Honzlová je znamenitá kniha, kterou je třeba stále doporučovat, protože mám pocit, že tak jako je její autorka ne úplně doceněná, tak i její nejlepší kniha není tak připomínána, jak by měla. Jedna z knih, při jejímž hodnocení se shodují literární kritik i běžný čtenář.