Honzlová
Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98638/bmid_honzlova-o5B-98638.jpg
5
570
570
V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou „budování socialismu“. Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým.... celý text
Přidat komentář
Moc pěkně napsaná kniha z tohoto období a naopak si myslím, že je dobře mít jí jako povinnou četbu. Jediné co mi dělalo problémy, byla některá slova, která jsem neznala přesto že jsem v té době žila. Je mi 70 let. Konec byl moc smutný. Knihu doporučuji
Skvěle napsáno, silné svědectví o hnusné době raných padesátých let. Člověk je rád, že se narodil o desítky let později. Jak někdo trefně napsal níže, Salivarová to napsala tak, jak by to její muž nedokázal.
Doporučuji!
Hrdinka mě chytila hned od prvních stránek. Kniha se výborně četla přesto, že doba to byla šílená. Bezútěšnost, nesvoboda a nespravedlnost z příběhu jen čiší. Nezbývalo než sympatické hrdince fandit. Jak mi obvykle nevyhovují otevřené konce, tak tady jsem za něj ráda.
Útlá knížečka spisovatelky, která ovšem hravě strčí do kapsy všechny ty rozmáchlé, mnohoslovné a často i samoúčelně filosofující oceňované autory od Kohouta až po Kunderu. Naprosto lidsky pravdivě je zde popsáno, jak ve skutečnosti vypadalo ono radostné budování socialismu v Československu, jací lidé ho budovali a taky jací a jak tím skutečně trpěli. Jistě, velmi bezútěšné, až bolestné, ale rozhodně ne samoúčelně. Fascinující jsou i takové detaily z tehdejšího života, jako je chudoba (až komicky působí Janina "povinnost" uložit z maličkého platu peníze na spořící účet a následně vybrání té samé částky ještě ten samý měsíc - protože živí ten zbytek rodiny, se kterým žije...) a sugestivní obraz vnitřní zchátralosti a rozkladu společnosti, kterou dodnes někteří vzpomínají se slzou v oku ve vazbě na patologickou nenávist k jistě ne dokonalému dnešku, který je o parníky (přece jen i lidsky) někde jinde, než byla ona doba, kterou Zdena Salivarová dokázala popsat v nejlepších intencích toho nejkvalitnějšího, co u nás v literatuře vzniklo. Nikdo se za chvíli nebude prokousávat složitostmi Žertu, časově pozdějšími Nesnesitelné lehkosti bytí či Kde je zakopán pes, ale nikdo by (ve vlastním zájmu) neměl pominout prakticky neznámé a přitom docela klíčové dílo české literatury, týkající se oné tolik bolestné doby první fáze budování komunizmu u nás.....
Ne že by člověk netušil, co se tady v té době dělo, ale stejně...po přečtení běhá mráz po zádech. Pro všechny ty, co vzpomínají na "staré zlaté časy".
Jedna z nejpůsobivějších knih, které jsem kdy četla. I když je to už hodně dávno...
Jedna z mých TOP knížek. Už jsem ji četla 3x a opět nezklamala. Vím že spousta lidí si v té době žila po svém, režim ne-režim . . . hlavně že bylo co jíst, pít, byl "mír" . . . Osobně ale hltám knížky z té doby a nechápu, jak by to někdo mohl chtít zpět. Asi to sem nepatří, ale dnes jsem tiskla pro kamaráda k narozeninám Rudé Právo z 2.12.1974 a jen při prolistování se mi udělalo mdlo. Proto každá kniha popisující krutosti té doby měla být oceněna. Honzlová je navíc úžasně čtivá a jediné co bych jí vytkla, je závěr. Trochu moc tragédií v jinak vtipné knížce. Osobně to ale odpouštím...
Ještě dlouho jsem proklínala mojí profesorku literatury, že nám tu knihu uložila jako povinnou četbu!
knížka, kterou mám doma a jedna z mála ke které se po čase moc ráda vracím a znova čtu
zachycení socialismu v příběhu o obyčejných lidech. Kniha je napsaná s opravdovým citem, takže porozumí každý.Bylo mi Jany líto.
Velmi čtivá kniha z neveselých dob budovatelského nadšení. Je otázkou kolik autobiografických situací v ní Zdena Salivarová opravdu zachytila, nicméně i přes husí kůži se dílo většinou čte skoro samo a zobrazuje doby počátků socialismu u nás z pohledu (dnes tak populárního) obyčejného slušného člověka. Jedinou výtku mám k přílišnému tlačení na pilu tragičnosti, ke kterému se autorka v závěru uchyluje, neboť právě ta opravdovost a běžnost života hlavní hrdinky v první polovině knihy v kontextu pokřivené reality tehdejší doby je sama o sobě velmi tragická a není ji - dle mého názoru - třeba navyšovat závěrečným děním. Každopádně doporučuji k přečtení, mne paní Salivarová velmi překvapila.
Přečtení této knihy mi zachránilo maturitu z češtiny.. Nejde jí tudíž nemilovat :)
Knížka se čte sama, celý příběh je i přes tragičnost Janina osudu vyprávěn s ironickým nadhledem a vtipem dvacetileté mladé ženy. Jen ten konec už mi přišel trochu "přes čáru"....
Skvělé, asi nejlepší zachycení komunistické totality u nás. Je stravitelnější, civilnější a realističnější než Orwell, ale člověk se prostě nevyhne tomu srovnání. Nejsilnější scéna: bezmoc nad zabitou kočkou a cynický smích pana Bonzáka.
Skvělá knížka, skvělý styl. Je to napsáno moc hezky, děj jsem ani nevnímala. Čte se to samo. Salivarová knížku napsala tak, jak by její muž nedokázal:-)))
Dechberoucí pavlačová story... Malí velcí hrdinové: Hugáč, paní Pelikánová, Jana
Štítky knihy
komunismus autobiografické prvky socialismus udavačství
Autorovy další knížky
| 2001 |  Honzlová |
| 1991 |  Nebe, peklo, ráj |
| 1991 | Samožerbuch - Autofestšrift |
| 1999 | Krátké setkání, s vraždou |
| 1994 | Hnůj země |
Kniha ze které mrazí i při opakovaném čtení. Jana mě chytne za srdce při každém otevření této knihy a doslova trpím s ní. Pro mě jeden z nejsilnějších knižních příběhů.