Honzlová – Protestsong
Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437246/bmid_honzlova-protestsong-Lg5-437246.jpeg
5
580
580
V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou „budování socialismu“. Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým. První, exilové vydání. Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský.... celý text
Přidat komentář
Velmi se mi líbilo, jakým stylem bylo dílo napsané a že byl příběh vyprávěn právě z pohledu sympatické a bojovné Jany. Postavy okamžitě přirostly k srdci, knize nechyběl humor ani neštěstí. Někdy se mi zdálo, že autorka na city hrála možná až moc (nebo jsem možná jen naštvaná, že jsem pro samé slzy nic neviděla), ale to nic nemění na tom, že kniha je neuvěřitelně čtivá a poutavá. Rozhodně doporučuji.
Kniha si jistě zaslouží zdejší hodnocení.. Já však očekával poněkud něco jiného.. Možná jsem ten příběh nepochopil úplně správně, ale místy mi to prostě přišlo úsměvné, párkrát jsem se zasmál. Není to úplně depkoidní čtení, byť konec optimismem nehýří... Ale styl vyprávění mi seděl, a knihu můžu s radostí doporučit.
Napřed se mi to nečetlo dobře - ve smyslu toho, že to bylo také roztahané. Postavy se nijak nevyvíjí... Už jsem měla chuť knihu odložit, ale pak jsem si připomněla, že jak by se postavy v příběhu zasazeného do komunismu mohly vůbec vyvíjet, když komunismus se vůbec nezaměřoval na člověka coby individualitu? To mě nakoplo k dalšímu čtení a musím říct, že kniha je brilantní výpovědí života v komunismu... Až strašidelně přesná.
Knihu jsem poslouchala.
Jako starší generace jsem velmi ocenila reálně popsanou dobu "budování socialismu", kterou autorka sama prožívala.
Svéráz Jana mi svým vypravěčským umem trochu pocuchala cévku... nepopírám dusivý puch a beznaděj dané doby... jen ten můj pomyslný rudý alarm občas stírala příliš detailní drbárna o značně početné skupince zcela nepodstatných a bohužel nezapamatovatelných individuí... škoda... dopachtila jsem se totiž do finální katarze už moc vyčerpaná a otupělá... ale možná právě přesně tohle bylo to správné nacítění atmosféry zmaru z tehdejších krutých mocipánů.
Jana... Neskutečně sympatická dívka, se kterou se osud vůbec nepáře. Takovou nálož si málokdo umí dnes představit. Hodně kruté...
Dojemný příběh a děsivý zároveň. Budovatelé říše ve své nejryzejší podobě tak, jak je nechcete zažít.
Neuvěřitelně dobrá kniha, prostě výborná. Je to psáno lehkou rukou, děj krásně plyne a i když se vlastně nic neděje a jen se vypráví "malé" historky z minulosti i přítomnosti, tak člověku čím dál víc čte, tak víc běhá mráz po zádech. Ale ZS to pořád podává optimisticky a člověk se směje jak má hrdinka krásně hubatou pusu a všechno komentuje a má ke všemu připomínky. Nakonec ale přijde zvrat a opaření, ze kterého jde smutek. Těžká to byla doba a tahle kniha ji velmi dobře přibližuje. Smekám před všemi, kteří to přečkali se ctí a nezadali si a odolali svádění pekelníků. O to těžší, když ten pekelník má lidskou tvář.
Tuto knihu jsem vůbec neznala, narazila jsem na ni náhodou tady a nemam slov... Velice dobře zachycená atmosféra 50. let v Československu. Hnusná doba. Smutný konec. Měl by si jí přečíst každý komu se stýská po komunismu
Naozaj sme takto žili? Hej, žili. Taký šedivý, ubolený, klamaný, utajovaný, plný pretvárky, smutný a beznádejný život. Hoci ja som sa narodila až v ére "Husákových detí" a budovanie socializmu z 50. rokov sa vtedy už pretavilo do tzv. normalizácie, z Honzlovej na mňa úplne dýchla tá bezmocnosť a zúfalstvo, aké na mňa padalo, keď som z toho v puberte začínala mať rozum. Veľmi dobre napísaný príbeh - vystihol dobu, vystihol postavy, naviac ešte takou čtivou formou, ako sa bohužiaľ deje málokedy, pokiaľ ide o zachytenie nepeknej histórie. Z celého srdca odporúčam.
Môj aktuálny prienik českou literatúrou zatiaľ uzatvára nenápadná Honzlová, ktorá si totálne získala moje sympatie svojim postojom voči nespravodlivosti alebo ľudskej hlúposti.
Ako sa vlastne budoval socializmus, na akých princípoch, aké mal dopady na ľudí ? Na tieto otázky poskytuje vysvetlenie prostý príbeh mladej nadanej speváčky a tanečnice, ktorej talent ostal nevyužitý z dôvodu politickej "nespoľahlivosti". Autentická výpoveď napísaná úžasným literárnym jazykom s postavami, ktoré dokážu chytiť za srdce je pozoruhodné literárne dielo, ktoré určite stojí za povšimnutie.
Výborná.
Natolik mne vtáhla, že jsem se její vyústění zdráhala vůbec přijmout.
Důležité svědectví té doby k uzoufání…
Román Honzlová mimořádně autenticky vykresluje prostřednictvím hlavní hrdinky život a atmosféru v Československu padesátých let 20. století. Janě je pouhých jednadvacet let, ale ze svého platu členky souboru národních písní živí sebe, matku i mladší sourozence. Už také dobře ví, co kde říkat, co ne, na koho si dávat pozor, zkrátka jak se pohybovat v profízlovaném kolektivu. Přesto její postava na začátku knihy oproti konci působí ještě částečně naivně a vesele.
Smutný příběh se odehrává během jednoho horkého letního měsíce, ale tu dusnou tíživou atmosféru tu způsobuje tehdejší politická situace, bezohlednost a trestuhodná nedbalost, deformované mezilidské vztahy a život v obavách a strachu.
Kniha je mimořádně zdařilá, jistě i proto, že do ní autorka vtiskla spoustu vlastních zkušeností, zážitků a pocitů. Tohle vynikající vyobrazení tehdejší společnosti si bezesporu zaslouží 5*.
Poslouchala jsem audioverzi v naprosto skvělém podání Jany Paulové. Mnoho knih je načtených výborně, ale tady je přednes tak famózní, že umocňuje zážitek z knihy. Kdybych měla hodnotit umělecký projev a dojem z načtení knihy, tak tady dám 10* :-).
Považuji za zvláštní, jaký je nepoměr mezi knihami popisující zvěrstva nacistů a zvěrstva komunistů. Asi je jednodušší ukazovat na "cizího" kata než na Čecha šikanujícího / věznícího / mučícího jiného Čecha. Takže i z tohoto důvodu díky za Honzlovou, která reálie 50. let ukazuje ve vší tehdejší bídě.
Třicet let mě tato kniha ležela v knihovně prakticky bez povšimnutí. Moje chyba! Je to naprosto mimořádné dílo, mnoho lepšího čeští autoři nenapsali. Škoda, že toho nenapsala víc. Neváhejte! Vážně skvělé.
Ze začátku jsem byla maličko rozpačitá, jestli nebude celá knížka jen jakými výčtem "hříchů proti socialismu", ale naštěstí měla po celou dobu vzestupnou tendenci, a to až do konce, kdy se vyznění knihy dost proměnilo. Jazyk hezky kombinoval mluvu 50. let a nadhled mladé holky, které jsou ve všech dobách vlastně stejné.
Trochu jsem se ztrácela ve všech těch postavách, o kterých Honzlová pouze vyprávěla a v ději se jinak neobjevily. Jinak se ale příběh četl svižně, střídaly se chvíle lehkosti s momenty, kdy člověku zatrnulo. V knížce zůstává nezodpovězeno několik otázek (minimálně jedna mi v hlavě šťourá pořád), ale to nijak nevadí - ani v životě neodstaneme vždycky na všechno odpověď. Závěr velmi pěkně udělaný. Doporučuji.
Štítky knihy
Praha 50. léta 20. století komunismus autobiografické prvky socialismus udavačství exilová literatura exiloví spisovateléAutorovy další knížky
| 2001 |  Honzlová |
| 1991 |  Nebe, peklo, ráj |
| 1991 | Samožerbuch - Autofestšrift |
| 1999 | Krátké setkání, s vraždou |
| 1994 | Hnůj země |
Ak by ste si tento rok mohli prečítať iba jednu knihu, dajte si Honzlovú.
Zabudnutý literárny poklad, výnimočná kniha o hnusných 50tych rokov v Československu, ktorý autorka (vlastným menom Zdena Škvorecká) začala písať v Prahe a dokončila po emigrácii v Toronte (kniha vyšla v roku 1972). Kniha nielen pre tých, ktorí trpia chorobou zvanou historický optimizmus a smútia za dobou minulou.
Hlavná hrdinka Jana je stelesnením nehynúcej nádeje i v situáciách, keď už prišla takmer o všetko, zakúsi beznádej, nespravodlivosť a nezmyselnosť komunistického teroru. Jedna z najsilnejších ženských hrdiniek, ktorej prajem, aby bola objavená ďalšími čitateľmi a čitateľkami.