V ráji šumavském
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231780/bmid_v-raji-sumavskem-lll-231780.jpg
4
254
254
Román klasika české literatury zachycuje proměny šumavské krajiny a tradičního způsobu života lidí v této oblasti, které dočasně nastaly v důsledku ničivé přírodní katastrofy. V říjnu 1870 poškodila šumavské lesy nebývale silná vichřice. Na jedné straně byla krajina zpustošena obrovskými polomy, které byly navíc zasaženy kůrovcem a proto musely být urychleně zlikvidovány. Na druhé však právě tato skutečnost přinesla místním lidem práci a krátkodobě i poměrně vysoké výdělky. Pozadí této kalamity pak Klostermannovi umožnilo rozehrát ve svém románu osudy sedláka Podhamerského a jeho dcery Rezly, kteří se snaží získat z neočekávané a náhlé skutečnosti co největší osobní prospěch. Klostermann sleduje nejen vzestup a pád obou těchto protagonistů či proměnu "ráje šumavského" v ohromnou planinu, avšak zamýšlí se také nad důsledky, které přináši narušení jednoty mezi venkovským člověkem a přírodou.... celý text
Přidat komentář
Krásnou češtinou popsaný život na Šumavě koncem 19. století, těžký život tamních lidí.
Musím přiznat, že je to můj teprve první román od autora, ale věřím, že si najdu čas i na jeho další knihy.
V covidové době si alespoň tímto způsobem připomenu krásy Šumavy.
Šumavským rájem zde má spisovatel mimo jiné na mysli nečekané bohatství, které místním přinesla těžba dřeva postiženého kůrovcem. Hlavním aktérem je tentokrát pyšný sedlák a jeho čtyři děti. Pýcha, láska, vášeň, závist, ale taky obětavost, nesčetně životních situací a mnohé archetypy lidských postav. Děj je poměrně dramatický na pozadí mistrně vykreslených nálad šumavské přírody. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, abych se dozvěděla, jak se příběhy rozmotají. Malinko mi to všechno připomínalo Larsenův Kámen mudrců, opravdu moc krásné.
Cítila jsem tam i paralelu k dnešní blahobytné době a naší všeobecné rozmazlenosti.
Velmi příjemné čtení s aktuálními myšlenkami. Kniha nese i značné environmentální poselství. Většina postav nesmírně otravných a nejraději bych jim kolikrát jednu vlepila, ale ten mementoidní konec jsem nikomu z nich nepřála. Klostermann zkrátka umí- Šalda mu sice vytýkal přílišnou popisnost a malou míru uměleckosti, nicméně je zajímavé, že téměř nepodléhají zubu času narozdíl od mnoha Klostermannových spisovatelů současníků, kteří už jsou nenávratně zapomenuti. Naopak si velmi cením dokumentárního charakteru jeho děl.
Poslouchala jsem audioknihu krásně namluvenou. Takové hezké pohlazení po duši. Musela to být tehdy těžká doba. Dnes by těžko někdo snesl takovou dřinu, ať na bohatém statku, či chudší lidé, aby se vůbec uživili. Krásně popsaná Šumava a život tehdejších obyvatel.
Starý Podhamerský a jeho syn Vincek, dcery Pavlina, Rezla a Nany, dobrácký dědoušek Sepp z Ranklu a jeho vnuk Vašek, to je jen pár nejvýraznějších postav z překrásného románu Karla Klostermanna. Dlouho jsem nečetl beletrii, která by mě dovedla spolehlivě přemístit napříč časem a místem. Šumavu miluji nadevše, navštívil jsem i ty nejvyšší pohoří na dalekém východě, přesto všechno je pro mě tahle část naší země něčím, co jen stěží naroubuji do pár vět. Karel Klostermann tohle ale dovedl a i díky němu se na Šumavu vracím stále češtěji a raději. Doporučuji poslechnout i úžasnou audio knihu, ta je také opravdovým skvostem.
Od boháče k chudákovi jen za malý krok.
Klostermannovy charaktery jsou navzdory časové propasti svou chamtivostí, chvástalstvím a hledáním těch nejjednodušších cest zcela reálné a skvěle zapadají i do moderní doby.
Zajímavá je linka odvrácení dětí od svých rodičů. Tolik oblíbené výroky "Tohle přece dříve nebylo", "Dřív k sobě byli lidé hodnější a drželi při sobě!" jak ukazuje i tato kniha, neplatí.
Svět Klostermannovy Šumavy je divoký, strašidelný, barevný, plný tajemství a životu nebezpečných mokřadů, líčení je poutavé a i přes některá zdlouhavá místa se o něm čte velmi příjemně.
Klostermann zkrátka patří k literární klasice, která je velmi hodnotná i dnes.
Ať mi už nikdo nevykládá, že povinná četba je nuda. Bohatý, byť archaický jazyk autora, furiantství sedláků, pýcha, houževnatost a závistlivost lidí, to vše zabalené do nádherné Šumavy, umírající pod zubem kůrovce.
Až mi bylo smutno, když jsem dočetla do konce.
Jak napsala „Jessica007", pýcha předchází pád, a to je jen jedna část opět skvělého románu z prostředí Šumavy a jejich obyvatel.
Jako bych četl román o dnešní době, lidech a kůrovci (kterého nám představují média, jako by tu byl jen teď a nikdy jindy dříve). I dříve žili jen pro ten dnešní den a nemysleli na jiné zítřky? I dříve se vyskytovali různí vychytránci a šmejdi? I dříve byli lidi takový jako dnes? Nic se nezměnilo, jen mluva je jiná a jazyk, kterým je kniha napsána... Skvělé dílo a asi nejlepší ze tří Klostermannových, co jsem četl.
Hezky to (komentář) napsal Africanus!!!
Jsem doslova okouzlena krásou a sílou vyprávěného příběhu a zároveň vytříbeným autorovým jazykem.
Autor, ač původem Němec, je pro mne absolutním velikánem původní České literatury.
Moc pěkné a zajímavé čtení z prostředí Šumavy. O tom, že pýcha předchází pád, o broučkovi - kůrovci, o honbě za mamonem, o furiantství...
Knihu jsem četla jen díky výzvě jako oblíbenou knihu rodičů. Klosterman je nejoblíbenějším autorem mé mamky, má přečtená všechna jeho díla, ale já jsem od něj nikdy nic nečetla. Napoprvé jsem skončila v 1. kapitole, až napodruhé jsem se začetla natolik, abych zvládla celou knihu. Nejdřív mě iritovaly německé názvy a pořád jsem si je vyhledávala, abych věděla, kde se děj odehrává, ale pak mi to přestalo vadit. Super příběh o lidské pýše a hrabivosti. DOPORUČUJI.
Knihu jsem objevila ve formě kvalitně namluvené audioknihy a byli jsme oba i s mužem nadšeni. Tolik aktuálních témat, která se týkají dnešní doby, přestože se děj odehrává před zhruba sto padesáti lety. Velmi si na knize také považuji toho, že většinu postav autor nepopisuje černobíle, nýbrž ve všech jejich odstínech. A popisy tehdejší Šumavy lákají člověka k tomu, aby se tam okamžitě vydal, a přestože s Šumavou 19. století má již dnešní podoba zřejmě pramálo společného, věřím, že alespoň slatiny a Vydra by mohly tu původní příchuť ještě mít.
Jedna z knížek kterou jsem našla na půdě po babičce a v době kdy jsou knihovny zavřené se náramně hodila. Autor pro mě dosud neznámí a hned po prvním díle se stal mím oblíbeným autorem. Je úplně jasné, že Šumava byla jeho velkou láskou, protože s jakým citem on popisuje zdejší krajinu je naprosto úžasné. Příběh se odehrává koncem devatenáctého století v době kdy Šumavu postihla kůrovcová kalamita. Pro někoho dobrý byznys pro někoho pohroma.....
Klostermann se tu rozmáchl daleko více než v románu Ze světa lesních samot. Ten byl komornější a mimo jiné v sobě skrýval i přes těžký život a onu katastrofu přece jenom nějaký optimismus. Tady o něj čtenář skoro nezavadí. Tady je to všechno, jenom ne ráj. Kniha sice může dělat dojem, že autor skrze starého Seppa příliš moralizuje, ale je to moralizování nikoliv bezúčelné. Klostermann na Šumavě žil, znal dokonale tamní prostředí a lidi, uvědomoval si krátkozraké počínání obyvatel po kůrovcové kalamitě, takže těžko mu vyčítat, že před něčím takovým varoval další generace. Bez toho by ten zmar z románu dýchající byl téměř úplný. Šumavská krajina je tu opět líčena bez příkras, krajina, kde každý chybný krok či ztráta orientace může za špatného počasí nebo za tmy znamenat smrt. Příroda je ale pouze pozadím pro bezútěšný příběh, plný odhodlání, tvrdé práce, zaslepené touhy po bohatství za každou cenu.
Zážitek z četby byl intenzivní, drsný až nepříjemný. To ale neznamená, že špatný. Právě naopak. Klidně bych četl dál, a dočkal se příznivějších konců aspoň u některých. Klostermann je ke svým postavám až na výjimky nemilosrdný, a byť jsou z valné většiny nepříliš sympatické a některé z nich vyloženě bezcharakterní, přesto osud mnohých z nich vzbuzuje lítost.
Jakási tíha sedne člověku na duši, v tomto ráji šumavském.
Podhamerský sedlák je pyšný blb, to se dozvíme hned na první stránce. A jak víme, pýcha předchází pád...
Krásná sonda do nelehkého života na Šumavě předminulého století.
Být už podruhé během týdne nadšený Klostermannem, to by mě tedy nikdy nenapadlo. Ale autor tenhle „ráj“ po velké přírodní katastrofě roku 1870 popsal mistrně a přesvědčivě, stejně jako ságu rodiny hrdého sedláka Adama Podhamerského, kde o katastrofy také není nouze. Klostermanna beru při popisu Šumavy a jejích rázovitých obyvatel jako naprosto důvěryhodný zdroj informací a jednotlivá místa, která jsem v posledních letech navštívil, mi s textem vyskakují před očima (Vydra, Křemelná, Horská Kvilda, Rejštejn, Kašperky, Čeňkova pila, Zlatá Studna, Prášily), stejně jako skutečná postava obra Rankla Seppa, u jehož dřevěné sochy v životní velikosti (213 cm) jsem se na Horské Kvildě před rokem s naší skupinkou přátel vyfotil. Tedy přesněji: vyfotil nás autor sochy, což je pan Pavel, otec známého cestovatele Ing. Pavla Pavla, příjemný a přátelský starý pán, který nás provedl nejen svou výstavou soch, ale i svou chalupou, kterou postavil vlastníma rukama přímo naproti hotelu Rankl (dříve Pollaufův hostinec, kde shodou okolností začíná tento román).
Díky autorovi musím obdivovat tu obrovskou vůli tehdejších obyvatel šumavské pustiny, jejich schopnost překonávat pěšky desítky kilometrů nehostinným terénem ve dne v noci, v létě v zimě, přetrpět kruté počasí, věčný boj s neúrodnou půdou, zažívat časté zápasy o přežití. Paradoxně - přírodní katastrofa přinesla bohatství. Dočasně.
Také díky skvělé četbě na pokračování a mému obdivu a respektu k tomuto koutu naší země jsem znovu na 100 % (aktuálně 124 hodnocení, průměr 89 %).
…
Staré cesty se opravovaly, nové se zřizovaly. Zástupy různého lidu se hrnuly do lesů s lopatami, krumpáči, trakaři, staré, nikdy nedotknuté skály trhaly se prachem a dynamitem, zkrátka, nikdo by byl nepoznal starou, klidnou, do věčného snu pohrouženou Šumavu, jejíž ticho ještě před nedávnem, před útokem kůrovce, sotva tu a tam rušilo cvrlikání drobného ptáčka a unylé zvonce pasoucího se skotu.
Mocné kusy lesů už polehly. Kde stály staletí velikánové, pnoucí k nebi kostrbaté zelené své koruny, otvíraly se široké paseky a temně zeleným mořem dosud stojících hvozdů prokmitaly rezavě červené skvrny zkázy, sídla smrtícího hmyzu, proti němuž člověk marně bojoval.
P.S.
Četba na pokračování - při natáčení se tenkrát v roce 1991 sešli Miloš Hlavica, Roman Hemala, Josef Patočka, Petr Pelzer, Zuzana Šavrdová, Jana Drbohlavová, Taťjana Medvecká.
Ze všech Klostermannových knih je zřejmé, že Šumava byla jeho domovinou, krajem jemu důvěrně známým a jím milovaným. Já nemám k Šumavě žádný osobní vztah, přesto jsem se ráda seznámila s touto knihou, a to tím spíše, že šlo o formu audioknihy, namluvené našimi předními herci, kdy každá z postav měla svého hereckého mluvčího. Román působivě líčí šumavskou přírodu, ukazuje obrázek vztahů obyvatel (sedláků, dřevařů aj.) na místní vesnici, důkladně prokresluje charaktery jednotlivých postav. Určitě se mrknu i na nějakou další autorovu knihu na šumavské téma.
Nešumavější Šumava. Přesně takovou ji miluju, drsná i krásná zároveň, i když takovou ji asi nikdy na vlastní oči nespatřím a vlastníma botama neprochodím. Stále tam jsou ale místa, kde budu chodit tři hodiny a nepotkám živou duši. Jen ten hluboký les kolem. Proto si užívám Klostermannovy popisy. Je to básník Šumavy. Podhamerský se rouhal a vychloubal a to není dobré. Kdo je zaslepen honbou za mamonen a vlastní pýchou, ten je za takové konání po zásluze odměněn. Rankel Sepp byl dokonalým protikladem tohoto vychloubačného sedláka. Byla to skutečná žijící šumavská figura, která má na Horské Kvildě vlastní dřevěnou sochu. Moc hezky nasadil Podhamerskému zrcadlo. Upřímně, nemám ráda takové pyšné a vychloubačné lidi. Nepřála jsem mu nic dobrého. Už za dob Klostermanna se řešil ten nenažraný a množivý brouček. Je vidět, že jsme se o mnoho nepoučili a že historie se stále opakuje a stavá se z ní zase hysterie.
Příběh nás zavede do Šumavských hvozdů, tam má svůj velký statek Podhamerský - sedlák nad něhož v celém širém okolí není. Vše se mu daří, dcerám může vyplatit velké věno - takové žádná jiná nedostane a teď po vichřici vrchnost platí velmi dobře a zlaťáky se jen kutálí. Jenže práce v lese je namáhavá a o statek není dobře postaráno a z některých věcí už není úniku....
Tento kraj mám velmi ráda a tak jsem knihu přečetla s velkým nadšením. Manžel mě pak ještě poučil, že starý Sepp opravdu žil a má sochu v Horské Kvildě :-).
Štítky knihy
Šumava příroda pýcha morálka přírodní katastrofy dřevorubci jižní Čechy realismus (literatura) sousedské vztahy 2. pol. 19. stoletíAutorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 |  Erotomanie |
Moc hezká kniha. Příběh poutavý, psaný krásnou češtinou. Napadá mě přísloví Pýcha předchází pád. Atmosféra vyprávění jako vždy skvělá.