V ráji šumavském
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244378/bmid_v-raji-sumavskem-244378.jpeg
4
254
254
Obsáhlý román ze staré Šumavy zachycující přírodní katastrofu na Šumavě - ničivou vichřici v roce 1870 a její následky pro obyvatele, pracovně většinou odkázané na práci v lese.
Přidat komentář
Historie se opakuje. Kůrovec je tady zase a nemám pocit, že bychom si s ním dnes poradili lépe... Pěkný příběh ze starých časů...
Po barvitém a poutavém Ze světa lesních samot trochu zklamání. Ráda bych dala víc, ale tohle je prostě jen prvoplánová moralitka na téma "pýcha předchází pád".
Většina postav je nepříjemná, vzájemné vztahy mezi nimi spíš patologické, a celkově je to dost depresivně laděné čtení. Nemám nic proti záměru autora, který chtěl na příkladu zobrazení skutečné události varovat před zaslepenou chamtivostí, pýchou a jinými nepěknými vlastnostmi. Zobrazovaným osobám ale chybí nějaké hlubší psychologické prokreslení, jsou to víceméně jen jednorozměrné postavičky, které slouží jako ilustrace tvůrcem zamýšleného obrázku, a tím je bohužel podkopáván pocit autenticity, kterého jsem si právě na tomto autorovi cenila.
Klostermann moralista zde jednoznačně vítězí nad Klostermannem realistou.
Dílo popisuje šest let po větrné kalamitě, kterou Klostrmann zmiňuje v knize Ze světa lesních samot. Krásně tu předkládá nejen život lidí za ráje, kdy byl velký výdělek, ale i krásu šumavské přírody. Na rozkladu jedné rodiny zde dopodrobna poukazuje na neblahou změnu života lidí v hojnosti. Dokládá, že člověk má v době vyšších příjmů myslet na budoucnost. Dnes by si z tohoto varování měl vzít ponaučení nejeden člověk.
Toto volné pokračování ze života na Šumavě koncem 19. st. mě bavilo snad ještě více, než první díl: Ze světa lesních samot. Pokračování, je spíše místopisné, nežli založeno na lidských osudech, ale i tak je to moc krásný kus fortelné literární zábavy. Autor nádherně popisuje místní krajinu, přírodu, ale i lidi a jejich osudy. A že nebylo ani moc co závidět, pochopí každý, kdo kihu četl. Na jedné straně práce a za ní pěkné peníze, díky přírodní katastrofě nebývalých rozměrů. Na straně druhé nerozum a hýření, pýcha, zpupnost a k tomu všemu se přidají něštěstí a nehody vis maior a je z toho román nadmíru úspěšný.
Můžu jen doporučit.
Klostermann je mistr krajinář. A o tom vlastně také jeho knihy jsou. Krajina - v tomto případě Šumava, je i hlavní postavou, která rozhoduje de facto i o ději - Podhamerský nepodhamerský...
Prostě skvělý. Nemůžu jinak, než dát Klostermannovi opět za pět. Hvězdiček.
Ukázka toho, že pýcha předchází pád. Celá famílie Podhamerských mi byla krajně nesympatická, ať už starej pro svojí zpupnost a nadřazenost, stejně tak dcery, jakožto i nejmladší, kterej bylo zase všechno putna.
Na opačné straně Rankl Sepp a jeho vnuk Václav, u kterýho jsem si zase moc přál aby se nezvrhnul a naštěstí to při všech těch katastrofách, ať už přírodních nebo lidskejch dopadlo dobře.
Název je trochu dost zavádějící... o ráj se rozhodně nejedná. Není spoiler napsat, že pojednává o období, kdy Šumavu postihla pohroma a jen na pár let umožnila mnoha lidem dobře placenou práci při odvozu a zpracování padlých stromů - zmíněný krátkodobý ráj. Ale osudy lidí, o kterých Klostermann píše, jsou z velké většiny tragické. Je to strhující a drsné. Bude to zcela neoriginální, když napíšu, v jak v jak úžasné době žijeme, ale jako připomenutí toho kniha vůbec není marná.
Jen jsem čekal stejně jako u Ze světa lesních samot více těch proslulých popisů Šumavy. Jsou opravdu nádherné, ale je jich po čertech málo. Tragické příběhy postav tvoří silně převažující většinu obsahu.
Přesto... rozhodně stojí za přečtení.
„Máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klaněti tvůrci a jeho dílu. Vzdáš hold svůj naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého.“
A ještě mne zaujalo (jedná se o dobové myšlení?):
„...snad uvažoval o tom, co je horší. Jestli se bít s Garibaldovci, nebo odmlouvat ženě.“ :-)
Na druhou stranu, některé vztahy rodičů a dětí mne na tu dobu dost překvapily (nepříjemně).
Tím, čím Ze světa lesních samot končí, tím to zde začíná. A opět dřevaři s jejich rodinami a jejich příběhy, někteří jsou chudší, jinší bohatší, další jsou skromní a pak jsou tu i ti nabubřelí a domýšliví. Lidé ze staré Šumavy. Až po přečtení několika stránek této krásné knihy jsem pochopila její název - tedy lépe řečeno jsem jej pochopila správně, pochopila jsem, co znamená ten "ráj". Velmi mě to překvapilo a zase mě to ve vědomostech o Šumavě posunulo trochu dál, jako ostatně celá kniha. Klostermann je prostě spisovatel Šumavy jak se patří!
nádherná kniha o ještě nádhernější krajině.....asi nejvíce jsem si užívala ty pasáže s popisem přírody, krásná a někdy i krutá.
životy lidí tam se v mnohém lišili od lidí z města a nemluvě o dnešní době. dnes nefunguje klimatizace nebo se musí do obchodu pěšky a je to tragédie. tenkrát lidi pracovali za jakéhokoliv počasí dva, tři dny a i poté šli nejprve do stáje. je pravda, že tento drsný životní styl se promítnul na myšlení - v první řadě majetek, peníze a zábava v podobě krásné ženy či mladého muže.
Šumava, jak bych ji chtěla na vlastní oči vidět a osobně procházet! Od krásných popisů lesní divočiny mě rušila ta potvora dějová linka, která zrovna musela být tak moc zajímavá! :) Realistická, skoro až mikrohistorická sonda do šumavského života v kůrovcových letech, bez příkras a zamlčování nepěkných skutečností a lidských vlastností, každodennost šumavských hospodářů z různých úhlů pohledu, konflikt morálky a bezuzdnosti. Psáno krásným jazykem o krásném místě i době, ale přiznávám své velké zaujetí pro Šumavu i 19. století.
Moc krásná přehlídka šumavské krajiny a lidského života v něm. Svým dílem je tu i zaznamenána postava Rankl Sepp, o kterém jsem už slyšela při pobytu na Kvildě.
Jen stručně. Kdyby autor nepsal o Šumavě a o tomto kraji tak by to byli vesnický romány typu Raise apod. Jenom v jednom se to liší a to v oblasti. V těchto oblastech a především nepřístupných byl život o hodně drsnější.
Klasický vesnický román, hlavně grunt a peníze ..... místy jako kdybych slyšela vyprávět a nadávat svého dědečka.
Kdyby jen Klostermann tušil, že šumavský les znovu naroste a kůrovcová kalamita se bude po více než 100 letech opakovat! Co by asi napsal o současném Národním parku Šumava, ekologických aktivistech, byrokratech, a o morálce těch, kdo na tom zbohatli?
Poctivá literatura, klasický realistický román, osobně ale raději čtu něco optimističtějšího. Vyznění knihy je poněkud temné, bezútěšné, ale takový byl příběh, který nám byl vyprávěn. A dobře.
Klostermann možná nechtěně svým románem vytvořil působivou sociální sondu do života venkovského obyvatelstva 19 st. na Šumavě. Když se všeobecně usuzuje, že naše dnešní společnost prochází velkým morálním úpadkem, tak Klostermann odhalil průvodní jevy upadajících společenských hodnot už před více jak 140 lety. Zatímco doposud skromně žijící obyvatelstvo bylo téměř ve všem soběstačné, s příchodem "broučkového ráje" objeví zvrácenou hodnotu peněz, se kterou se nedokáže popasovat a zcela podlehne iluzi, že více peněz bude znamenat více štěstí... Celé dílo se uzavírá přesně v tomto naivním duchu tragickým koncem jedné z hlavních postav.
Štítky knihy
Šumava příroda pýcha morálka přírodní katastrofy dřevorubci jižní Čechy realismus (literatura) sousedské vztahy 2. pol. 19. století
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 |  Erotomanie |
Krásné počtení, plné šumavské duše. Příběh se čte moc dobře, pěkně ubíhá. Přísloví o pýše, která předchází pád, je opravdu základním kamenem děje. Lidé, kteří se ženou za snadným výdělkem, nemyslí na budoucnost. S rostoucím snadno získaným blahobytem se uvolňují mravy a společnost upadá. Tak nějak mi to připomíná devadesátá léta minulého století.