V ráji šumavském
Karel Klostermann
Obsáhlý román ze staré Šumavy zachycující přírodní katastrofu na Šumavě - ničivou vichřici v roce 1870 a její následky pro obyvatele, pracovně většinou odkázané na práci v lese.
Přidat komentář
V ráji šumavském je román odehrávající se v jednom z nejkrásnějších a také nejtajemnějším koutu naší země. V místě, kde hrozí neznalému člověku mnohá nebezpečí. Stačí sejít z cesty, zabloudit v zimě a nebo třeba být po dešti na nesprávném místě. V této knize sledujete po dobu zhruba šesti let osudy několika lidí, kteří v této lokalitě žijí a kterým do života zasáhl zlatý brouček. Postavy jsou mistrně zpodobněny a člověk hltá stránky, aby se dověděl jaký osud je čeká.
Zřejmě vrchol Klostermannova románového díla. Původní archaická čeština konce 19. století, kterou autor psal, skvěle doprovází atmosféru drsné Šumavy, jejíž úchvatné popisy jsou opravdovým klenotem. Osudy jednotlivých postav jsou dramaticky poměrně zdařile vykreslené, páteří příběhu je však samosebou furiantství a domýšlivost Podhamerského. Postava Rankla Seppa zas má skoro až biblické parametry. Klostermann nezastírá, že píše o Němcích a v jedné úžasné pasáži se dokonce dojemně vyznává z myšlenky, že šumavskému Němci je český sedlák z nížiny mnohem bližší nežli cizí element bavorský.
Velmi dobrá kniha. Oceňuji hlavně 2 věci:
1) "Kdyby! Kdyby! - Honil bycha jen což, rval se s tím osudným bychem, hledě ho zabíti, zardousiti, zničiti. Bych se nedal, vymykal se mu, šklebil se naň úsměšně, posupně."
Je to napsané specifickým stylem, který je nezvyklý a mě se velmi dobře čte. Příjemná změna oproti "běžně" napsaným knihám.
2) Klostermann byl dobrý psycholog a pozorovatel, jeho postavy jsou zajímavé a uvěřitelné. Zkrátka člověk si je oblíbí, každá postava je jiná.
Román znalce Šumavy není nijak veselý - taková byla i doba, kterou K.K.popisuje, přestože se díky "zlatému broučku" kůrovci "topili" místní obyvatelé v penězích. Většina z nich ale doplatila na to , že to nebylo nastálo a že podlehli klamné iluzy. Paradoxně vydělávali na zkáze svého prostředí a přáli si, aby "zlatý brouček" řádil co nejdéle...Autor popisuje osudy lidí, mnohdy i tragické a nesmlouvavé vztahy rodičů a dětí, pokud se jednalo o vypořádání majetku. A samozřejmě Klostermann umí nádherně vypodobnit krásu šumavské přírody, která však dokáže ukázat i krutost (zima, bouře, bažiny, prales ,...).
Tuhle knížku jsem si zcela náhodně půjčil ve školní knihovně kvůli krásnému starému obalu, aniž bych o ní nebo o autorovi cokoliv věděl. Takže jsem byl velmi příjemně překvapen. Je to psáno krásným jazykem a z každého řádku je cítit, že měl autor Šumavu opravdu rád.
Skvělé čtivo. Měl jsem strach, že jako znovuzačínající čtenář po několikaleté odmlce tohle nestrávím, ale ty obraty jsou tak nádherné... Třeba "krvácel jako zraněný zubr" :-)
Nádherná románová sonda do doby devatenáctého století tzv. zlatého broučka (kůrovce) mezi šumavské rodiny. Klostermannův hrdina tu často bojuje s přírodou i s protivenstvím osudu. Kniha částečně připomíná ságu od Gulbranssena (Věčně zpívají lesy atd.).
Život na Šumavě v období "broučkovského ráje", kdy se těžbou dřeva daly vydělat neskutečné peníze. Ovšem za cenu těžké dřiny a někdy i života. Romantiku tady nehledejte.
Štítky knihy
Šumava příroda pýcha morálka přírodní katastrofy dřevorubci jižní Čechy realismus (literatura) sousedské vztahy 2. pol. 19. století
Autorovy další knížky
1955 | Ze světa lesních samot |
1972 | V ráji šumavském |
1941 | Mlhy na Blatech |
1971 | Skláři |
2004 | Erotomanie |
Čtivá kniha, i zde nalezáme specifické slovní obraty: "Vari z cesty ty bídáku, tebe nehledám!" A ty lidské osudy...Nic méně, kdybych mela tuto trilogii ohodnotit co do čtivosti od nuly do trojky, tak Ze sveta lesních samot - 0, V ráji šumavském - 2, O srdce člověka - 3 - pro mě nejčtivější a jedna z nejhezčích knih, jaké jsem kdy četla.