V ráji šumavském
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32174/v-raji-sumavskem-32174.jpg
4
257
257
Román zachycující hospodářskou změnu v životě obyvatel Šumavy po vichřici roku 1870.
Přidat komentář
Syrové, a čtivé. Neuvěřitelné, že knížka i jazykově funguje po sto letech. Zaujala mě postava Podhamerského, takový věčný typ namistrovaného oblastní manažera, který má pocit, jak na vše vyzraje a přitom se v podstatě udře ve své nadutosti k smrti. Kolem a kolem mi ho bylo až líto.
Nádhera z hlediska jazykového a popisu přírody. Samotný příběh je skvěle vystavěný, z mnoha vztahů mi nebylo úplně dobře, peníze dokážou být svinstvo v kterékoliv době.
Ne zrovna lehké čtení.Skvěle popsaná krása krajiny i nevyzpytatelného počasí na Šumavě. Jen na mě toho popisu bylo asi moc. Samotný příběh se mi ale líbil.
[audiokniha]
Kromě nádherného jazyka a dokonalých popisů krásy krajiny, odlehlosti a nebezpečí nepřízně počasí je tentokrát Klostermann hodně didaktický.
Zpupnost, pýchu, furiantství a bezcharakternost rodiny Podhamerských staví do kontrastu s moudrostí a pokorou Rankla Seppa.
Všechno popisuje sugestivně, obrovskými gesty a z dnešního pohledu jde dobře pochopit naléhavost jeho varování.
Jak výstižně píše Afrikanus 'tíha na duši sedá z tohoto ráje'!
Protože Klostermann je obrovský realista až antických rozměrů a správně posoudil zdánlivou nepatrnost lidské křesťanské víry oproti velkohubosti mamonu a snadného výdělku.
9/10
Paráda, nádhera, pohlazení po duši. Možná trochu naivní a postavy jednoznačně dané až zploštělé: moudrý, poctivý, charakterní x vejtaha, chamtivec, neřád. Líná, hloupá x vypočítavá, zlá. Ale stejně dávám plný počet hvězd.
Děj aknihy je z prostředí Šumavy, kdy roku 1870 se přehnala nevídaná vichřice, jenž místní nematovali. Po dvou letech napadají živé a poražené stromy kůrovec - nazývaný zlatým broučkem. V knize je nádherně popsaná krajina ve všech ročních období. Autor jí popisuje, takovou jaká příroda umí být - krásná ale i zrádná. Určitě i nadále by toto dílo mělo být povinnou četbou, aby příští generace neopomněla, jak se dříve žilo, kolik práce, a to nejen na statku, museli všichni členy rodiny zastávat. Děj se motá kolem sedlácké rodiny Podhamerských, hlavně otce a jeho dcer. Vadilo mi, jak hrubě se dcery k otci chovaly, neměly žádnou úctu, ale on si je tak vychoval, měl taktéž pěkně ostrý jazýček. Zde zapadá přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Karla Klostermanna si netroufán hodnotit. Alespoň ne objektivně. Je to totiž právě on, kdo mě naučil milovat Šumavu. Skvělá je celá jeho tvorba, ale román V ráji šumavském patří k tomu NEJ... Při jeho popisu šumavské zimy mám nutkavou potřebu přehodit přes sebe deku, při popisu vichřice podvědomě hledám bezpečný koutek na ukrytí. Mnohým mým přátelům a známým, přestože jinak třeba čtou hodně, vadí jeho archaistická mluva. Já jsem ale přesvědčen, že i ta právě patří k té jeho geniální odlišnosti. Je to kniha, ke které se rád vracím opakovaně a věřím, že každý kdo jej objeví, další knihy už prostě musí. Doporučuji opravdu z celého srdce.
Nádhera, takhle jemný a přesto silný román jsem dlouho nečetla o to víc mne těší, že se jedná o českou literaturu. Je neuvěřitelné, že je dílo více než 100 let staré a přesto stále živé. Doporučuji všem milovníkům krásné literatury
Klostermann je stále živý. Pořád se to dá číst. A pořád vás to vezme za srdce. Víc než osudy jednotlivých postav mě bavily autorovy popisy krajiny (které jsou nadčasové) a vlastně ironické komentáře doby, která byla rájem. Šlo o dobu, kdy se na Šumavě poprvé objevil „ten zlatý brouček“.
Hodně drsné příběhy, které i průměrný potapěč přečte jedním dechem, neboť autor se nezdráhá hlavní postavy tu zmrzačit, tu zabít, tu z nich udělat životní ztroskotance. Důsledné potrestání Podhamerského a celé jeho rodiny mi přijde až nespravedlivé, neboť třeba jiná matka, co dávala svému synu jako lék střelný prach a nechala ho umřít, nijaké zvláštní příkoří v knize nezažila. Jinak podobně jako první díl kniha oplývá takovým líčením drsnosti šumavské přírody, až má člověk pocit, jestli se omylem neocitl někde na Jupiteru. Ty bouře, sněhové záplavy... A co mě ještě zaujalo, jak drsní horalové rozhodně netrpěli žádnými romantickými city ke krajině, nejvíc jim vyhovovalo, když se kůrovec co nejvíc rozmnožil, mohli tak posekat co nejvíc dřeva a udělat ze šumavských pralesů holiny.
Čekala jsem romantický příběh z malebné krajiny šumavské, ale kniha je spíš vesnická kronika v období, kdy Šumavu napadli broučci, kteří zničili celé lesy. Je o lidské chamtivosti, selském rozumu a pletkách.
Volné pokračování knihy Ze světa lesních samot, příběh o namyšlenosti, furianství, zpupnosti, ale i pokoře a moudrosti. Po velké vichřici napadl stromy na Šumavě kůrovec a tím nastaly zlaté časy sedlákům i dřevorubcům, kteří díky tomu měli hodně práce a ceny dřeva vzrostly. Všichni vydělávali velké peníze a neposlouchali staré místní domorodce, kteří varovali, že je to pouze dočasný ráj, který jednou skončí. Tak reálný a jedinečný popis staré Šumavy, vesnic Kvildy, Srní, Rejštejna, Kašperských Hor, ale i divoké a krásné Vydry, která protéká přenádherným šumavským krajem, hlubokých lesů, zrádných bažin čtenáře vtáhne do děje a nepustí. Z knihy přímo cítíte chlad, který stoupá od Vydry, pach slatí, studené deště, ale i dlouhotrvající mráz a sníh. Klostermann dokázal tak krásně popsat nádheru Šumavy, ale i skvěle vykreslit povahy místních obyvatel.
Krásná kniha, ovšem jeho knihu Ze světa lesních samot jsem přečetla předtím a hned se pustila do téhle, takže ne a ne se zakousnout do děje. Určitě se k ní ale navrátím. Doporučuji tedy si dát od Klostermanna trochu pauzu, než se pustíte do další jeho knihy.
Pro mě prvni kniha od Klostermanna. Dávám plný počet hvězd. Knihu jsem si vybral intuitivně a už vím proč. Líbí se mi v ní to zpomalení starých časů, jazyk, kterým je kniha psaná, nutí člověka chvílemi zůstávat ve vzduchoprazdnu nevědění, dokud autor nesvolí dozvědět se podstatu na konci věty.
Nadchla mě moudrost a autorita Seppa v kontrastu pinoženi té většinové společnosti. V dnešní době může kniha nabídnout chybějící autoritu čistého života, který je v mnoha ohledech inspirativní.
Autor je můj oblíbený a četl jsem od něj už více knih. Popis Šumavy je jedinečný a osudy jejích obyvatel jsou popsány moc hezky, jak je u autora normální.
Hezké čtení i podruhé po cca 30 ti letech a určitě nebylo poslední, jako ostatně i u jiných Klostermannových knih. Bavily mě jak osudy všech hrdinů, tak podrobný a poutavý popis krajiny, protože bez něj by to prostě nebylo ono.
Nějak jsem si Klostermanna oblíbila, toto byla už třetí kniha autora, kterou jsem za poměrně krátkou dobu přečetla.
Opět skvěle popsaná krásná, ale zároveň krutá Šumava a osud některých obyvatel. Zde se jedná o to, že pýcha předchází pád. Obyvatelé najednou zažívají nečekaný blahobyt, který nastal díky kůrovci, a to na ně mělo neblahý dopad. Zapomínají na svá hospodářství, pracují jen v lese, vsechno utrácí, nemyslí na budoucnost a zadlužují se. Ústřední rodina Podhamerských mi byla úplně celá nesympatická, tam se nakupily snad všechny negativní charaktery. Jejich často neslavné konce si plně zasloužili. V konstratu s rodinou jsou dalšími hlavními postavami Sepp a jeho vnuk Václav. Ty si čtenář dokáže oblíbit poměrně rychle a doufá, že aspoň oni se nenechají strhnout na dno.
I v dnešní době čtivý příběh furiantství, pýchy, několika milostných pletek několika osob ze šumavských hvozdů, zasazený do doby "broučkového ráje" a jejich poměrně rychlého pádu.
Vyznání Klostermana Šumavě a jejím lidem, které tam zaznělo, mi bralo dech. Těžký život a dřína na horách a k tomu lakota a zloba.
Štítky knihy
Šumava příroda pýcha morálka přírodní katastrofy dřevorubci jižní Čechy realismus (literatura) sousedské vztahy 2. pol. 19. stoletíAutorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 |  Erotomanie |
Jaká to ironie, ten název a děj. Ale i v ráji jsou hadi. Příroda je krásná i když počasí může být kruté , jen lidé jsou paraziti. Jaké furianství, pýcha a nadřazenost ! Urvat co nejvíce pro sebe , víc sena, víc polí , víc dobytka a ostaní, at si pojdou. A nejhorší byla Nany, to teda byla fúrie. Nebo bestie jak ji někdo nazval.
Krása našeho jazyka a téma velmi aktuální i dnes.
A pak jsem získala audio knihu, výtečné rozhlasové zpracování. To bylo ještě lepší. Nany byla přesně ta fůrie , jen ještě lepší než v mých představách a já nevěděla jestli číst, nebo poslouchat.
Ale zvládla jsmeb obojí, jsem přece žena !