Hordubal / Povětroň / Obyčejný život
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47544/bmid_hordubal-povetron-obycejny-zivot-b9Z-47544.jpg
4
433
433
Noetická trilogie série
>
Proslulá, tzv. noetická trilogie Karla Čapka patří v vrcholům jeho umění. Tři prózy, které byly původně samostatné. Baladický příběh zakarpatského sedláka Hordubala, postupná identifikace neznámého pilota povětroně a sledování mnohosti v „obyčejném životě“ – mají společné východisko: nahlédnout skutečnost z různých úhlů, zachytit mnohoznačnost jejího naplnění a nalézt kritéria pro její poznávání. V „trilogii“ jde o vše – o osamělost, erotiku, smrt, pýchu, pokoru, poezii, práci, zbožnost – a jejím hlavním tématem jsou možnosti uchopení.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Hordubal - ****
Smutný příběh milujícího muže, který byl ochotný pro rodinu udělat cokoli. Jak se říká, každý dobrý skutek musí být po právu potrestán a za jeho lásku a oddanost se mu tak stalo. Polana je bohužel ukázkou i některých dnešních žen a to lano by opravdu zasloužila.
Povětroň - ***
Na můj vkus docela překombinované. Příběh nese spoustu poselství k zamyšlení. Hlavně otázka otrokářská je stále aktuální a to bez rozdílu barvy pleti. Bohužel mnozí z nás ve fabrikách "musíme" pracovat stále rychleji, více a za pár korun jen proto, aby panstvo nahoře se mělo lépe a lépe.
Obyčejný život - ***
Třetí příběh na mě ze začátku působil až přehnaně sluníčkovým dojmem, což nemám moc v oblibě, ale postupem se to zlepšovalo a začetl jsem se. Konec nám ukazuje kým vším můžeme být, kým vším jsme ani to nevíme a taky čím je člověk starší tím víc si uvědomuje jaký kdy ve svém životě byl a jakým nakonec na samém konci je.
Celkově to není vůbec špatná kniha, ale na mě prostě až moc filozofična. Hordubal mě vyloženě nadchl prostředím v kterém se příběh odehrával, zbylé dva bych klidně oželel, ale možná jsem k celkovému pochopení ještě nedozrál a třeba se za pár let ke knize vrátím :)
Kdybych to nečetla jako trilogii a četla jen Hordubala, dala bych mu 5 hvězd. Krásné čtení.
Ale za dle mě průměrný Obyčejný život a naprosto strašnou 2. polovinu Povětroně s básníkovou povídkou... ne. Neříkám, Čapek to napsal pěkně, jak je u něj zvykem, ale vůbec mě to nebavilo číst.
Obyčejný život se mi nelíbil, možná proto, že jsem v myšlenkách ještě zůstávala u Hordubala a začátku Povětroně.
Hordubal je z celé trilogie pro mě top. Pro mě dost neřešitelná životní situace, která může skončit vždycky jen špatně. Nakonec špatně pro všechny, a přitom s tím jen málo mohl kdokoli ze zúčastněných opravdu udělat.
Povětroň mě zaujal jen do poloviny, to se mi líbil, jasnovidcova část mě opravdu chytla. Básník pro mě zkazil tu druhou půlku knihy.
S Obyčejným životem jsem si nějak neuměla poradit. Nedostal se mi hlouběji pod kůži. Vlastně mě příběh železničáře nezajímal.
Inu, je myslím na každém zvlášť, aby se rozhodl, zda je, nebo není nutno číst Hordubala, Povětroně a Obyčejný život jako celek. Osobně si myslím, že každá z nich je zcela svébytnou individualitou. Ostatně ani to Čapkovo spojení nakonec neberu tak úplně vážně. Nerad bych ho z čehokoliv podezíral, ale ten nápad s „trilogií“, který přišel poté, co se na Hordubala snesla vlna kritiky stran takových osobností, jako byl například Šalda, se mi nezdá úplně nepodezřelý.
Každopádně ano, lze tvrdit, že knihy mají cosi společného. Ne děl, ne styl, ne pointu, ale filosofický základ, to jistě. Čapkův noetický relativismus lze nejsilněji pozorovat u Povětroně, pragmatismus je na druhé straně mimořádně silný u Hordubala. Obě hlavní myšlenky se v dokonalé syntéze mísí v Obyčejném životě.
A je to právě poslední jmenovaná kniha, kterou osobně považuji za nejlepší, ačkoliv se s ní Hordubal dost pere. Povětroň mne naopak téměř nebavil. Stále si stojím za tím, že mne kniha nebavila spíše kvůli mému osobnímu rozpoložení, nežli kvůli horší kvalitě textu. Čapek ve své tvorbě ostatně podává obdivuhodně konsistentní výkony.
Tyto tři novely jsou vydávány pospolu, protože i autor to tak zamýšlel. Domnívám se, že jsou to ale samostatné entity, na sobě zcela nezávislé. Nejčapkovštější z nich je podle mého Povětroň - jak se nad umírajícím člověkem schází různí lidé a vidí jeho i svůj život z různých stran nejvíc připomíná princip jeho povídek a schopnost promýšlet filozofii života. Obyčejný život by mohl být také "vlajkovou lodí" Čapkova díla - už od názvu, přes postupné objevování neobyčejného v běžném, zaměnitelném životě. Přiznám se, že tyto dvě novely mi v kontextu jiného Čapkova díla přijdou slabší. Ovšem tvrdým úderem vrcholné literatury je pro mne Hordubal. Drsnost, připomínající spíš Olgrachtovy zakarpatské romány, opravdovost, vyrůstající až ze země, připomínající Advent od Glazarové nebo Cizinec přichází od Waltariho, a baladičnost - to je podle mého jedna z nejlepších novel české literatury vůbec. Pokud někdo Čapkovi vytýkal, že je příliš "civilní", tak tady má plnou nálož a důkaz, že i takto těžký a hutný příběh lze napsat s pochopením a porozuměním člověku. Bez efektu, bez patosu. Skláním se, pane doktore!
Hordubal - vesnice, Povětroň - léklaři, Obyčejný život - železnice. Teda, to jsem to ale 'zhustila'. Úplně vidím, jak nade mnou Čapek kroutí očima a myslí si něco o perlách. Jenže, to je právě ono. Čapek psal takovým způsobem, že se mu do jednoho odstavce vešlo hned několik životů. Jsem angličtinář. Kolikrát mě při čtení této knihy napadlo, jaké by bylo překládat toto dílo do angličtiny? Těžké, lopotivé, pomalé. Zase tři slova. Tak proto :)
Nepřestávám nad Karlem Čapkem žasnout, jak moderní a nadčasové dílo vytvořil téměř před sto lety a jak málo autorů by se mu mohlo dosud rovnat. Při četbě Karla Čapka si naplno uvědomuji, proč miluji knihy. Jsem úplně u vytržení, když se mohu dozvědět, jak přemýšlí a vnímá někdo tak inteligentní, nadaný a vzdělaný. Přímo se v tom koupu.
“Koneckonců běh života je posunován hlavně dvěma silami: zvykem a náhodou.”
Hvězdičku Čapkově noetické trilogii strhávám za novelu Povětroň - prostě mě nezaujala tak, jako Hordubal a Obyčejný život. Krásné čtení. Děkuji.
Nesedl mi Čapkův styl psaní, knihu jsem si vzala na dovolenou ale šťastná volba to pro mě nebyla :) Příběhy pro mě měly sice hloubku ale nemohla jsem se do knihy začíst
Je to napsané tak, že člověk je přesvědčen, že ze všech příběhů musí vzejít skrze interpretaci nějaký přelomový poznatek, ale čtenáři (nebo alespoň mně) však unikal. Interpretace samotného autora nebyla příliš uspokojivá. Přesto zážitek ze čtení není špatný.
Jako celek se to hodnotí velice těžko, nicméně jestli musím, tak jedině naplno (takže vlastně snadné hodnocení... :-) ). Sice mě Povětroň a jeho zpracování ne úplně vtáhlo a stavím ho níže než zbylé dva příběhy, nicméně právě ty zbylé dva příběhy jsou za mě natolik skvostné, že by mi nestačilo zdejší hodnocení. Všechny tři části, hlavní ideje i styl jsou jasně čapkovské, jeho rukopis tam zkrátka cítíte. Samotný text je pak jako vždy bohatý, vytříbený a plný všeho. A pak samozřejmě samotný obsah, to je jednoduše nálož. U Hordubala mě dostalo strašně smutné zakončení, u Obyčejného života mi zase spadla pusa z té poněkud nečekané a hlavně neuvěřitelné a hluboké sondy. Jsem rozhodně rád, že tuto trilogii mám ve své knihovně.
Povídky, které zůstanou v mysli i srdci. Jedním dechem přečteno....opakovaně. Pane Čapek, díky. Můj život bez Hordubala by byl chudší.
Karel Čapek je pro mě symbolem inteligence, lidskosti, pokory a geniality. Pokaždé kdy čtu nějakou jeho knihu či povídku nepřestávám se divit jeho nadčasovosti a samozřejmě nádherné práci s českým jazykem. Tato trilogie byla pro mě na jednu stranu těžkým čtením na druhou stranu čtením svým způsobem povznášejícím... "Bože, těch lidí! Ať jsi kdokoliv, poznávám tě. Vždyť tím jsme si nejvíce rovni, že každý z nás žije nějakou jinou možnost."
Hordubal - se mi četl hrozně, nevím, těžce? To tempo vyprávění mě dráždilo, bylo neklidný, překotný a já pořád měl pocit, že se mu nestačím. Konec mě ale překvapil.
Povětroň - mi nesednul a koukám, že to tady má víc lidí, ale ten finiš byl taky zajímavej.
Obyčejný život - tak už jenom kvůli tomu, stálo za to vzít tuhle knížku do ruky. Něco, co začalo tak obyčejně a pak se přitápělo pod kotel. Takže v tomhle případě to nejlepší na konec platí sto procentně. Jak já nesnáším "ty s lokty".
Ty hvězdy jsou hlavně za Povětroň, ale ostatní dva příběhy jsou také moc zajímavé.
Po tom všem od Čapka - hrozné zklamání pro mě. Hordubal mě štval, ale budiž. Povětroň mě nebavil vůbec a Obyčejný život se snad ani nedal číst. Pokud Čapka, tak Mloky nebo Krakatit, zvlášť ti Mloci jsou moje srdcovka a jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
První povídka Hordubal se mi moc líbila. Přes Povětroně jsem se prokousávala poněkud pomaleji a trochu mi lezla na nervy postava básníka a jeho rozvláčněný styl. Poslední povídka Obyčejný život mi opět přišla čtivá, i když tolik jako Hordubal se mi nelíbila.
Zajímavé úvahy a pohledy na život. Čtení každopádně vyžaduje filosofičtější náladění.
Tak poetické, hluboce lidské a mnohovrstevnaté dílo jako noetická trilogie je pro mě absolutní vrchol Čapkovy tvorby.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
K noetické problematice se Čapek vrátil ve volné románové trilogii Hordubal, Povětroň a obyčejný život. Společným poutem těchto tří próz je otázka, co je to pravda. Na osnově vyšetřování a soudního procesu Hordubalovy násilné smrti je obtížné poznat pravé motivy lidského jednání. V Povětroni autor rozpředl otázku podstaty, hranic a hodnoty lidského poznání a objektivity pravdy. Objektem vyprávění je neznámý muž, který se zřítil s letadlem a umírá nepoznán v nemocnici. V obyčejném životě vidí složitost vlastního života nenápadný úředník a v sobě samém rozpoznává několik rozdílných bytostí. Doporučuji ke čtení a dávám maximum hvězdiček.