Hoře z nerozumu

11.01.2019

„Jsem barvotisk, hlubotisk, linoryt, akvarel a grafika,
k hudbě mám blízko jak pramínek vlasů k řece,
k básni mám blízko jak svatý obrázek k živému bohu,
k sobě mám blízko jak kozel k petrželi,
jak k nedělní rodičovské písničce
To jsme si tě, dcero, ale chytře vymysleli…

Jsem povídka, novela, román, trilogie a kronika,
k lásce mám blízko jak srdce z pouti k tomu svalu,
k hříchu mám blízko jak jablko ke stromu,
k sobě mám blízko jak cihla k domu,
jak k rodičovské písničce,
Nepovedla se, a je to holka ještě k tomu…“

Tato sbírka je plná krásně ženské poezie. A konečně se mi ji po letech podařilo sehnat, protože k Trojanové mám krásně nostalgický vztah. Jen škoda, že toho nestihla napsat víc a my se nikdy nedozvíme, kam by se její poezie posunula, kdyby...

„Ve stánku stáří koupím si pak zpáteční lístek
A dětskou modrou tramvají dojedu zas na počátek
Život mě naučil, že se nezměním....“

„...Nejsem básník
Básník je naše mlčení
A já jsem jen jeho upovídaná žena.“