Horečka
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/132795/horecka-132795.jpg
4
352
352
Jediná povídka, která se v autorově pozůstalosti zachovala.
Přidat komentář
Velmi pěkně zachycený jeden den mladého dospělého se všemi jeho starostmi i radostmi, myšlenkovými pochody a důležitými rozhodnutími.
Prostě Václav Hrabě...
V povídce je hrozně cítit pubertální naivita, touha po lásce, která se ale pere se sebeláskou a touhou vyniknout, nezapadnout v šedi davu, nýbrž být jiný, být lepší, morálně čistější... A to vše na pozadí dospívání, zkoušky dospělosti.
Sakryš, tu knížku jsem někde ztratil, budu ji muset dohledat a znovu si ji přečíst... Vřele doporučuji každému, komu bylo někdy v pubertě smutno a cítil se alespoň chvíli sám v davu...
Při čtení se ve mně rozlil pocit, který si pomatuju z puberty. Neukotvenost, samota, touha po někom blízkém, melancholie, prázdnota.
Hlavně ta prázdnota, to, že život (snad alespoň zatím) nemá žádný smysl, což se přetavuje v suchý humor a bonvivánství.
Věrně vystižené nitro člověka v jedné vývojové etapě. Zabylo mi smutno a zároveň se mi ulevilo, že tahle etapa už je za mnou.
Krásně smutné, pravdivé, plné elánu a zklamání z toho jaký život může být a najednou je. A věčný názorový rozdíl mladí, jen o něco starší,staří
Vašku, Vašku... další skvělá. Praha (a láska?) je tu stejně krásně smutná jako v Bláznivý holce. Jazz je naděje. Kéž bys tu byl!.. abych ti za ty tvý ohromně lidský, oduševnělý, mladistvě hořkosladký texty poděkovala.
Smutně hezký...
Hrabě je básník mýho krátkýho života a Horečka je novela, co ten můj krátkej živůtek smutně hezky překvapila. Bylo 26. prosince a přišel mi balíček, co taky voněl vodkou a cigaretami, a v něm tahle útlá knížečka, jako nečekanej dárek od kamaráda. A zamilovala jsem se. Do té krásné maturitní atmosféry, do toho smutku a chuti žít, chuti milovat. Dlouho jsem něco tak krásného nečetla.
Kniha prakticky pouze o atmosféře, atmosféře 60. let, jazzu, noční Prahy, mládežnického života a Hrabětovy melancholicko zamilované zakouřené noci; a to je ta krása jeho poezie, při které texty našeho beatnického básníka ožívají v mysli.
I přesto, že jde o prozaický útvar, je na mnoha místech znát ruka básníka. Poetické části ještě šly, ale celkově mě Horečka nijak neoslovila. Spousta cigaret, vodky, sem tam správné socialistické uvědomění, občas lehká rebelie proti němu. Ale celkově vcelku o ničem.
5/10 Nemůžu jinak, i těch kraťoučkých 60 stran čistého textu se táhlo a nudilo. Asi jsem měla číst v době, kdy se mnou třískala puberta a tohle rozvleklé filozofování a arogantní posuzování všech a všeho kolem by mi možná i imponovalo. Hrabě-básník mě baví víc. (Labyrint, 2012)
Je docela zvláštní číst od Hraběte něco jiného než poezii. Každopádně to bylo smutné, krásné a plné cigaretového kouře.
"... ale já myslím, že to není zbytečný všímat si věcí, který vypadaj jako kus nenapsaný básničky."
... Voněla mlhou a maturitou...❤️
,, .......... jak jsem se sem dostal....., kvůli tý bláznivý naivce, která je sice moc hezká, ale já vím, že bych ji nemoh mít rád a nejsem už tak šrámkovskej , ani ještě tak senilní, abych chodil s každou hezkou holkou."
Uf. Bála jsem se toho, protože Hrabě je mýmu srdci nejdražší básník. Naštěstí jeho jediná próza je naprosto excelentní, taková óda na Prahu, mládí, vášeň, divadlo, dršťkovou polívku.....Zaleze pod kůži a zůstane navždy;).
,,Áá, krásnej oheň v žaludku, je to nádhera, vědět, že je člověku akorát osmnáct a půl, vodpusť mi to Šrámku, hezký holky se nemaj nechávat jen tak samotný."
Po tomhle je úplně jasné, proč je Hrabě řazen k beat generation. Je to mladistvé, smutné, temperamentní, živoucí. Doporučuji všem, kteří si dokážou vychutnat všednost života i s jeho smutnými stránkami. Přečteno za večer.
Další z knížek, kterou jsem si vybrala do seznamu četby k maturitě.
Velice zajímavá knížka.
Horečka lásky! Horečka mládí! Horečka hledání! Horečka zklamání!
Václav Hrabě si mě prostě získal!! A to nejen svými básněmi, ale i touhle horečnatou povídkou! Krásně popsal nitro mladého člověka a je mi vážně líto, že už nestihl napsat další.
"Čtvrt na pět. Čas, uvědomil si, čas. Kapky vody, vteřiny, orloj, ... Želví rady: nepospíchej, není kam. Volovina! Vždycky bude kam pospíchat a až přestanu bejt uspěchanej, tak už nemá cenu, abych žil! Hergot, jsem nějakej patetickej, moc piju. A tak fušuju do filosofie ..."
Horečka je přesně to, co ve mě tato Hrabětova kratičká próza vzbuzuje. Chci ji číst do zbláznění, s neumenšenou intenzitou stále znova, dechem utlumeným zaujetím. Omamná, tesklivě úsměvná miniatura, ve které není slůvka, které by přebývalo, či chybělo.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Krásné a současně velmi smutné, jeden den života osmnáctilého chlapce, který už stihl dospět, kdy k ránu pozná lásku jedné dívky, kterou nemiluje a večer zase zradu, té po které touží smutný pierot. Nádherná povídka Václava Hraběte, kdy si opět říkám, že česká literatura v něm brzo ztratila nejen velkého básníka, ale i prozaika. Osobně by mě nikdy nenapadlo, že dívka může vonět mlhou a maturitou a pro mě je to geniální. Stejně jako Blues cynické holky.