Horečka
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7888/bmid_horecka-nIb-7888.PNG
4
352
352
Jediný prozaický text, který se zachoval v pozůstalosti básníka (1940-1965) považovaného za nejvýznamnějšího českého představitele "beat generation". Novela, která dodnes neztratila nic ze své jemné melancholie, jazzového rytmu a neobyčejně svěží živosti. Další vydání s černobílými fotografiemi Igora Malijevského vychází ve stejném formátu jako Hrabětovo Blues.... celý text
Přidat komentář
Nevím ani čím, ale tahle novela mě dostala. Až mi na konci bylo líto, že je tak krátká :-) Byť je to vlastně takové tuctové téma ;)
Hrabě zkouší psát rovné řádky prózy a z jeho snahy je cítit nevypsanost a absence tématu. Občas je dost znát, že jen otrocky naplňuje úkol, který si vytyčil.
Horečka má místy silnou atmosféru, přináší obraz doby a živě zprostředkovává emocionální rozpoložení hlavního hrdiny. Za tyto kvality ovšem vděčíme Hrabětovi-básníkovi, ne Hrabětovi-prozaikovi. První je významná postava české literární historie, ten druhý toho času teprve tovaryš.
Působivá melancholická novela, která (ač je zahalená do zvláštního oparu smutku), svým způsobem pohladí na duši. Při mnohých úvahách hlavního hrdiny jsem měla v očích slzy, tak nádherně byly vyjádřené.
Nesmím opomenout skvěle vykreslenou atmosféru 60. let, kdy se jezdilo ve starých Feliciích, mládež žila jazzem a Billem Haleym, do kina se chodilo na Jeana Maraise...
Hrabětova Horečka mi zkrátka učarovala.
Naprosto excelentní dílko. Chcete-li na chvíli zažít atmosféru šedesátých let, tak si přečtěte tuto útlou knížečku a zaručeně nebudete litovat. Na popis atmosféry je to jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla.
V roce 1965 jsme přišli nejenom o skvělého básníka, ale i o nadějného spisovatele. Tato povídka byla vlastně skoro o ničem, jen útržek ze všedního života mladých lidí. Ovšem ten styl, atmosféra, kterou dokáže vykouzlit jen Hrabě a ty nádherné věty mi naháněly slzy do očí( Za Vltavou tiše krvácelo slunce nabodnuté na petřínských věžích..).Z téhle krátké povídky jsem si zapsala víc citátů a úryvků než z kterékoli tlusté bichle.
"Na Hradčanech tloukla půlnoc. Městské nebe je vždycky smutné. A vrzání tramvají může někdy připomínat hudbu, ale někdy jízlivý smích. Ve Slávii počítají tržbu a řeka je černá, jako to ráno, kdy jsi se probudil a věděl, že ona už nepřijde."
"Nahmatal ve tmě její ramena a přitáhl ji k sobě. Měla rty suché a popraskané jako po horečce.(Tak dlouho jsem tu nebyl a jsi stejná. Poznám tě potmě. Jsem s tebou moc šťastnej a nevím, co budu dělat, až mě jednou opustíš.) "
Mládí je pořád stejné, mění se jen kulisy..
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Upřímně mě mrzí, že je tohle jediná próza Hraběte, byť poezie taky není moc, ale přece jen je jí o něco málo více. Nevím, čím se to stalo, že mě tato krátká novela naprosto očarovala. Snad tou atmosférou, kterou dokázal naprosto krásně vystihnout.
Myslím, že z Hraběte mohl být také skvělý spisovatel a nejen skvělý básník.